Ohlédnutí za černým dnem 20. 2. 2025 (Aktualizováno)
Blízkovýchodní konflikt
Mám ten okamžik stále před očima. Třebaže jsem ho vnímal rozostřeně, protože se mi v té chvíli zalily oči slzami.
To když v Bani Suheile na jihu Pásma Gazy přinášeli teroristé k vozidlu Mezinárodního červeného kříže (IRC) rakev s ostatky Kfira Bibase, kterému bylo devět měsíců, když ho islamonacistické bestie unesly spolu s jeho maminkou Širi a čtyřletým Arielem. Jejich tatínka Jardena odvlekli do Pásma Gazy separátně (propuštěn byl 1. 2. 2025).
Na ten den nelze zapomenout. V Pásmu bylo ráno kolem 16 stupňů, pod mrakem a brzy začalo pršet.
Probudil jsem se ve čtvrtek 20. února v 6:30 (SEČ), protože jsem věděl, že zhruba kolem sedmé by měl Hamás (a jeho spolugangsteři) předat IRC ostatky čtyř izraelských rukojmí. Jmenovitě Širi Bibasové, jejích synů Kfira a Ariela a také Odeda Lipšitze. Izraelská televize KAN 11 tentokrát z pietních důvodů přímý přenos nevysílala (správně předpokládala, že zločinci zneužijí tento akt k nechutné propagandě), vyladil jsem tedy arabské vysílání stanice Al Džazíra TV.
Kulisy byly podobné jako v minulých případech, kdy ale byla vrácena živá rukojmí. Desítky teroristů v uniformách a vyzbrojených automatickými puškami, bezpočet fotografů, televizní štáby. Kromě nich civilní publikum, i když civilní… Co soudit o chlapcích ve věku kolem osmi let v maskáčích a s čelenkou Hamásu na hlavě? V palestinskoarabské společnosti probíhá nenávistná protiizraelská indoktrinace od útlého věku.
Na lešení byly vyvěšeny propagandistické billboardy, kterým se dostalo v arabských médiích patřičné publicity. Na levé straně pod nadpisem „Zionist Nazism in Numbers“ (Sionistický nacismus v číslech) údaje o počtu Arabů zabitých v Pásmu Gazy během nynější války. Uprostřed scény bylo zprvu obří černé plátno, po jeho odstraněni se objevila příšerná ilustrace: izraelský premiér vykreslen jako upír, kterému proudí ze zubů krev, pod ním portréty těch, kdo leželi níže na pódiu v rakvích a u toho nehorázná věta „The War Criminal Netanyahu & His Nazi Army Killed Them with Missiles from Zionist Warplanes.“ (Válečný zločinec Netanjahu a jeho nacistická armáda je zabili střelami ze sionistických bojových letadel). Komentovat něco tak nehorázného nemá smysl. Stejně jako další vyobrazení. Několik rakví překrytých izraelskými vlajkami, nad nimi stojící arabský terorista a u toho nápis „The Return of War – The Return of your Prisoners in Coffins“ (Návrat války – návrat vašich vězňů v rakvích). Vlevo od skutečných rakví s ostatky byly k vidění dvě makety střel se sdělením „They killed by US bombs“ (Byli zabiti americkými bombami). Ovšem zlověstně zněl text na plakátu pod rakvemi. „We Never Forgave nor Forgot, ´Al Aqsa Flood´ was our Promise“ (Nikdy jsme neodpustili ani nezapomněli, Potopa Al Aksa byl náš slib). Potopa Al Aksa je kódové označení palestinských Arabů pro masakr, který teroristé spáchali v Izraeli 7. října 2023.
Jakkoli jsem pro co nejotevřenější informování, naprosto chápu, že izraelská média neměla sebemenší zájem tyto nechutnosti ukazovat. Sám jsem ale celou tu odpornou ceremonii zhlédl až do konce, abych získal další kamínek do hrůzostrašné mozaiky zločinů islamonacistických monster.
