Každý trochu soudný člověk musí uznat, že úroveň současné veřejné diskuse není v dobrém stavu. Témata se střídají, názory se různí, a to i v tak zdánlivě jasných oblastech, jako jsou klimatické změny, původce nějaké agrese či Green Deal. V podstatě všechny tyto názory a stanoviska jsou jednak v daném okamžiku vysoce kontroverzní a dále podléhají času, kdy skutečnosti, které ještě včera byly pokládány za zcela nezvratné, jsou dnes jen předmětem posměchu.
Toto pozorování mne vede k závěru, že je mnohem vhodnější, důstojnější a racionálnější své duševní síly napřít do oblastí, které dávají větší záruku trvalosti.
Není obtížné takováto témata nalézt. Mne zaujala myšlenka, zda má tlačenka duši. Uznávám, že to zní dost divně, ale podíváme-li se trochu do historie, nalezneme mnoho dokladů o tom, že řada vzdělaných a nesporně inteligentních lidí se svého času podobnými otázkami zabývala.
V jednom z nejpodivnějších středověkých teologických sporů se řešilo, zda kohout (jako živá bytost) má nesmrtelnou duši, nebo je jeho duše smrtelná stejně jako u ostatních zvířat. Spor měl dopad na vnímání zvířat v křesťanství.
Toto téma se řešilo poté, co vliv Augustinovy platonické ontologie dočasně ustoupil vlivu Aristotela, zprostředkovanému středověké církvi Tomášem Akvinským. Dle Aristotela a potažmo Tomáše existovalo rozlišení mezi třemi typy duší:
Vegetativní duše (rostliny) – zajišťuje růst a výživu.
Senzitivní duše (zvířata) – kromě růstu umožňuje také vnímání a pohyb.
Racionální duše (lověk) – kromě výše uvedeného má také rozum a svobodnou vůli.
Podle této logiky zvířata sice mají duši, ale ta po smrti zaniká, zatímco lidská duše je nesmrtelná. Nicměně existovala skupina teologů, kteří tvrdili, že některá výjimečná zvířata (například kohout, kůň nebo pes) mohou mít specifickou duchovní hodnotu.
Ptáte se, proč zrovna kohout? Kohout měl ve středověku zvláštní symboliku:
Křesťanská symbolika – Kohout byl spojován se svatým Petrem (protože třikrát zakokrhal po jeho zapření Krista). Někteří tvrdili, že toto spojení mu propůjčuje jistou „duchovní důstojnost“.
Symbol bdělosti – Kohout je symbolem bdělosti, který svým kokrháním oznamuje úsvit a byl vnímán jako ochránce proti zlým duchům.
Magické vlastnosti – Ve středověkých pověrách existoval mýtus, že kohout dokáže rozeznat démony nebo dokonce hovořit lidskou řečí (což bylo považováno za znak duše).
Tyto spory vedly k závěrům, které byly aplikovány i na jiná zvířata. Například středověcí učenci se ptali, zda mají nesmrtelnou duši psi (protože jsou věrní) nebo koně (protože sloužili rytířům). Pokud tedy připustíme, že kůň má duši podobně jako třeba kohout a tato duše přetrvává i po fyzické smrti, pak je teoreticky možné, že i koňská tlačenka něco jako duši mít může.
Rád bych, kdyby se k tomuto mému bádání mohly případně vyslovit i nějaké kompetentní duchovní autority.