Nomen omen

Od jisté doby považuji ochotu ženy do manželství vstupující nové příjmení přijmout a původní zahoditi za něco vskutku obdivuhodného. Je to do jisté míry ztráta identiti, což ví mimochodem každý, kdo po letech organizuje třídní sraz. Na druhou stranu coby nenapravitelný optimista věřím, že většina žen vstupem do manželství spíše získává a pokud navíc volí sobě vhodného partnera, má v moderní době a za příznivé konstelace možnost svým dvousložkovým příjmením lépe k světu hovořiti.

Má-li, řekněme, žena za svobodna povahopisné příjmení, dá se vhodnou volbou partnera účinek násobiti. Například slečna Rychlá. Věrna svému příjmení proletí dospíváním jako létavice a pak pojme za manžela nějakého Macha (nečti nutně mača). S Rychlou Machovou musí život jak na horské dráze kvapiti. Existují samozřejmě mnohé další možnosti, které vypisovati netřeba, čtenář si domyslí. A pochopitelně některým kombinacím je lepší se vyhnouti. Třeba když se mladá a štíhlá Stará provdá za Tlustého.

Znal jsem rodinu, kde ona, za svobodna Dvořáková, našla si Dvořáka. Když oddávající oznámil, že se novomanželé rozhodli pro příjmení Dvořák-Dvořáková, jistě to vzbudilo lehké pousmání ve svatební síni. V tomto případě lze případné zdvojení příjmení manželky vnímati jako lehce samoúčelné, ale pro ženu, která si chce mocí mermo pozornost vynutiti, stojí za zvážení verze: „Já se jmenuji Dvořáková Dvořáková!“ Zní to podobně jako: “Bond, James Bond.“ Už pak nemusíte nic dodávati, jen dojem je jiný.

Obdobně třeba Chytrý, to je krásně informativní příjmení, samozřejmě pokud splňujete předpoklady. Takový člověk nemůže snad ani od zkoušky vyletěti a pokud ano, jako bych slyšel zkoušejícího. Zajímavým faktem jest, že Chytrého znám, ale Hloupého nikoliv, pouze hloupé. Jmenuje se někdo Hloupý? A jak se to řeší, když si Chytrá vybere Hloupého? Kdo z nich je chytrý? A nechají si matrikářkou zapsat, že budou mít Průměrné děti?

Kromě významu ovlivní svého nositele nebo nositelku i délka. Na první pohled by se mohlo zdát, že krátké příjmení je praktičtější. Leč dlouhá příjmení mají rovněž své výhody. Máte-li dceru, která má příjmení na nějakých pět slabik, nemusíte jí vůbec zdůrazňovati, že má ve škole makati. Dojde jí to při prvním podepisování sešitů. Takové příjmení zajistí nenápadný leč stálý tlak na výkon od první hodiny psaní, aniž doma prstem musíte hnouti, vím to z vlastní zkušenostiti. Jmenuje-li se ale naopak třeba Malá, měli byste, myslím, hlídati, aby zbytečně nekoukala z okna. Možná by tuto zjevnou sociální nerovnost měla česká vláda nějak řešiti, zejména pak ministr školství, který si usnadňuje život nejenom příjmením Bek. Za mne se má Malá podepsat na každý sešit třikrát a Bek má možná raději někde ovce pásti a šťastnější život žíti.

Někdy ale platí, že abyste si udělali jasno, stačí jméno první, křestní. Namátkou Maryša. Hned víte, na čem jste, děkuji, kávu nepiji. Pravda, je to spíš záležitost výjimečná. Ale i dnes by některá příjmení snad ani nemusela existovati, alespoň v průměrně vzdělané společnosti. Znám například Evu Adamovou. To je žena evidentně hrdá na svůj původ. Ale takové příjmení je naprosto zbytečné, to přece všichni víme, Evo!

Samostatnou kapitolou jsou příjmení politiků a političek. Pokud by manželky našich politiků případně političky samy důsledně kombinovaly dvojí příjmení, mohly by vzniknout zajímavé a někdy i informativní verze. Namátkou pirát Hřib. Byla-li by Hřibova nastávající ženou nerozhodnou, mohla by se po sňatku jmenovati třeba Hřibová Kozáková. Býti naopak ženou velmi rozhodnou, šla by z kostela nebo radnice rovnou na matriku, ať jí to změní na Houbová. Nebo jinak, pokud by choť mého oblíbeného politika chtěla dát najevo odtažitost a snad i nadřazenost, manželovi pochopitelně cizí, dala by se zvoliti verze Hřibová Nejedlá. Jeden rozpor navíc škodu nenatropí.

Podobně pokud by si nechvalně proslulí ministr Rakušan a covidobijec Maďar prohodili partnerky, mohla by potenciálně vzniknout Rakušanová-Maďarová a jsme zpátky v monarchii. Generace roku 1918 by se asi obrátila v hrobě, ale mezi Vídní nebo Bruselem volit, zdá se mi snadným býti. Což nelze vykládat jako souhlas s činy jmenovaných, pochopitelně.

I u takové ministryně obrany hlodá stran případného druhého příjmení Červíček pochybnosti. Chtěla-li by si vzít nějakého barevného, namátkou Bílého, Černého nebo Zeleného, lze zdvojování považovat spíše za nevhodné. Naopak jako symbol zachování kurzu lze doporučiti partnera s drsným pražským příjmením Vostrý a opačně, byl-li by (trochu naivně soudě) někdy prostor pro sebereflexi, třeba by se našel nějaký Pokorný. To je ostatně volba vhodná i pro další političky, pro některé by to bylo již příjmení třetí. Jest však otázkou, má-li pokorný Pokorný vůbec šanci zůstat v takovém vztahu ve stavu, v němž do něj vstoupil.

Kolem této psychopatky s funkcí je vskutku rušno. Svého času likvidovala svobodu v naší zemi jeho přesunem na místo netušené, do vojenského prostoru Libavá. Všimněte si, jak moderně pracuje naše redakce se zájmeny – bylť to naštěstí zatím jenom Svoboda. A nyní je na kordy s Řehkou, podle chování správněji snad Řachou, ohledně Twitteru, správněji X. Rozhodně ale nápad, že by někteří představitelé strany a vlády neměli X používati, zdá se mi velmi dobrý. V afektu na X psáti, průser malou chvíli míti leč primitivem i v ODS zůstati, praví starořeporyjské rčení. A proč jen někteří?

Příjmení bychom zkrátka neměli tak nějak mimoděk vnímati. Je fajn, když do politiky jdou lidé, kteří už jím dávají nám věděti, na čem jsme. Třeba v situaci, kdy už zase rostou preference komunistům a mnozí jste si přitom možná neuvědomili, jak výmluvné příjmení má jejich šéfová. Jasný signál, že zadní vrátka otevřena je v zásadě stále vhodné míti, chcete-li v této zemi žíti.