Nelegální migrace - opravdu problém?

Je nelegální migrace opravdu problémem, anebo pouze nafouklou bublinou, využívanou k odpoutání pozornosti od skutečných problémů?

Od doby rozpadu bipolárního světa došlo v oblasti bezpečnostní situace ve světě k dynamickému rozvoji. Ve světě se objevuje nespočet regionálních národnostních i náboženských válečných konfliktů se sekundárním téměř celosvětovým dosahem. Je přirozeným jevem, když občané zemí zapojených do ozbrojených konfliktů hledají možnosti úniku z ohrožených oblastí. Základní výhody evropského kontinentu a především zemí EU, kterými jsou především: vysoká ekonomická úroveň· vysoká úroveň zdravotnictví· vysoká úroveň školství· stabilní sociální ssystém· politická a náboženská svoboda· vymahatelnost práva

předurčují vysoký zájem uprchlíku o země EU, jako cílové destinaci. Vliv migrace na bezpečností situaci jednotlivých zemí EU se různí, a to v závislosti od polohy země, primárnímu účelu země využívaného uprchlíky (tranzitní, cílová, bez relevantního zájmu) a počtem a sociální strukturou uprchlíků a žel i celkovou atmosférou z toho vniklou. Otázka bezpečnosti státu je jednou z nejdůležitějších politických témat, a tato skutečnost je známá i politickým elitám, evropským a českým nevyjímaje, které toto téma v maximální míře využívají ve svůj prospěch. 

Největší politicko – mediální vliv na vnímání bezpečnostní situace měl právě rozvoj migrace a z toho vyplývající zvýšené riziko teroristických útoků v cílových EU zemích migrantů a žel i samotné teroristické útoky.

Obecně platí pravidlo, že politické elity maximálně využijí jakoukoli příležitost k upevnění vlastní politické moci a získání politických preferencí u voličů, a to bez ohledu na míru reálného rizika a bez ohledu na existenci reálné hrozby. Jakkoli krutě a jakkoli s lidskosti hraničící následující vyjádření zní, aktuální geopolitické problémy a zvýšení bezpečnostního rizika v některých zemích a aktuální válečné konflikty nahrávají evropským politickým elitám a ty české nevyjímaje a poskytují jim prostor pro vytvoření nových předvolebních témat, s jediným cílem, kterým je upevnění, resp. získání mocensko – politického vlivu.

Výše uvedené dodatečně znásobuje umělá sekuritizace a její následné využití / zdůraznění v rámci různých populistických aktů a využívání témat založených na xenofobii a národnostní nesnášenlivosti. 

Česká republika

Česká společnost je ze socio – ekonomického pohledu i přes zhoršení situace v posledních letech na vysoké úrovni. Ekonomická situace ČR byla donedávna jednou z nejlepších po celou dobu existence samostatného státu. Obdobné platí pro bezpečnostní situaci. Politické elity se vzájemně předhání v návrzích, a pokud jim polické rozložení sil dovolí, tak i v realizaci bezpečnostních opatření, relokaci veřejných prostředků, jak finančních, tak i personálních a organizačních, a to i přes opakované utvrzování ze strany zpravodajských služeb o vysoké míře bezpečnosti ČR a minimální, resp. téměř nulového ohrožení migrací téměř nulové hrozbě teroristického útoku na území ČR, vyplývajícího z migračních vln posledních let. Na jedné straně průmysl trpí nedostatkem pracovníků, přičemž se tato skutečnost stává největší brzdou ekonomického rozvoje, na straně druhé jsou státní prostředky směřovány do navyšování počtu příslušníků ozbrojených složek, úředníků a navyšování jejich mezd.

Jediným logickým cílem pnašich politických elit je upevnění politické moci, posílení centrální kontroly nad socio – ekonomickými procesy a zajištění voličského potenciálu. (pod pojem kontroly ekonomických procesů se rovněž zahrnuje přímá participace na korupčních procesech) 

Tlaky USA v plné míře nahrávají do karet všem politickým reprezentacím, jelikož i bez reálné potřeby navýšení rozpočtu Min. obrany, je kotrola dalších finančních toků řádově v desítkách až stovkách mld. CZK vysokou motivací politických elit. Jak již výše uvedeno, redukce a vy(zneu)žití problematiky bezpečnosti na otázku migrace a mezinárodního terorizmu je velkou chybou politických elit. V tichosti dochází ke zvyšování pravomocí státních orgánů na úkor svobod. (viz. např. novela Shromažďovacího zákona). To vše poukazuje na absenci kvalitní dlouhodobé strategie a nezájem politických elit o témata, která ohrožují stabilitu ČR v podstatně vyšší míře, než migrace, které jsou ale z pohledu získání politických výhod nezajímavé.

