O Ježíškovi. Ale z Jerusalema.

Nepředstavujte si Jerusalem jako Jeruzalém. Bývala to taková osada. Pár domů, u některých zbytky chlévů, v některých zbytky slámy. Škola ani omylem, natož jesle. Krávy dávno ne, nejvýš slepice a nějaký ten čokl. Všude blízko i daleko zároveň. Když se setmělo, bývala v Jerusalemě tma jako v pytli. I když foukalo.

Jerusalem, o kterém se bavíme, míval zvláštní kouzlo. Mohli jste tu vídat Ježíška. Po celý rok. Chodil na autobus.

Jeho celé jméno není důležité, protože mu všichni říkali Ježíšku. Pěkně zdvořile, na jeho dárky, kdyby ne, nebyl nikdo zvědav, byl to hřmotný chlap.

Měl samozřejmě ženu. Tehdy se dalo podle jména, natož podle vzhledu, poznat chlapa od ženské, takže se jmenovala Ježíšková. Dneska by se možná jmenovala Ježíšek. Každopádně Ježíškova Marie byla také od rány, jinak by s Ježíškem nepřežila.

Ježíšek byl rozený vůdce. Dnešní terminologií bychom možná řekli influencer. Nezaměňujte s influensery. Následovali i sledovali ho. Taková banda vousatých zarostlých pobudů to byla. Ale kdybyste je, řekněme, namalovali na nějaký obraz a uběhlo pár let, kdo ví, třeba byste k nim začali vzhlížet.

Navzdory tradici nebyl tesařem, ale havířem, horníkem. Makal na šachtě jako předák. Těžili bolševický svatý grál pro potřeby Matky Rusi.

Na zálohu bylo málo, na výplatu bude více, zpívá se v jedné písničce. V Ježíškově případě už na zálohu bylo hodně. A jelikož inluenceři táhnou, končívala celá komunita ne nutně jen ve výplatních termínech v hospodě.

Ježíškovo první přikázání velelo, že domů jde první. Ne každý z lidí má ovšem schopnosti jako spasitel. Když jednou nad ránem, v předvánoční čas, konečně rozrazil dveře putyky řka, že nastal čas jít za Máří, apoštolové vesměs nebyli schopni chůze. Kázání je zničilo. Odcházejíce na něm viseli, tak se jim všem ta poslední večeře povedla.

Legenda říká, že okolo jeli novodobí římští vojáci. Příslušníci veřejné bezpečnosti, pokud nechápete. Fízlové, pokud pořád nechápete.

Nevím jak u vás, ale třeba tady u nás, v Díře u Hanušovic, se všichni známe. Nebo skoro všichni. Když fízl vidí chlapy před hospodou, rozparáděné, tak většinou ví, co jsou zač, kde bydlí, co kdo z nich zrovna zapíjí. Má-li rozum, tak to nechá být, samozřejmě pokud zrovna nechtějí páchat nějakou opravdovou nepravost, třeba někoho nedobrovolně očkovat.

Tihle to být nenechali. Možná kázal Ježíšek příliš nahlas na klidné štědrodenní ráno a všichni ti Markové, Honzové a Lukášové kolem moc hlasitě přikyvovali. Každopádně Ježíšek byl vyzván, aby prokázal svou totožnost.

Průkaz nemaje, mluvil Ježíšek takto: „Já jsem Ježíšek!“ Apoštolové horlivě přikyvovali. „A jste z Betléma,“ pravil fízl ve vánočním rozmaru. „Hovno z Betléma,“ děl místní mesiáš. „Z Jerusalema!“

Co bylo dále, v tom se legendy rozcházejí. Jisté je, že ozbrojenci Ježíška jali, aniž jej kdokoliv políbil. Zjevně si nebyli jisti jeho totožností a v rozporu se známou verzí možná právě proto tak učinili. Propuštěn byl prý až na druhý den. U Ježíšků ten rok Ježíšek nepřišel.

Budete-li mít o vánocích čas, jeďte třeba do Jerusalema. Můžete hledat Ježíška, Ježíškův hrob nebo alespoň pátrat po pravosti legend, nad nimiž se dříve či později zavře voda. Stejně jako nad vánočními trhy, pokud tedy nevěříte na zázraky.