Pane Foltýne, pokud hovoříte k národu českému – a to, pokud vás citují novináři, se děje - navrhuji zjemnit vaše projevy

Ne kvůli mně, já důchodkyně, už jsem leccos prožila, ale vnímají vás děti. Ty moc nerozlišují, zda hovoří ten či ten, ale jistě na ně má vliv obsah slov. A slovo vulgární na ně má vulgární, hrubý dopad.

A jsou naše děti jemné nebo hrubnou? Z posledních zpráv, informujících nás o šikaně mezi dětmi, o tom, jak si nahrávají bitky, kdy jedno dítě druhé seřeže, jak útočí třeba i na učitele, vyhrožují, umí i zabít… hrubost přímo čiší.

Válčí mezi sebou – což nebylo ničím divným ani za mého mládí. Byli jsme vedeni k nepřátelství člověka k člověku, se školou jsme chodili na filmy, v nich Němci vraždili naše občany, vše ze západu bylo ohrožení, Rusko naše záštita. Vraždění našich spoluobčanů německými fašisty nebyl výmysl, naši rodiče Němce coby fašisty na vlastní kůži zažili, vědí o jejich rozpínavosti o pocitu nadřazenosti.

Uběhlo pár let – a válka nezmizela.

Nebudu se ohánět D. Trumpem, který ve svém prohlášení slíbil 1)nerozpoutávat žádné války (od r.1945 se prý Amerika podílela na 80% světových válek), 2)možným válkám přecházet a chce i 3)probíhající válečné konflikty vést cestou smířlivou, dovést znepřátelené země když ne k tomu, že si padnou do náručí, alespoň k tomu, že se budou vzájemně respektovat.

Naše malá země nepotřebuje od nikoho poradit, víme, že jsme směšní chtěli-li bychom svou armádou urovnávat světové spory. Ale zkoušeni porobou od Habsburků, fašistů, komunistů jsme vyspěli v národ, který ví, že potřebujeme alespoň s těmi nejbližšími kolem udržet mír.

A víme taky, jak se to dělá: bojující země musí sednout ke společnému stolu a rokovat a rokovat, až k mírovému řešení dojdou – tak končí všechny války. To čeká i Ukrajince a Rusy. A bude-li na ukončení války mít podíl velká země, jakou je Amerika, díky za to.

A náš národ? Co uděláme ve smyslu války nebo míru my? To záleží na nás.

Každý Němec nebyl fašista, spousta z nich přišla o život v koncentrácích, spousta se bála o život, tak raději držela pusu a krok, spousta se ke zločincům ráda přidala a s chutí využila možnosti být nadřazenou rasou. Hitler cíleně vyhlazovat Židy a po nich měl v plánu vyhladit Čechy. Jen konec války Němcům neumožnil vyhlazení našeho národa zrealizovat.

Mě nikdo nedonutí, abych nějaký národ milovala a nějaký nenáviděla

V každém národě vnímám lidi: lidi u moci, co rádi vymýšlejí války, aby se u moci udrželi, aby získali cizí území, cizí zdroje surovin apod. A lidi, kteří jsou proti zabíjení a vlastní národ je za to třeba i šikanuje, vězní, zabije. A v národě vnímám i lidi, kteří se bojí, a tak radši drží pusu a krok. A jsou tam i lidi, kteří se rádi k válečným přípravám přidají.

Vím, jak k neválčení na celém světě dojít: být záštitou míru svým přesvědčením, že válka je zvěrstvo zinscenované mocnými, kteří se jí samozřejmě osobně neúčastní, vzájemné vraždění musí prožít obyčejní lidé, k tomu je mocní donutí. K nim se chovají jako k póvlu, na kterém nezáleží, jako k méněcenným hlupákům, kteří musí jít na nepřítele, kterého mocní za nepřítele určí.

My jako malá země můžeme dávat na zbrojení 2%, 4%, 5% … ale možná by bylo lepší dát na zbrojení 30% nebo 50%. Asi až tehdy by nám došlo, jak to s válkou a s mírem je.

A že nejlepší by bylo, jak řekla ekonomka p. Švihlíková, na válku nedávat ani korunu?

Doprčic, někdo s normálností, která jediná může lidi dovést k míru, tedy s ochotou druhého vnímat jako sebe sama, jako člověka na cestě za poznáním, kdy jediné, co má v životě skutečnou cenu a trvalou platnost není kus území nebo nějaký vrt nafty, což druhému válkou sebereme, ale je to láskyplnost, pravdivost, moudrost, podávání si rukou ke spolupráci, vstřícnost, hledání společné cesty dál, která by byla pro všechny zúčastněné smysluplná – i rozvaha v užívání buď hrubých nebo jemných slov… s normálností musí už jednou někdo začít…

Že s tímto EU a potažmo naše vedení dosud nezačalo? Ano, nezačalo. Rozhodnutí, zda válčit či prosazovat mír čeká na každého z nás.

Nejdřív musíme přestat válčit sami se sebou, v každém z nás buď začíná válka anebo začíná mír…

Mírová cesta znamená: nepomlouvat lidi, umět odpouštět, nešířit bulvár, neopájet se negativními záležitostmi, nebýt obětí, která nadává a naříká, ale člověkem, který bere zodpovědnost za svůj život do svých rukou, člověkem moudrým, který nepotřebuje hrubost, protože ví, že s ní lidé k ničemu pěknému nikdy nedošli a ani teď nedojdou.