Dokonce i zevrubná analýza veřejně přístupných zdrojů ukazuje např. na neustávající snahu rusky mluvících zločineckých skupin ovládnout vybrané složky státní správy, na rizika spojena s ovládnutím jedinečných (nevojenských) technologií asijskými skupinami, na měnová rizika, na rizika snížení výkonnosti ekonomiky z důvodu aktuálního stavu pracovního trhu apod. Tato rizika ale v žádném případě nesouvisí s problematikou migrace. Naopak, napříč politickým spektrem rezonuje problematika migrace, která je ale pro ČR marginálním problémem. Otázka migrace se stala výhradně marketingovým nástrojem politických hnutí a stran.Např. v r. 2016 klesl počet nelegálních migrantů o 40%. Přičemž ca. 40% tvořili osoby bývalého Sov. Svazu [1] ve spojitosti s výkonem nelegální pracovní činnosti, přičemž je otázka správného výkladu a postupu PČR, kdy je vzhledem k aktuální potřebě domácího průmyslu otazný celospolečenský prospěch „zátahů vůči nelegálnímu“ zaměstnávání u vybraných subjektů. Nelegální migrace ve spojení s problematikou islámského terorizmu, resp. ve spojení se zeměmi s národním náboženstvím Islámem, je absolutně marginální. V r. 2016 bylo v této souvislosti zajištěno pouze 511 cizinců, a i tito byli zajištěni výhradně v souvislosti s tranzitní migrací, což zanamenalo pokles o 84,5%. Během r. 2016 nedošlo k jediné eskalaci projevů, nebo dopadů nelegální migrace. Rovněž nebyla naplněna hypotéza o potenciální hrozbě nelegální migrace občanů Ruska v r. 2016. Čísla do r. 2021 potvrzují výše uvedené. Nedochází k žádným mimořádným výkyvům. Viz https://www.czso.cz/csu/cizinci/2-ciz_nelegalni_migrace Roky 2021 a 2022 nelze bez strukturální analýzy objektivně vyhodnotit. Lze se pouze domnívat, že vzhledem k hodnotám uvádějícím nelegální překročení hranice, není celkové číslo vypovídající.

Na uvedený vývoj v r. 2016 reagovaly bezpečnostní složky v dokumentech „Zásady migrační strategie České republiky“ a „Koncepce rozvoje PČR“. Struktura a obsah uvedených dokumentů odpovídá výše uvedenému pohledu. Marginální problémy jsou postaveny na úroveň priorit, přičemž neřeší nejvýznamnější moment, kterým je aktuální potřeba pracovních sil a samozřejmě s tím spojené snahy zaměstnavatelů o obcházení současné byrokratické struktury. (podrobný rozbor PČR nabídnu v nejbližších dnech) 

Vše výše uvedené platí i pro další země, uvedené v této úvaze pro zevrubné porovnání, až na rozdíly níže uvedené.

Německo

Rozhodnutí Angely Merkel v roce 2015 a otevření německých hranic uprchlíkům zrizikových zemí rozdělilo německou společnost na dva tábory. Tato skutečnost byla okamžitě využita jednak opozičními politickými stranami, tak uvnitř vládní koalice, kde posilují pozici její interní rivalové, jako např. bavorský premiér Horst Seehofer, který i přes odpor spolkové vlády, organizuje na vlastní pěst opatření vůči nelegální migraci bez ohledu na politické zázemí zahraničních politiků, se kterými se snaží dohodnout individuální řešení. Jako příklad je možné uvést opakována setkání s Viktorem Orbanem. (3x v průběhu jednoho roku) Popularita Angely Merkel během několika měsíců poklesla o 26 procentních bodů na nejnižší historickou úroveň – 49%, přičemž popularita Horsta Seehofera vzrostla na 45%, rovněž na nejvyšší historickou úroveň.

Kvalitní mediální prací ale vládní koalice již v průběhu následujícího roku dokázala křivku popularity zvrátit. Za necelých 8 měsíců popularita Angely Merkel narostlla na 54%, přičemž u Seehofera klesla na 37%. Uvedena situace je ideálním příkladem efektivního využití marketingových nástrojů v politickém boji.  

