Pokračování Boží ochrany

Hektický začátek nového roku způsobil časovou proluku.

Generální Inspekce Bezpečnostních Sborů

GIBS sama sebe definuje následovně:

„GIBS je samostatným ozbrojeným bezpečnostním sborem, v jehož čele stojí ředitel inspekce, kterého jmenuje a odvolává na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti předseda vlády. Z výkonu své funkce je ředitel inspekce odpovědný předsedovi vlády..... (odkazuji na www.gibs.cz)

Kvalita činnosti GIBS je v době zpracování studie pod mediálním drobnohledem a obecně vysoce kritizována. Právě tato instituce by měla shromažďovat data a jiné výstupy prokazující úroveň a kvalitu fungování PČR. Samotná Generální inspekce má být významným kontrolním nástrojem a především významným iniciátorem implementace kontrolních nástrojů a mechanizmů.

Vzhledem k výše uvedenému, což znamená vzhledem k funkcím a úkolům GIBSu, byl vytvořen seznam relevantních dat u kterých je oprávněný předpoklad jejich bezpodmínečné existence pro plnění úkolů GIBSu v oblasti prevence nežádoucího a nezákonného jednání příslušníků bezpečnostních sborů.

Analyzovaná data GIBSu:

1. Celkový počet stížností / trestních oznámení / podnětů na příslušníky PČR za poslední dva roky a v případě existence údajů v časové ose, data počínaje r. 2012.

Z toho:

a) od přímého nadřízeného, eventuálně přímo od jednotlivých útvarů PČR,

b) od občanů,

c) od právnických osob, vč. neziskových a humanitárních organizací,

d) anonymních podání,

e) na základě výsledků kontrol veřejnými orgány (VOP, NKÚ),

f) jiné (v případě existence dalšího členění, prosím o uvedené informace).

2. Počet metodických doporučení pro PČR na základě zjištění GIBS a počet skutečně implementovaných do praxe PČR

3. Počet z uvedených doporučení týkajících se organizační struktury

4. Počet z uvedených doporučení týkajících se kontrolních mechanizmů

5. Počet z uvedených doporučení týkajících se metodiky

6. Počet z uvedených doporučení týkajících se oblasti výchovy a vzdělávání

7. Vyhodnocení implementace doporučení u PCR

Ve své reakci GIBS uvedl, že uvedené údaje nemá k dispozici, statistiky a tendence nevyhodnocuje a vyhledání a třídění údajů bude časově náročné.

Stanovisko GIBS, jako jedné z nejvýznamnějších institucí v oblasti kontroly PČR je natolik důležité, že z důvodu zachování důvěryhodnosti článku je nutná doslovní citace:

“Požadované informace dle žádosti o poskytnutí informace musí být vyhledány ve spisové službě GIBS od 1. 1. 2012 (od vzniku GIBS) do 9. 4. 2018 (okamžik podání žádosti), což vyžaduje oslovení několika pracovišť GIBS, neboť se jedná o vyhledávání v odlišných zdrojích. Níže uvedeným způsobem byl stanoven minimální kvalifikovaný odhad časové dotace na získání požadovaných informací z relevantních spisů GIBS.

K dotazu č. 1 a 2 žádosti o poskytnutí informací bylo celkem identifikováno 7 213 zájmových spisů vztahujících se k požadovaným informacím žádosti o poskytnutí informace, přičemž požadované informace je zapotřebí dohledat individuálně v každém spise a vytvořit souhrnnou informaci. Tato činnost zaměstná pracovníky analytického oddělení a kanceláře ředitele následovně:

a) vyhledání konkrétních spisových značek zájmových spisů - 2 hodiny

b) vyhledání požadovaných informací v 6 117 spisech – 6 117x20 minut = 122 340 minut = 2 039 hodin

c) vyhledání požadovaných informací v 1 096 spisech – 1 096x5 minut = 5 480 minut = 91 hodin a 20 minut

d) zpracování do konečného přehledu – 10 hodin.

K dotazům 30 mediálních kauz žádosti o poskytnutí informací, je požadované informace zapotřebí dohledat individuálně v každém spise a vytvořit souhrnnou informaci. Tato činnost zaměstná výkonné útvary a pracovníky kanceláře ředitele následovně:

a) vyhledání konkrétních spisových značek zájmových spisů (doplňující informace jsou stále velmi obecné, nejdříve bude nutno každou kauzu dohledat v otevřených zdrojích za účelem zjištění souvisejících okolností a subjektů a následně prověřit v interní spisové službě a není zcela s ohledem na obecnost dotazu garantováno, že všechny spisy budou dohledány) - 117 hodin

b) vyhledání požadovaných informací v zájmových spisech - 30 hodin

d) zpracování do konečného přehledu – 5 hodin.

K dotazům vztahujícím se k metodickým doporučením (mimo tu část, jež byla odložena viz č. j. GI-......) žádosti o poskytnutí informací, je požadované informace zapotřebí dohledat individuálně v každém metodickém doporučení a vytvořit souhrnnou informaci. Tato činnost zaměstná pracovníky kanceláře ředitele následovně:

a) vyhledání konkrétních metodických doporučení a vyhledání požadovaných informací v zájmových metodických doporučeních - 4 hodiny 25 minut

b) zpracování do konečného přehledu - 1 hodinu 25 minut

Celkem zaokrouhleno na celé hodiny: 2 299 hodin. Podle sazebníku je náhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací stanovena na 350 Kč/hodinu. Za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací po dobu 2 299 hodin x 350,- Kč je úhrada za informace požadované v žádosti o poskytnutí informace ve výši 804 650,- Kč.“

Z uvedeného je možné vyvodit pouze jeden z následujících závěrů, eventuálně jejich kombinaci:

·A) GIBS neplní jednu ze svých základních funkcí, a tou je prevence kriminality příslušníků a zaměstnanců BS, jelikož implementaci jakéhokoli prevenčního a/anebo kontrolního nástroje a mechanizmu předpokládá kvalitní analýzu v dlouhodobém časovém horizontu a poznání trendů a tendencí.

