Politický blog – Fiala contra Babiš

Pluralita je životodárná voda na mlýn demokracie. Dnes se o pluralitu obětavě starají dva výrazné názorové proudy a několik menších. Všímám si hlavně těch dvou, reprezentovaných pány Babišem a Fialou.

Pan Babiš představuje nejsilnější uskupení, momentálně plnící roli opozice. Opozice se projevuje příklonem ke standardním ekonomicko-politickým teoriím. Argumentuje čísly, statistikami, cenou ropy a plynu na světových trzích. Pro mě trochu nezáživný materialisticko-ateistický pozitivismus. Způsob vyjadřování a vystupování pana Babiše je originální a často bývá nepochopen. Hodnotově je toto uskupení spíše ambivalentní.

Pan Fiala představuje nejvýznamnějšího představitele vládní koalice. Vnáší do poněkud nudného a stále trochu postkomunistického konzumního světa mnoho svěžích myšlenek. Také často bývá nepochopen – nové myšlenky potřebují čas, aby je většinová společnost přijala za své. Hodnotově je koalice až bych řekl křiklavě transparentní.

Zatímco terén opozice je převážně materialistický, zdá se mi, že vládní koalice dokáže mnohem lépe pracovat s intelektuálním bohatstvím převratných představ moderní místy až postmoderní vědy, které vycházejí z postupné destrukce chápání světa jako něčeho veskrze materialistického. „Self-fulfilling prophecy“ je příkladem tohoto směru. V češtině se to překládá jako sebenaplňující proroctví.

Stručná definice z Wikipedie:

„Sebenaplňující předpověď (též sebenaplňující se proroctví, Golemův efekt, Rosenthalův efekt, Pygmalion efekt) je fenomén, kdy očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane.[1] Vztahuje se jak k přístupu člověka k sobě samému, tak k hodnocení jiných osob, očekávání událostí atd.“

Opravdu to funguje. Existuje mnoho experimentů, které tento jev potvrzují. Průměrné dítě, se kterým se zachází jako s chytrým, začne po určité době vykazovat lepší studijní výsledky. Působí to bohužel i opačně – pokud se s někým zachází jako s hajzlíkem (nebo sviní, nemohu si to odpustit), má dost velkou šanci, že se k tomu postupně dopracuje.

Konflikt těchto dvou silných názorových proudů je do určité míry konfliktem pozitivismu a idealismu. Pozitivismus opozice je, myslím, dostatečně znám a ani se tím nijak netají. Mluví stále o lepší životní úrovni, nižších cenách, vyšších důchodech – nic než čirý materialismus, jen ta dialektika tomu ještě schází. U vládní koalice je však dobré to trochu nasvítit, protože to nikde není takto jasně deklarováno. Dá se to spíše vyčíst z náznaků, signálů. Řekl bych – především ze signálů.

Například cíl a odhad koalice, že budou mít v příštích volbách 30 procent navzdory různým sociologickým průzkumům. To je velmi silný signál. Nebo cíl, že za pět let budeme mít platy jako v Německu, pokud vláda bude pokračovat v nastoleném kurzu. Megasignál.

Co je podhoubím tohoto zcela nového, převratného směru na naší politické scéně? Mně to vychází tak, že intelektuální špičky, myšlenkově sytící vládní koalici, konečně odhodily svěrací kazajku materialismu a pozitivismu a začaly experimentovat s idealismem. Idealismus jako aktivní princip světového dění klade na první místo myšlenku, ideu, nikoliv materiálno. Zcela v duchu jóginské praxe.

Vybavme si obraz spoře oděného indického jogína, jak sedí v Himálaji na sněhu a medituje o tom, že je teplo. Kolem něj sněží, mrzne a duje silný vítr, v jeho blízkosti ale začne sníh brzy tát. Jogín se cítí neutrálně šťastně, protože je jogín – a vzápětí kolem něj začne vyrůstat i lotosový květ. Jen si to představte – lotosový květ v Himálaji a ve sněhu !

Netrpělivě čekám na výsledky voleb, abych definitivně věděl, který názorový proud se ukáže jako nosný. Prozatím, jako správný materialista, shromažďuji majetek, ale pro jistotu cvičím i jógu.

Zdroj:

Wikipedie – Sebenaplňující předpověď