V 8:20 SEČ (všechny hodinové údaje jsou v SEČ) se objevily automobily. Za černým pickupem Dodge RAM s ozbrojenými teroristy Hamásu na korbě přijelo pět vozidel Toyota Land Cruiser opatřených symboly a vlajkami IRC. Patrná byla diskuse mezi pracovnicí IRC a jedním z vůdců teroristů; protestovala proti propagandistickému divadlu, které z toho Hamás udělal, ale marně. Později vešlo ve známost, že IRC měl na vybranou: buď bude akceptovat režii zločinců, nebo žádná těla vydána nebudou. Tým IRC se tomuto vydírání podvolil.
O devět minut později došlo k podpisu „předávacího protokolu“ mezi zástupkyní IRC a teroristou v červenobílé kefíji (všichni členové zločinných formací měli na obličeji maskovací kukly). Následně pracovníci IRC umístili za zadní část prvního vozu pracovní kozy, na které teroristé postupně přinášeli rakve; lidé z IRC přes ně vždy přehodili velkou bílou látku a vsunuli do automobilů; kolona se pak vydala v 8:52 k izraelským silám v nárazníkové zóně na gazské straně (armáda a tajná služba Šin Bet). Zde byly obětem, už s izraelskými vlajkami nad rakvích, vzdány vojenské pocty a vrchní armádní rabín, brigádní generál Ejal Karim, přečetl Žalm 83. Zde je jeho česká verze dle Kralické Bible:
Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože]silný. Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy. Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš, Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova. Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali, stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah. Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země. Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží. Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
Následně byly ostatky odvezeny do Národního centra soudního lékařství v Jaffě k identifikaci a, bude-li to možné, stanovení data a příčiny smrti.
Zločinci se vracejí
Důkaz obludnosti celého tohoto divadla v Bani Suheile přinesl 20. února server Ynetnews. Jedním z teroristů sedících v první řadě byl Muhammad Abu Warda, propuštěný dle dohody o příměří z izraelského žaláře před třemi týdny. Abu Warda, odsouzený na doživotí, stál v roce 1996 za útoky na autobusy na lince 18, při kterých přišlo v Jeruzalémě o život přes 40 lidí a v témže roce se podílel na útoku v Aškelonu, při němž byla zavražděna jedna žena. Jak patrno, z izraelského vězení se dostávají výměnou za rukojmí i ti nejhorší terorističtí netvoři. V zemích, kde uplatňují absolutní trest, by byl Abu Warda už dávno po smrti.
ODKAZ
https://www.ynetnews.com/article/bjfjsnv9kg#autoplay
Epilog
A aby opravdu nebylo pochyb o charakteru islamonacistických zločinců, tak ve čtvrtek 20. února večer přišla z Izraele zpráva o uložení bomb v pěti autobusech, z toho tři explodovaly. Jenom zázrakem nedošlo ke zranění či úmrtí, protože vozidla byla zaparkovaná bez pasažérů. V opačném případě bychom byli svědky dalšího masakru. Válka s terorismem, bez ohledu na nynější příměří, pokračuje. Musí pokračovat.
AKTUALIZACE 21. 2. 2025
Po zveřejnění tohoto článku vešly ve známost dvě hrůzné skutečnosti. V rakvi, v níž podle teroristů měly být ostatky Širi Bibasové, bylo tělo někoho úplně jiného; dle testů neodpovídá žádnému jinému rukojmí. Hamás tedy Izrael podvedl. Kromě toho, navzdory lživým tvrzením teroristů – viz výše propagandistický cirkus při předávání – bylo zjištěno, že chlapci Ariel a Kfir byli brutálně zavražděni teroristy v Pásmu Gazy už v listopadu 2023, nezahynuli tedy při izraelském náletu. Opět se potvrdilo: kdo lže, ten krade a kdo krade, ten vraždí. O islamonacistických netvorech to platí beze zbytku.