·B) GIBS úmyslně ocenil uvedené informace na uvedenou, reálně neuhraditelnou částku, aby zabránil eventuální konfrontaci s vlastními nedostatky.

Další eventuální možnosti by byly pouze jazykovým synonymem výše uvedených.

Osobní interview

V přípravné fázi bylo uskutečněno 44 rozhovorů s příslušníky PČR na různých úrovních řízení, včetně Policejního prezidia.

Původní plán unifikovaných otázek s následnou vypovídající schopnností nebylo možné realizovat. Úroveň poznání vnitřních procesů a jejich vnímání je u jednotlivých příslušníků tak rozdílná, že by unifikované dotazy nepřispěly k podání relevantních informací. Na druhou stranu rozdílně položené dotazy částečně snižují vypovídací schopnost a vědeckou úroveň a oprávněně evokují subjektivní pohled.

Rozhovory byly vedeny tak, aby bylo možné od dotyčných příslušníků získat jejich stanovisko na následující otázky:

1. Pohled příslušníka na PČR jako celku.

2. Pohled a vnímání příslušníka na svého přímého nadřízeného.

3. Pohled příslušníka na jeho kolegy.

4. Pohled příslušníka na naplnění jeho osobního očekávání od služebního poměru.

5. Názor na fungování kontrolních mechanizmů.

6. Názor na kontrolní instituce.

7. Názor na materiálové a technické vybavení pracoviště.

8. Názor na způsoby a možnosti vylepšení podmínek na pracovišti.

9. U příslušníků služby dopravní policie stanovisko k pravidlům průjezdu křižovatkou.

Výsledky:

Z příslušníků zařazených na Policejním prezidiu ani jeden nevyjádřil nespokojenost s fungováním PČR a PČR vnímal pozitivně. Právě naopak, všichni vyzdvihovali kvalitu, profesionalitu a vybavení policejního sboru.

Jeden z vrcholných představitelů PČR pro oblast kontroly se vyjádřil doslova: „Vše děláme výborně, pouze někdy bychom to mohli udělat ještě lépe“.

Na úrovni Policejního prezidia je negativně vnímána činnost Veřejného ochránce práv. Ani jeden příslušník nevnímal svoji práci jako službu občanům. Právě naopak. Represi, omezování svobody, kontrolu nad občany vnímali jako své základní poslání a jedinou cestu k zajištění bezpečnosti.

Funkce kontrolních mechanizmů nevnímali vůbec. Neměli přehled o největších mediálních kauzách týkajících se nezákonného chování policistů. Nepřipouštěli žádnou chybu ve fungování PČR.

Vedení PČR chybí elementární znalosti teorie řízení, kdy vysoce postavení příslušníci osobně řeší nevýznamné záležitosti bez využití aktu delegace pravomocí. Na dotaz k tomuto zjištění bylo odpovězeno, že pouze tímto způsobem dosáhnou pocitu jistoty správně vykonané práce a realizace jejich požadavků.

Jako jediný kritický moment hodnotili nedostatek počtu policistů.

Na nižších úrovních řízení byl pohled příslušníků diametrálně odlišný od pohledu Policejního prezidia. Zajímavým faktem je téměř absolutní shoda ve výpovědích příslušníků PČR na nižších úrovních.

Ani jeden příslušník se nevyjádřil pozitivně k fungování PČR. Převažovala kritika přímých nadřízených i kolegů. Kritizovali minimální, resp. nulový vliv na přípravu rozpočtu a na nenaplnění materiálních a technický potřeb. Celkem 20 z nich uvedlo, že si část pracovního vybavení pořizuje z vlastních prostředků. Jak je výše uvedeno, průměrné výdaje příslušníka uniformovaných složek na vlastní vybavení činí 5 000,- CZK ročně.

Z hlediska kontrolních mechanizmů a nástrojů, jak je uvedeno v předchozích kapitolách, je významným nástrojem osobní motivace a úroveň vzdělání příslušníků. Vzhledem k nízkému počtu oslovených není možné následující tvrzení zevšeobecnit, nicméně se přesto jedná o významné zjištění: 80 % dotázaných nemělo žádnou osobní motivaci při vstupu do policejního sboru. Službu pokládají za nutné zlo, resp. z jejich pohledu interpretováno jako záruka osobního zajištění bez dalších ambicí. Zbytek byl motivován rodinnou tradicí a svými osobními zálibami, jako např. příslušníci odd. služební kynologie.

Uvedené sice s výhradou, ale částečně potvrzuje vzdělanostní paradox uveden v první části, kdy na 3% systemizovaných míst s podmínkou magisterského vzdělání, připadá 21,2% příslušníků s magisterským vzděláním.