Nicméně, i když Angela Merkel dokázala křivku popularity uvnitř koalice i uvnitř vlastní strany zvrátit, právě otázka migrace se stala hybnou síllou extrémní opozice, jako AFD a NPD. Především AFD, jako umírněná pravicová extrémistická strana získává historicky nebývalou popularitu a dle průzkumu dosahuje úrovně 14%. Vezmeme li příkald spolkové země Sachsen – Anhalt, kde průzkumy předpokládaly ca. 19% hlasů v zemských volbách ve prospěch AFD. Ve skutečnosti AFD obdržela 24%. Tudíž je oprávněné předpokládat, že skutečný zisk AFD na spolkové úrovni může dosáhnout čísla 19-20%. Tato čísla by měla být varováním pro všechny demokratické síly. Žel omezenost politických elit fakticky nedokáže postavit nové výzvy a nové perspektivy pro běžného občana, který se nakonec uchyluje k protestu, vyjádřeného hlasem pro extrémní pravici.

Francie

Vše výše uvedené platí podobně pro Francii. Vliv migrace na politické síly Francie bylo možné pozorovat právě v dnech, kdy vrcholily prezidentské volby. Pozice Marie Le Pen mluví za vše. Politický úspěch vděčí výhradně koncentrací na problematiku migrace a z ní vyplývajících rizik teroristických útoků, a to bez ohledu na fakt, že se počet migrantů ve Francii meziročně téměř nezvyšoval.

Spojené království Velké Británie a Irska

Téměř identický stav je možné pozorovat ve Velké Británii. Samotný Ústřední statistický úřad VB hodnotí nárůst migrace v letech 2010 – 2015 jako bezvýznamný.

„Immigration = 630,000 (down 2,000 from YE December 2014; not statistically significant)”

I přesto byla otázka migrace jedním z hlavních témat mediálního boje o Brexit.

Ostatní země

Mimo uvedené vedoucí země EU reszonuje otázka migrace i ve všech ostatních zemích, přičemž především v nárazových zemích, jakým jsou Maďarsko a Řecko, je toto téma hybnou silou vládnoucích extremistických politických sil, které sice v době získání moci toto téma míjely, ale dnes jej maximálně využívají pro udržení své politické moci, kterou by jinak na základě reálných výsledků vlastní práce v normálním politickém prostředí nikdy nebyly schopni udržet.

Riziko budoucího vývoje

Podmíněna masivní medializací tématu migrace se mění struktura politického spektra s více než zřetelným posunem k extrémizmu, a to v závislosti na tradici jednotlivých zemí, buď směrem doleva, jako např. Řecko, Slovensko, nebo doprava, např. Německo, Francie, Maďarsko apod. Toto bezpečnostní riziko je dle mého názoru nejzávažnějším rizikem západní společnosti, která se může dostat ne nezvratných problémových situací v relativně krátké době. Následně je možné od extremistických stran očekávat rázné politické kroky směřující k narušení současných demokratických principů, na kterých je Západní svět postavený.

Aktuální stav nelegální migrace nevyžaduje žádné zásahy do stávajícího systému. Důležitým momentem bude kvalitní práce zpravodajských služeb, která by měla s dostatečným předstihem upozornit na eventuální bezpečnostní hrozby a případné zvýšení míry bezpečnostního rizika. Stát by měl aktivně reagovat na potřeby daňových poplatníků a tomu přizpůsobit svoji migrační politiku, čímž by mělo dojít k dalšímu snížení nelegální migrace, resp. by se eliminovaly samotné příčiny nelegální migrace. Žel, vzhledem k rezonanci uvedeného tématu napříč politickým spektrem, nelze v nejbližší době očekávat racionální komunikaci a migrace zůstane nadále volebním tématem č. 1. se všemi s tím spojenými důsledky.

Bibliografie:

Strategie migrační politiky České republiky, Ministerstvo vnitra ČR, 2015 ISBN – 978-80-86466-83-5· Dále je úvaha zpracována výhradně na základě vlastních studijních podkladů získaných v posledních letech při studiu bezpečnostní situace v Evropě

[1] dokument PČR dostupný online na: http://www.policie.cz/clanek/nelegalni-migrace-v-cr-za-rok-2016.aspx