Soudci: ve jménu zdraví si může stát dovolit cokoliv

Vzpomínky na bizáry doby covidové - díl 7.

Probírat se covidovými rozsudky je vlastně docela zábavné. Zaznívají v nich absurdní názory a s odstupem času je ještě komičtější sledovat, jak justice funguje. Někdy se přistihnu při tom, že mi pandemie docela chybí. Bez ní je život právníka nudný a stereotypní. Třeba takové rozhodování o prospěšnosti antigenní testů, to byla jedna velká show.

Vendula Zahumenská

Odbornice na územní plánování

11. března v 9:08

151 zobrazení

3 komentáře

Když se Nejvyšší správní soud snažil obhájit vládu napadanou za to, že podmiňuje přístup ke službám, do práce nebo do školy praštěnými anitgenními testy, které vykazovaly chybovost takovou, že si lidé stejně dobře mohli hodit korunou, pravil:

Hrubé síto a zachycení aspoň části PRAVDĚPODOBNĚ nakažených jedinců... ehm, a to byl dle justice důvod pro tvrdé zásahy do práv.

Nejvyšší správní soud v tomto ohledu vnímá antigenní testy jako jakési „hrubé síto“, které je možná méně spolehlivé, nikoli však zcela zbytečné, a tudíž nerozumné. Znovu připomíná, že se nemusí jednat o nejlepší, nejvhodnější či nejúčinnější opatření, postačí, pokud nepůjde o opatření zjevně iracionální. A tuto skutečnost má soud v dané věci za prokázanou.

Ačkoliv soudci považovali antigenní testy za nikoliv zcela zbytečné a opatření, kterými byly nařizovány, za ne zjevně iracionální (to znamená co - že z jednoho promile byla opatření potřebná a rozumná?), proti státu nikdy nešli. Raději občanům, kteří se na ně obraceli a žádali o ochranu před zdivočelou vládou, sdělili:

NSS pouze nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí konstatuje, že za situace, kdy se ukládané povinnosti týkají především případů jednotlivých již pozitivně testovaných osob, které mohou být zdrojem šíření nákazy covid-19 (což je právě zapotřebí ověřit konfirmačním RT-PCR testem), je relativně stručné odůvodnění přiměřenosti v napadeném opatření dostačující. Odpůrce v něm uvedl, že zájem na ochraně práva na život a zdraví jedince i společnosti jako celku, který dané opatření sleduje, má přednost před individuálním zájmem a právem pozitivně testovaného zaměstnance či OSVČ na výkon povolání, stejně jako nad zájmem a právem všech zaměstnavatelů (včetně OSVČ v tomto postavení) na výkon ekonomické činnosti. S tím nelze než souhlasit.

Když tedy stát řekne, že existuje dostatečně silný zájem na ochraně společnosti jako celku, a proto je třeba pošlapat lidská práva a svobody, soudy přikývnou, protože má rozhodnutí státu přednost před jednotlivcem. Zájmem na ochraně společnosti pak může být cokoliv - boj s virem nebo s ideologií, vnitřním či vnějším nepřítelem atd. Ve všech těchto případech soudy bez uzardění upozadí Listinu a vyzdvihnou stát před jedincem, ačkoliv exekutiva není schopna svoje jednání obhájit žádným rozumným způsobem (jako tomu bylo u antigenních testů).

Podle rozsudků NSS čj. 10 Ao 17/2021 - 53 a 5 Ao 1/2021 - 65.