Z pohledu zajištění úrovně činnosti PČR dle požadavků příjemce - občana, se jedná o závažný negativní jev. Obsahovou kvalitu tohoto tvrzení snižuje nízký počet respondentů. Nicméně i u tak malého, ale pečlivě vybraného vzorku, je možné pozorovat určitou tendenci. Až na 2 příslušníky žádný další nevnímal svoji práci, jako službu občanům a náklady na jeho odměny a náklady na fungování PČR jako prostředky svěřené občany. Bez další vypovídací hodnoty je možné poukázat na zjištěné skutečnosti: Ani jeden z oslovených policistů, zařazených ve službě pořádkové policie neměl na svém soukromém vozidle dálniční známku s argumentem, že se jim ještě nestalo, aby dálniční známku nenahradil služební průkaz. Ani jízda po dvou požitých pivech nebyla výjimkou. Právě naopak, pokládali to za svoji stavovskou hrdost. Vzhledem ke skutečnosti, že vzorek tvořili policisté KŘP hlavního města Prahy a Středočeského kraje, není možné vyslovit paušální tvrzení, jelikož je pravděpodobné, že snížená míra anonymity a z toho vyplývající vyšší míra sociální kontroly v menších krajích a aglomeracích působí pozitivně na chování příslušníků.

Za nejvýznamnější a nejpřekvapivější poznatky z rozhovorů je možné pokládat následující:

1 Samotní policisté hodnotí využití své pracovní doby jako zbytečně neefektivní a jsou přesvědčeni o možném snížení stavu PČR bez vlivu na kvalitu vykonávané služby.

2 Služba je vykonávaná v atmosféře strachu ze subjektivních negativních rozhodnutí nadřízeného vůči příslušníkovi.

3 Nárůst užívání drog u příslušníků PČR, především na obvodních odděleních.

4 Všichni unisono vyjádřili nespokojenost s psychologickou průpravou příslušníků a s psychologickým hodnocením. Dle jejich vyjádření je velká část příslušníků nevhodná pro práci u PČR (hodnota se pohybovala mezi 20 % až 50 %). V rámci výzkumu se objevil případ příslušníka pořádkové policie, konkrétně SPJ s těžkou formou zoofobie vůči určitému, ale přitom běžnému druhu zvířat. Z důvodu ochrany nebude konkrétní forma fobie a bližší informace o zařazení uvedeného příslušníka zveřejněna. Autor byl přímým svědkem panické ataky uvedeného příslušníka. V předchozí části uvedený případ znásilnění příslušníkem a počtem jeho kázeňských přestupků potvrzují názory kolegů, kteří se zúčastnili interview.

5 Příslušníci bez životního partnera a příslušníci s partnerem policistou nemají představu o platové úrovni příslušníků versus civilista, o rozdílu průměrný plat vs. čistý příjem a nemají ani teoretickou znalost o funkci výsluh, jako odložené části platu. Vliv existence výsluh na chování příslušníků bezpečnostních sborů, naplnění jejich smyslu a účelu již přesahovalo únosný rozsah výzkumu.

6 Příslušníci na všech úrovních kritizovali práci GIBS. Autor byl osobně seznámen s případem tr. činů dle § 375 a dle § 40 zák. 40/2009 kdy po převzetí případu GIBSem, příslušný vyšetřovatel společně s pachatelem - policistou ca. 3 měsíce přepracovávali obsah zprávy pachatele tak, aby případ mohl být odložen.

7 Z výsledků a průběhu interview vyplynuly systémové nedostatky závažného rozsahu v oblasti vzdělávání.

Systém vzdělávání a vzdělanostní úroveň policistů je významným kontrolním nástrojem. Pouze kvalitně vzdělaný policista si uvědomuje svoji roli, dokáže sdílet hodnoty společnosti a v dostatečné míře chápe svoji roli ve vztahu k příjemci a objednateli jeho služeb - k fyzickým a právnickým osobám.

Analýza vzdělání policistů přesahuje rozsah i samostatné publikace. Z uvedeného důvodu jsou na tomto místě uvedeny pouze základní poznatky.

Na základě interview s příslušníky PČR na různých úrovních je možné vyslovit tvrzení, že v současné době PČR postrádá ucelený a komplexní systém vzdělávání. Ani jeden článek úrovně řízení PČR nepotvrdil opak.

Samozřejmě není možné zaměnit výcvik se vzděláním. Jak bude uvedeno dále, policisté nejsou vedeni ani k dodržování Etického kodexu. O hodnotách společnosti a vztahu k objednateli jeho služeb ani nemluvě. Právě naopak. Výsledky výzkumu prokázaly uzavřenost systému vůči jakýmkoli vnějším vlivům, minimální personální meziresortní prostupnost apod. tvoří významnou překážku rozvoje PČR.

Podrobnější interview ukázala, že nedostatečná úroveň systému vzdělávání se netýká pouze všeobecného vzdělání, ale i odborného. Pod příslibem zachování anonymity byly sděleny detaily týkající se pravidelných přezkoušení ze zákona o PČR, kdy papírové taháky byly nahrazeny kolektivními odpověďmi elektronickou formou.

Zarážejícím zjištěním byl nácvik hmatů neidentifikovatelných záznamovou technikou a zaškolování nováčků při zadržování osob ze sociálně slabších skupin formou „Pulp fiction“. (pro vysvětlení: strkání hlavy do toalet)

Pět oslovených dopravních hlídek nebylo schopno správně určit parametry křižovatky - konkrétně platnost světelné signalizace pro odbočovací pruh vpravo. Chyběly jim základní znalosti o zákonných úpravách umístění dopravních značek a jejich platnosti.

