Systém klamat musí

Mnohé systém zklamal. To se často stává při volbách politiků. Něco slíbili, něco jste od nich očekávali, ale oni dělají naprosto něco jiného, a tím vás zklamali. A nejen to, oni vás oklamali. A přesto díky vlastnímu sebeklamu jdete a znova jim to tam hodíte.

Necháte na sebe podprahově působit reklamu, propagaci, v horším případě propagandu. Systém musí klamat, aby se mu ovečky nerozutekli z ohrádky. Jasně, za ohrádkou číhají zlí vlci a těch je třeba se bát a být v bezpečí, i s omezením té svobody. Stále to funguje, ale díry už to má. Systém dokáže oklamat sám sebe.

Popsali to již jiní, vím z doslechu, nebo z četby. Líbil se mi příběh soudkyně, která vrátila jmenování soudcem prezidentovi, protože musela odsoudit (podle práva) prosťáčka k propadnutí domu a ten přidělit osobě, která byla prokazatelný lotr. A na to neměla žaludek.

Jiný příběh je o vojákovi, který se nechtěl nechat očkovat proti Covidu. Nejdřív ho hodně kolegů podporovalo, po zastrašování a výhružkách nakonec neoblomný zůstal sám. Vyhrál, ale zjistil něco jiného: jeho velitel mu připadal směšný, už si ho nemohl vážit, nemohl brát vážně jeho rozkazy, a tak sám odešel. Kolik takových bylo?

A snad ještě víc jich bylo odejito, protože ideologicky nezapadali. Systém zvítězil. Ovšem režim, který se opírá především o zaslepené fanatiky, bonzáky, hlupáky a chamtivé zbabělce, klame i sám sebe. Výrobní firmy končí (krachují). Část z nich kvůli drahé energii. To může být i k něčemu dobré, protože to nutí hledat úspory, jiné cesty řešení, jenže pokud se přežene míra, krach to jen oddálí. A pak je tu ta jiná příčina. Odejdou ti, kteří něco znají a umějí a zůstanou jen lemplové, ale za to ti ideologicky správní.

Marian Kechlibar to popsal na příkladu Boeingu, který je v problémech, protože jednoduše řečeno manažeři nejsou inženýři. Ono to ale není nic nového. Stačí si vzpomenout na film Vojtěcha Jasného „Všichni dobří rodáci“, tam je také názorně vidět, kam to dospělo, když ideologie zvítězila na umem, znalostmi a zkušenostmi. Soudruzi byli sice „kovaní“, ale za to lemplové.

Měl jsem nedávno pracovní jednání v bance, mnohé jsem řešil s paní, s níž jsem si docela notoval, ale nebrala mi telefon. Pak jsem se stavil v bance a zjistil, že už tam nepracuje, asi už pohár trpělivosti přetekl, přestože patřila do té „ohrožené skupiny 55+“, raději odešla. Rád bych se ji zeptal proč. Nebo byla odejita? Nevím a je to jedno. Je to škoda, byla zkušená, dokázala poradit a jednala lidsky.

On ten korporátní systém si pod sebou podřezává větev sám a my mu můžeme přitápět pod kotlem (sypat písek do soukolí), pokud budeme upřednostňovat místní obchody a farmáře před řetězci, platit v hotovosti, budeme se setkávat tváří v tvář, žít tak, abychom byli zdraví, obnovíme sousedskou vzájemnost a svépomoc a nenecháme se systémem zastrašit, nebudeme mu dávat tolik energie a pozornosti.

Víme, kdo systém nejvíc podporuje a využívá. Také jsme si vyzkoušeli, že proti němu bojovat až tak nefunguje. Systém je založen na boji a rozděl a panuj. On potřebuje boj, on se bojí toho, že by se nebojovalo. Na druhé straně je třeba se bránit. A tady každý může přiložit ruku k dílu. K tomu, aby spoluvytvářel systém jiný, nový, spolupracující, mírový, kde svoboda bude doprovázená odpovědností, kde bude vítězit laskavost a respekt k druhému, bude zajištěna ohleduplnost k přírodě, jiným tvorům a lidem, lidská důstojnost. Sami buďme tím inspirátorem a spojujme se.

Zpravidla jsou ze systému vyháněni a sami odcházejí kvalitní lidé, kteří něco umějí, znají, jsou autentičtí a mají svědomí. Jsou také systémem málo manipulovatelní.

Bohužel systém nelze reklamovat, lze ho však (z)měnit, ale to neudělají ti, kteří z něho žijí na úkor druhých (paraziti: ti ho dokážou pouze přivést k chaosu a zhroucení). Změnu mohou zařídit jen ti, kteří jim ten mejdan platí. Zkrátka začnou vytvářet systém jiný, paralelní.

Přejme si, aby ti, co systém a režim tak vehementně podporují, sami seznali, co činí. Pak už to dělat nebudou a systém se bude měnit.