Poker face se musí umět

Vzpomínám, jak kdosi vyprávěl, že při zkoušce na DAMU měli adepti předvést radost. Většina jásala, smála se, akorát jeden se tvářil hodně zasmušile a vážně. Tak se ho zeptali, co to mělo znamenat? Vysvětlil, že předvedl radost profesionálního hráče pokeru, jenž dostal dobrý list.

Poker face můžeme považovat za přetvářku. Tu chápeme tak, že se člověk přetvařuje, protože lže či aspoň neříká pravdu. Ví to, ale snaží se, abychom mu uvěřili. Ten, který to dělá příliš často a často se ukáže, že lhal, stává se směšným.

Člověka, který se přetvařuje, může usvědčit jeho neverbální komunikace. Potí se, třesou se mu ruce, přeskakuje hlas, zkrátka je vidět, že není ve své kůži, že si je nejistý. Nebo ho usvědčí okolí.

Viděl jsem záběr (a fotky), když premiér komentoval výsledky senátních voleb, snažil se je podat jako ani ryba, ani rak čili nebylo to vítězství, ale ani prohra a z určitého úhlu pohledu (udržení velké většiny v Senátu) by se to dalo považovat za výhru. Jak se nás snažil přesvědčit premiér.

Ovšem tváře jeho spolustraníků „promlouvaly“ naprosto upřímně. Výraz zděšení byl na fotkách zachycen. Zkrátka několikeré volby (u nás i v Evropě) ukázaly na trendy a ústup „progresivních liberálů“ ze scény. A ti prozíravější z nich to už pochopili a na jejich tvářích se to dalo přečíst. Asi se ten poker face nenaučili, zatímco tomu, který ho nadužíval, už je jeho poker face houby platný, protože mu ho už skoro nikdo nežere (až na pár zaslepenců).

A zdá se, že přestává fungovat i strategie strašení a rektální alpinismus. Nasazený strašák plukovník Foltýn přesvědčí přesvědčené, možná z části zastraší bojácné, ale u mnohých vyvolá reakce úplně jiné. Vztek, což by možná mohl být i záměr, ale také smích nebo ignoranci.

Tedy mnohým lidem je k smíchu, je směšný a trapný (takový strašák do zelí) a dalším je naprosto lhostejný. A to je podle mě dobrá zpráva. Co ten rektální alpinismus? Není to náhodou tak, že tak dlouho se někomu leze do zadku, až si majitel toho zadku vytře s řiťolezcem svůj zadek? Pár náznaků už by tu bylo. Český komisař „Euro-Afričan Silné portfolio“ by mohl vyprávět.

Člověk jen žasne, jak některým rupou nervy a když je vidí (ať už v televizi, na internetu, nebo osobně), kouká, co se jim vpisuje do tváří a do postav. Potkávám známé, kteří před pár lety vypadali k světu, normálně a najednou vidím často strhané tváře, šouravý pohyb shrbeného starce, výrazné ztloustnutí, nebo naopak výrazné (až nezdravé) zhubnutí.

Co je za tím? Hroutí se jim jejich přesvědčení? Zkřivila jim jejich tváře zloba? Žijí v hrozném strachu? Jdou proti své duši, a vše se jim propisuje na těle?

Odpovědi neznám. Jen se mi vynoří ty otázky. S podivem jsem zjistil, že to jsou otázky uzavřené, na které je odpověď ano nebo ne. Kdyby si je aktéři položili, upřímně si na ně odpověděli (či začali odpověď hledat), mohli by se změnit a třeba se i postupně napravovat (uzdravovat).

Jisté je, že sami před sebou neutečeme. Kdy to konečně poznáme a změníme své chování? V prospěch svůj i společnosti?