Oslovení policisté potvrdili absolutní absenci vzdělání vedoucímu k pochopení chráněných hodnot.

Již výše uvedené naznačuje neexistenci systému vzdělávání a nepochopení přímé úměry mezi úrovní (kvalitou) vzdělání a kvalitou vykonávané služby a nepochopení obsahu pojmu vzdělání, jako významného nástroje kontroly.

Výše uvedené platí i přes skutečnost, že k 1. 7. 2015 byl zřízen útvar s celostátní působnosti – Útvar policejního vzdělávání a služební přípravy. Ke dni zpracování článku ani jeden z 20 oslovených příslušníků PČR na různých úrovních nevnímal existenci uvedeného útvaru, eventuálně kvalitativní výstupy z něj.

Kazuistika

Analýze bylo podrobeno celkem 40 případů. Vzhledem k jejich velkému počtu a rozsahu spisu není možné popsat detaily jednotlivých případů, nicméně všechny případy vykazují znaky systémového selhání a absolutní absence kontrolních mechanizmů, přičemž všechny případy vykazovali minimálně 4 společné znaky z následujících:

1. nepřiměřený zákrok

2. zneužití pravomoci

3. neplnění služebních povinností

4. porušení Etického kodexu

5. úmyslné snahy o zakrytí vlastních nedostatků

6. ignorance občana

7. minimální míra sebereflexe

8. selhání interních kontrolních mechanizmů, procesů a nástrojů za aktivního přispění OVK (Oddělení vnitřní kontroly)

Vybrané případy: (Zde prozatím uvádím pouze náznak obsahu spisů vybraných případů/spisů. Původní záměr, zveřejnění detailů již v tomto článku, není možné, jelikož toto představuje časově náročný výběr informací ze spisů tak, aby nedošlo k poškození práv případných civilních osob. Detailnější informace včetně podstatného rozšíření počtu případů budou zveřejněny s časovým odstupem. )

Případ 1.

Stížnost na policistu prap. T. R. při realizaci výzvy na prokázání totožnosti a při eskortování na policejní služebnu. Policista bez předchozí výstrahy, aby stěžovatel upustil od protiprávního jednání, použil donucovací prostředek – hmat. Použití donucovacího prostředku řádně nenahlásil a nezaznamenal. Policista rovněž neumožnil stěžovateli zapsat si služební ev. čísla. Policista rovněž neumožnil vyšetření stěžovatele lékařem.

Šetřením byly prokázány následující skutečnosti:

1. Policisté dostatečně prokázali příslušnost k PČR.

2. Policista nesdělil důvod výzvy k prokázání totožnosti. Sdělil až po několikerém opakování žádosti kontrolovaného.

3. Na základě reakce kontrolovaného byly splněny podmínky na převedení na služebnu

4. Zákrok, při kterém bylo použito donucovacího prostředku, nebo zbraně, je policista povinen bezodkladně ohlásit svému nadřízenému a sepsat o něm úřední záznam s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich použití. Před použitím donucovacího prostředku je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. Policista v tomto případě použil hmat. Jeho použití ale nenahlásil svému nadřízenému a nesepsal o něm úřední záznam. Dále pochybil, když před použitím donucovacího prostředku nevyzval stěžovatele, aby zanechal protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito donucovacího prostředku.

5. Policista neumožnil stěžovateli zapsat si služební evidenční čísla.

6. Stěžovateli nebylo umožněno vyšetření a ošetření lékařem.

Vyjádření KŘP k uvedenému:

Policejní orgán není povinen, s přihlédnutím na aktuální zdravotní stav, zajištěné osobě poskytnout lékařské ošetření; to mohl stěžovatel vyhledat po propuštění ze zajištění.

KŘP nekonstatovalo pochybení policisty.

Případ 2.

Stěžovatelka chtěla podat oznámení na bývalého přítele pro fyzické a psychické napadání, kvůli kterému byla 3 měsíce v pracovní neschopnosti. Vše podloženo lékařskými zprávami. Policie toto vyhodnotila pouze jako přestupek. Policie jí rovněž doporučila návštěvu psychiatra a odstěhování z města.

Výsledky šetření:

Obvodní oddělení policie pochybilo, když ve věci nevyslechlo bývalého přítele stěžovatelky a stěžovatelku v zákonné lhůtě nevyrozumělo o učiněných opatřeních na základě jejího oznámení.

KŘP pochybilo v tom, že nedostatečně prošetřilo skutečnosti uváděné ve stížnostech stěžovatelky, nekonstatovalo pochybení policie spočívající v nevyrozumění o učiněných opatřeních a vyřízení stížnosti přesvědčivě nezdůvodnilo.

Případ 3.

Policie nepřijela na místo oznámené střelby do dětského tábora. Celou situaci zlehčovala. Policista vážnost situace bagatelizoval a přítomným nevěnoval pozornost.

Závěry šetření:

1. Policie bagatelizovala střelbu do dětského tábora.

2. Nepřijela po oznámení do tábora a neujistila se, že účastníci tábora jsou v bezpečí a neuklidnila situaci.

3. Bagatelizující chování policisty prap. J. H.

Stanovisko OVK (Odd. vnitřní kontroly) – Nebylo shledáno pochybení policie.

Případ 4.

