Odcházení na smetiště dějin

Není divu, že se aktérům nechce odejít z výsluní, které jim dodává pocit důležitosti, nenahraditelnosti a je zdrojem jejich moci a peněz. Též jejich arogance a pokrytectví. Když tuší, že už odcházejí a nechtějí se s tím smířit, udělají vše proto, aby se udrželi co nejdéle to půjde. Otázkou je, kam až jsou schopni a ochotni zajít. Jaká rizika podstoupit a zda jsou si jich vůbec vědomi.

Nejde jen o jednotlivé lidi, ale zdá se, že tentokráte jde o celý systém. Systém ovládli lidé, kteří dnes jsou zdánlivě mocní, ale jsou bezmocní, pokud se jim to hroutí. Ono dosažení vrcholu je jedna věc (to se povedlo), horší je se na vrcholu udržet, protože z vrcholu už je jen jediná cesta, a to dolů.

Na vrcholu jsou dnes „progresivci“, kteří mají svou „globální agendu“, kterou se snaží důsledně plnit. Jenom se jim to stoprocentně ještě nepovedlo. Jsou tam díry, kterými zatéká a nedaří se jim je ucpat.

U nás došlo k velké proměně. ODS, která kdysi byla „třídním nepřítelem“ České televize a způsobila „spacákovou revoluci“, je dnes na straně těch, kteří tam tenkrát přespávali. Bývalí privatizátoři až za hrob dnes tlačí zvýšení poplatků vč. rozšíření platících. Zdá se, že koaličníci ČT potřebují k udržení u moci, a tak jí jdou na ruku. To jsou paradoxy pane Vaněk, co?

Veřejnoprávní služba se jaksi proměnila ve službu mediální podpory nepopulární vlády neoblíbeného a směšného tragéda v jejím čele. Je to sice pochopitelná symbióza, která stále oběma stranám prospívá, nicméně ta třetí strana: obyvatelé a diváci jsou jen povinně platícími, kteří mají za úkol poslouchat a tleskat, nebo aspoň držet hubu a krok.

A ono, čím víc se smyčka utahuje, o to víc je slyšet nevymáchaných hub a přibývá neposlušnosti. U nás typicky české, švejkování, remcání, přechod k šedé ekonomice a pasivní rezistenci, pasivnímu i aktivnímu odporu. Snahy o nezávislost, lokální soběstačnost, alternativní projekty nejen mediální, ale třeba i v oblasti zdraví a vzdělávání.

Navíc země už je téměř vyždímaná a přemnožení parazité už nevědí, kde by ještě našli zdroje své obživy (daně, poplatky, pokuty). A jak známo čím více se blíží kolaps, tím šílenější zákony jsou vydávány.

Jednou na to smetiště dějin odejdou. A možná je i na té cestě doprovodí i nějaká ta „spravedlnost“. Seskočit z tygra tak jednoduché není a málokomu z „mocných“ se podaří odejít včas. Zvláště pokud si uvědomíme, že nám většinově vládnou chamtiví zbabělci, kteří se bojí o své výsadní postavení a z něho plynoucí zdroj peněz.

Řekl bych, že to pověstné kyvadlo dějin se po dosažení maxima výkyvu zastavilo, pomalu se obrací zpět a dává se do protipohybu. A ti bystřejší už si toho všimli a začali se tomu pomalu přizpůsobovat.

Přizpůsobí se tomu i kolos ČT? Nebo zahyne jako dinosaurus? Myslím si, že to bude hrát tak dlouho, jak to jen půjde a minutu po dvanácté otočí. Nebo už sebe-destrukce je tak rozjetá, že ani radikální otočka na poslední chvíli už ČT nezachrání?

Zvedne někdo zrušení koncesionářských poplatků jako volební téma? Vzpomeňme, že téměř bezvýznamný poplatek u lékaře zařídil před léty „oranžové tsunami“ v krajských volbách. Byl by toho dnes schopen „poplatek koncesionářský“?

Který z „politických populistů“ se toho ujme? A kolik případně získá hlasů?