Policisté Obvodního oddělení PČR Č. odmítli vykázat bývalého manžela stěžovatelky i přes existenci předběžného opatření soudu, přičemž na základě předchozích útoků mohli policisté toto předpokládat.

Závěry:

1. Policisté OOP Č. pochybili, když nejpozději po výslechu synů stěžovatelky nepřistoupili k vykázání bývalého manžela stěžovatelky, a to i přes existenci předběžného opatření soudu.

2. KŘP pochybilo, když vyřídilo stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou.

Případ 5.

Policie vyzvala stěžovatele k provedení dechové zkoušky po tom, co zaparkoval na vlastním pozemku za branou. Policista bez výzvy a výstrahy použil donucovací prostředky a za pomocí svého kolegy stěžovatele z pozemku vytáhl ke služebnímu vozidlu, kde provedl další úkony (dechovou zkoušku a podepsání protokolu).

Závěry:

1. Pronásledování stěžovatele na jeho pozemku je v rozporu s § 11 zákona o PČR.

2. Výpovědi a skutkový stav šetření a lékařská správa podporují verzi stěžovatele.

Využití donucovacích prostředků bylo v rozporu se zásadou přiměřenosti.

Stanovisko OVK – nedošlo k pochybení policie.

Zajímavým postřehem u tohoto případu je absence jakékoli sebereflexe všech článků řízení PČR.

Případ 6.

Případ je zajímavý z vícera úhlů pohledů. Policista pokutoval stěžovatelku za pád z kola, při kterém si poranila kotník a byla nucena podstoupit operaci. Policista ji navštívil v nemocnici a uložil blokovou pokutu 500,- CZK.

Žádný z řídících článků PČR neshledal pochybení.

Dle mého názoru byly právě u tohoto případu překročeny veškeré etické, morální, lidské, ale i profesní hranice.

Pro srovnání uvádím případ, se kterým jsem byl konfrontován a u kterého jsem měl možnost nahlédnout do spisu, kde policista ze služebny na Praze 5 odložil případ se způsobenou škodou 80 000,- CZK s prokazatelným podvodem na základě falšovaných podpisů na úředních listinách s odůvodněním, že k trestněprávnímu řízení se má nahlížet jako „ultima ratio“.

Dalším momentem je skutečnost, kdy banální případ a chování policisty, které překročilo veškeré morální a etické hranice, zaměstnalo vysoké úředníky pro vytvoření 20stránkového materiálu, tj. zabralo cca 10 hod. pracovního času vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a policistů.

Případ 7.

Policista použil donucovací prostředky proti důchodkyni, která nekladla odpor, a to pouze z důvodu ověření totožnosti. Policistovi přitom nabízel pomoc s ověřením totožnosti její manžel. KŘP včas nezajistilo záznam, přičemž v době podání stížnosti byl tento k dispozici.

Závěry šetření:

Policisté pochybili tím, že:

1. Nesdělili stěžovatelce konkrétní zákonný důvod k prokázání totožnosti ihned při první výzvě.

2. Výzvu k prokázání totožnosti omezili toliko na předložení OP.

3. Před použitím donucovacích prostředků a následným zajištěním stěžovatelky nenabídli patřičnou součinnost k prokázání totožnosti, nepokusili se o zjištění totožnosti úkonem na místě a nijak nereagovali na sdělení její totožnosti jejím manželem.

4. Použili donucovací prostředky a přistoupili k zajištění, aniž by byly splněny zákonné předpoklady pro takový postup.

5. KŘP pochybilo tím, že nedokázalo včas zajistit relevantní materiál a výše uvedená pochybení nekonstatovalo ve vyřízení stížnosti.

Případ 8. úmrtí zadrženého v ul. Kongresová Praha 4 dne 13. 4. 2015

Uvedený případ byl hojně medializován.

V ulici Kongresová aktivně pacifikovalo zadrženého 9 policistů, kteří proti zadrženému a již spoutanému muži použili donucovací prostředky: hmaty, chvaty, slzotvorné prostředky, kopy i obušek. Uvedené trvalo 40 minut a skončilo smrtí zadrženého.

Soud jednoznačně potvrdil nepřiměřenost zákroku.

Postup KŘP u tohoto případu je v rozporu s výrokem soudu. Průběh zásahu je v rozporu s Etickým kodexem PČR, interními akty řízení a všichni zasahující příslušníci porušili, jak zákon, tak Etický kodex PČR, což soud svým výrokem o nepřiměřeném zásahu potvrdil.

KŘP nepřijalo žádná konkrétní opatření. Natož, aby ukončila služební poměr některým příslušníkem.

Přímo šokující byla výpověď velitele, který se vymlouval na sníženou způsobilost zapříčiněnou nedostatkem spánku a léky.

O vyloučení příčiny zásahu na zástavu srdce ani nemluvě. Paralelu můžu nabídnout u medializovaného případu u zástavy srdce při bungee jumpingu kdy si klientka pozdě uvědomila nezajištění a umřela na zástavu srdce ještě před dopadem.

Případ 9. Zadržení skupiny cizinců

Po chybném zásahu URNA., kdy si velitel spletl dveře hotelového pokoje, nacož zastřelili nevinného turistu, je všem příslušníkům, resp. mělo by být, vštěpováno pravidlo „důkladně analyzovat místo zásahu a místo pobytu cílové osoby“. Jak důsledně je toto implementováno v praxi ukázala pražská zásahová jednotka, kdy s velkou slávou odváděla z hotelu skupinu podezřelých, kde se nakonec prokázalo, že se „opět spletli u místa pobytu cílové osoby“. Pouze náhodou neskončil zásah tragicky.

Analýza několika případů zásahů PČR vůči právnickým osobám přímo evokuje závěry o zásahu na objednávku

Nákupy technického a jiného vybavení, investice apod.

Uvedena oblast svým rozsahem přesahuje rozsah několika samostatných výzkumných projektů, a to počínaje nákupy dronů, kdy profesionální vojenský dron splňující požadované parametry PČR je možné pořídit od výrobce z NATO friendly země v ceně 15 000,- až 35 000,- EUR v závislosti na výbavě. Jednotková cena dronů pořízených PČR se pohybuje na úrovni 1 430 000,- CZK, přes vysílačky, obuv, až po kombinézy.

Vyhodnocení a návrhy řešení

Základním účelem a smyslem implementace kontrolních procesů, mechanizmů a nástrojů (v obecném pojímání „kontroly“) je zajištění požadovaného stavu a/nebo fungování subjektu (jednotky, procesu). Kontrola má zjistit odchylky od požadovaného stavu a iniciovat příslušné změny tak, aby požadovaného stavu bylo dosaženo. V modernějším pojetí by kontrola měla iniciovat spirálu neustálého zdokonalování stavu/fungování subjektu. Rovněž je nutné zohlednit skutečnost, že kontrola je samostatným procesem, na který se vztahují veškeré výše uvedené vlastnosti a atributy.

Vše uvedené v předchozím odstavci u PČR chybí, a neexistuje politická vůle ke změně uvedeného stavu.

Spolupráce autora s PČR v posledních 20 letech subjektivně předjímala výsledky, nicméně zjištěné skutečnosti překročily očekávání a výzkum musel být omezen do výše uvedeného rozsahu.

Důvody uvedeného stavu a nezájem zavedení jakýchkoli systémových změn lze pouze odhadovat. Zde použiji jeden citát vysoce postaveného kriminalisty: “Když se objevil závažný případ s možným politickým přesahem, stále jsem jeden den čekal, jestli zazvoní telefon a jestli přijdou instrukce.“

Resumé

Vyjma účasti v parlamentních volbách nemá občan žádný vliv na kontrolu fungování PČR. Právě naopak. PČR je od objednatele její služeb izolovaná. Její postavení, struktura a interní procesy jsou stále založeny na principech jejího postavení ve dvacátém století a splňuje charakteristiky typické pro instituci teokratické struktury společnosti.

Neexistuje parlamentní kontrola fungování PČR. Pouhá kontrola použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí podle jiného právního předpisu a rušení provozu elektronických komunikací, kterou vykonává Poslanecká sněmovna, je evidentně zcela nedostatečná, protože nepostihuje celý komplex činností PČR. Ani Výbor pro bezpečnost, ani Podvýbor pro PČR, obecní policii a soukromé bezpečnostní služby nemohou vykonávat dostatečnou kontrolu, protože k tomu nemají žádné zákonné zmocnění.

Postavení ministra vnitra je sice možné částečně charakterizovat jako formu veřejné kontroly, nicméně doposud se nepodařilo fungování PČR odpolitizovat a ministr vnitra (obecné označení) využívá PČR výhradně jako politický nástroj.

Chybí jasné zadání občana ve vztahu k PČR. Neexistuje jasné zadání požadované úrovně bezpečnosti a její ceny, přičemž jasná definice uvedených dvou hodnot je základním kontrolním nástrojem, ze kterého by se měly odvíjet další procesy, mechanizmy a nástroje. V současné době tvoří rozpočet PČR víc, než dvojnásobek způsobených škod kriminální činností. Nemluvě o faktu, že i řešení velké části těchto škod probíhá pouze administrativně z důvodů pojišťovnami požadované formy. Financování PČR je možné přirovnat k situaci, kde si stavebník postaví rodinný dům za 20,- mil. CZK a pořídí si na jeho ochranu zabezpečovací systém za 30,- mil. CZK.

Interní mechanizmy a procesy

Uvedena oblast zahrnuje veškeré interní procesy a mechanizmy zajišťující plnění úkolů PČR. Tato oblast by měla být ovlivněna dvěma faktory: občanem a vedením PČR. I u tohoto článku řízení je možné na základě provedené analýzy konstatovat absolutní absenci kontrolních vlivů příjemce služeb – občana. Chybí základní interface mezi PČR a občanem. Prostřednictvím něj občan vnímá a hodnotí činnost PČR a prostřednictvím něj by měl mít občan možnost uplatnit svoji kontrolní funkci. Formálně je možné potvrdit existenci OVK. Výsledky a přístup OVK k pojmu „veřejná kontrola“ jsou uvedeny v analytické části.

I v případě existence statistické chyby a/nebo odchylky, výsledky výzkumu a výše uvedena tvrzení potvrdila samotná PČR, a to ve svém dokumentu „Koncept rozvoje PČR“. PČR v uvedeném dokumentu přiznává vlastní nedostatky tak závažného charakteru, že je možné vyslovit jednoznačné tvrzení o absolutním selhání vnitřních kontrolních mechanizmů a procesů, eventuálně o jejich neexistenci.

Externí kontrola – Generální inspekce bezpečnostních sborů

Jak je v analytické části uvedeno, GIBS by měla být jedním z nejsilnějších kontrolních nástrojů PČR. Na základě získaných informací a osobních zkušeností s GIBS, je možné vyslovit jednoznačné tvrzení, že GIBS neplní svoje základní úkoly, kterými jsou odhalování kriminality příslušníků a zaměstnanců bezpečnostních sborů a preventivní působení na uvedený druh kriminality. Částečně se inspekci daří plnit pouze jeden z úkolů, kterým je vyšetřování a stíhání příslušníků a zaměstnanců bezpečnostních sborů. Z pohledu kontroly PČR se ale jedná pouze o funkci podstatně menšího významu, než výše uvedené dvě základní funkce.

Samozřejmě každý problém má svoje řešení. U PČR by bylo možné začít implementací následujících opatření

1. Implementace kontrolních procesů, mechanizmů a nástrojů zajišťujících kontrolu PČR občanem

Uvedené je nutné podrobit všeobecné diskuzi, ze které vzejde společensky přijatelné řešení odpovídající potřebám současné společnosti. Je nutné si uvědomit rozdíl mezi velením BO a krizových situací a řízením. V současné době PČR vykonává především administrativní a správní úkony, včetně vyšetřovacích a kriminalisticko-technických. Vojenské struktury jsou v současné době pro řízení PČR jako celku přežitkem. Součástí kvalitního řízení bude příprava vysoce kvalitních velících důstojníků a jednotek pro zvládání krizových situací a BO.

Nabízí se několik variant řešení:

A) Rozšíření vedení PČR o civilní osoby, a to jak na úrovni Policejního prezidia, tak na úrovni KŘP. (v případě uvedené změny by tato neměla být realizována umělým zcivilněním/zeslužebněním míst, jak tomu odpovídá dosavadní praxe)

B) Vytvoření civilní instituce pro kontrolu PČR vybavenou jasnými pravomocemi, jejíž rozhodnutí bude muset vedení PČR akceptovat.

C) Kombinace uvedených dvou variant.

2. Zvýšení kvality a úrovně příslušníků PČR

Jak uvedeno v analytické části, jedná se o nejvýznamnější a přitom i nejefektivnější kontrolní nástroj. Dosažení tohoto cíle je možné širokým spektrem prostředků. Vhodně zvolenou kombinací je možné tohoto cíle jednak dosáhnout a jednak je možné jej dosáhnout v relativně krátkém časovém horizontu, přibližně 3-5 let.

Vzhledem k současnému počtu příslušníků změnit formu hmotné motivace. Postupně snižovat stavy PČR za současného navýšení odměn.

Zrušit výsluhový příspěvek, který ve své současné podobě neodpovídá institutu „odloženého platu“ jelikož není vypočítáván z průměrného příjmu po celou dobu služby a křiví situaci na pracovním trhu. Již řádný služební příjem policisty vysoce překračuje průměrnou mzdu. Zrušení výsluhového příspěvku zabrání odchodu kvalitních policistů.

Motivovat k nástupu k PČR věkovou generaci 40-55 let. Současný stav personální politiky, kdy je kladen důraz na kariérní postup a policista prochází všemi úrovněmi řízení, fakticky celou instituci od okolního světa izoluje. PČR se stává rezistentní vůči pozitivním vlivům prostředí, nereflektuje moderní teorie řízení a best practice, Právě naopak, tím, že policista prochází všemi úrovněmi, získává veškeré negativní návyky, od kterých se fakticky není možné oprostit jinak, než výměnou zaměstnavatele. V jiném případě se negativní vlivy kumulují a násobí. Výsledky v analytické části toto potvrzují. Otevření se navenek bude pro PČR významným kvalitativním posunem. Na největší KŘP, kterým je. KŘP hlavního města Prahy nastoupí v průměru 2 osoby ve věku 40-55 let. Toto číslo - 0,05% - je pro zdravý rozvoj jakéhokoli systému bezvýznamné. Právě naopak. Současná praxe, kdy se do funkcí rekrutují řadoví policisté je z hlediska best practice řízení lidských zdrojů tím nejhorším řešením a výsledky výzkumu toto tvrzení jednoznačně potvrzují.

Přípravu rozpočtu svěřit nižším organizačním složkám. Tyto dokáží nejlépe posoudit vlastní potřeby.

Zlepšit psychickou průpravu a změnit nároky na psychickou zdatnost a policisty pravidelně podrobovat psychologickému vyšetření. Existuje nespočet teoretických pouček o vlivu moci na člověka. Jednou z nich je, že vlivu moci na osobnost člověka nelze zabránit, a to bez ohledu na jeho vzdělání, sociální status, sociální cítění a prostředí. Současný stav psychické průpravy a vyhodnocení psychických kvalit není lege artis. Potvrdilo to v odpovědi jak Policejní prezidium, tak KŘP. U obou bylo sděleno, že v podstatě k žádným změnám nedošlo. V době, kdy současné počítačové vybavení a datové propojení umožňují sofistikované a kvalitní psychologické vyšetření celého policejního sboru za 90 min., je současný stav neomluvitelný (např. dostupný software umožňuje současné vyšetření až 7 000 osob v průběhu 15 minut. V optimálním a ideálním případě by to znamenalo možnost vyšetření všech příslušníků PČR v průběhu 90-ti minut.

Zvyšovat vzdělanostní úroveň policistů. A to ne pouze na Policejní akademii ČR v Praze, která je zaměřena výhradně na odborné vzdělání. Rovněž není tajemstvím kvalita studentů bakalářského oboru Policejní činnosti, což kromě výsledků výzkumu a předložené kazuistiky dokládá i otevřené přijímací řízení a vyjádření elitního detektiva a ředitele útvaru PČR. Otázka systému vzdělávání je nicméně předmětem jiných výzkumů. Na margo kvality Policejní akademie dvě vlastní zkušenosti:

1. V současné době jsou Pol. Akademii pouze dvě fakulty. Na úplně náhodný dotaz čerstvému absolventu, kterou fakultu absolvoval, zazněla odpověď: „Opravdu toto nevím“.

2. V období pandemie Covid jsem navštívil jednu profesorku. U společenského rozhovoru si stěžovala na náročnou situaci v létě, kdy nošení roušek bylo pro ní zátěží. Na moji poznámku, že přece v areálu policie nikdo toto nebude řešit, mi řekla (cituji): „Podívejte se do oken. Vidíte? Ten kolega sedí v okně, tam další, a tam další kolegyně v okně.... Sledují lidi v areálu a jakmile vidí někoho bez roušky, udávají kolegy na vedení.“

Restrukturalizovat PČR jako celek (zde je k zamyšlení několik řešení, počínaje zrušením vojenské struktury (fakticky je PČR správním orgánem a vyjma zákroků pod společným velením je vojenská struktura přežitkem)), přes změny, které vyplynou personálním auditem, až po užší propojení a zajištění větší kontroly objednatelem služeb – daňovým poplatníkem a dalšími FO a PO).

3. Důsledné vymáhání stávajících mechanizmů a nástrojů včetně vyvození osobní odpovědnosti

Již stávající kontrolní mechanizmy umožňují korigovat chování subjektu na požadovanou úroveň. Výzkum prokázal nízkou, resp. minimální míru jejich využití a nízkou míru důslednosti jejich uplatnění. Toto je důsledkem neexistence kontrolních mechanizmů a nástrojů uvedených v předchozích dvou bodech. Důsledné vymáhání dodržování zákona o PČR a Etického kodexu PČR by se obratem projevilo ve zvýšení kvality policejního sboru. Důležitým a významným nástrojem by bylo důsledné vyvozování osobní odpovědnosti. A to i odpovědnosti za podřízené a nečinnost vůči podřízeným v případě zjištění nedostatků.

Součástí návrhu řešení musí být i jednotlivá konkrétní opatření. Best practice ale potvrzuje, že úspěšná implementace kontrolních nástrojů a mechanizmů na vyšších úrovních řízení (organizační struktury), eventuálně komplexních kontrolních systémů, samo o sobě zajistí implementaci kontrolních mechanizmů a nástrojů na nejnižších článcích řízení.

Takovými nástroji jsou i závazky, které vycházejí z mezinárodních smluv, ke kterým se ČR připojila. Tyto smlouvy jsou samy o sobě kontrolními nástroji a podílí se na vytváření kontrolních mechanizmů.

4. Přijetí příslušných zákonných norem

V současné době neexistuje zákonná úprava vnitřní kontroly u PČR. Pravidla vnitřní kontroly ve veřejné správě stanovuje zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů, který se ale v bezpečnostních sborech a zpravodajských službách nepoužívá. Je na zvážení přijetí závazné normy, která jasně stanoví základní pravidla vnitřní kontroly včetně jasného stanovení odpovědnostních struktur a definuje jasnou povinnost určení odpovědnosti za zjištěné odchylky od požadovaného stavu.

Podobné platí pro stížnosti, kde úprava procesních záležitostí je v pravomoci každého subjektu.

Závěr

Bez správně nastavených kontrolních systémů, mechanizmů a nástrojů každý subjekt degraduje. Platí to i o PČR.

Kvalitní kontrolní mechanizmy a nástroje zajistí neustále cyklické zlepšování fungování PČR. Zvýší míru uspokojení nároků zadavatele služeb – občana. Přičemž samozřejmě cílovými zájmy občana jsou:

A) Snížení administrativní a časové náročnosti úkonů PČR

B) Snížení kriminality / Zvýšení % objasněnosti (V tomto případě se jedná pouze o sekundární efekt, jelikož činnost samotné policie nemá reálně na snížení kriminality vliv. Toto je ale dobře uchopitelný marketingový nástroj pro další posílení image PČR.).

C) Snížení politické závislosti PČR (Žel, politické elity si policii přivlastňují. Vzhledem k celospolečenským tendencím směřujícím k radikalizaci, se jedná o nebezpečný jev, kdy policie může být zneužita v politickém boji a v terminální situaci i k upevnění moci radikálního politického seskupení).

D) Zvýšení osobnostních kvalit příslušníků, které již samy o sobě znamenají zvýšení úrovně vnímání prostředí policisty, a tím i jejich vyhodnocení bezpečnostních rizik. Tento i předchozí bod s přímým vlivem na bezpečností situaci v ČR.

E) Zlepšení technického vybavení a výcviku příslušníků PČR, tak, aby v krizové situaci zasáhli rychle, efektivně a bezpečně. (pochybení jsou mediálně známá)

Vše výše uvedené je nutné vnímat i v kontextu současné celospolečenské diskuze v obou centrech západní civilizace, tj. USA a SRN, kdy aplikace výše uvedených závěrů v rámci PČR preventivně zabrání živelným a nesystémovým zásahům, jejichž spouštěcím momentem může být i drobné selhání, ev. nesprávná interpretace adekvátního zásahu.