Psaní, čtení a veřejné záchodky

Existuje hned několik důvodů, proč nic nepsat, nepublikovat články, knihy nebo texty. Ten nejnápadnější? Neuvěřitelně rychlý rozvoj umělé inteligence. Ať napíšete cokoliv, AI to už umí nebo brzy bude umět lépe. To by mohl být dostatečný důvod skončit ještě dřív, než začnete. Lidé ale píší dál, jako by se nechumelilo.

Pak je tu druhý argument: psaní znamená risk. Odhalíte svůj pohled na svět a vystavujete se možnosti, že vás někdo pošle do háje nebo někam na východ. Nebo rovnou do háje na východ. Anonymita internetu přála rétorické brutalitě vždycky, ale dnes je to už standard.

Hulvátství a hrubost jsou projevy agresivity – a agresivita je evoluční vynález, který v koncertu evoluce hraje první nebo druhé housle. Fanoušci Baníku Ostrava to vědí a čas od času se vypraví do Prahy, aby se poprali s fanoušky Slavie nebo Sparty. Pak se zase uklidní a věnují se rodině, dětem a možná i charitě.

Další důvod? Už bylo napsáno všechno. A nejen v červené knihovně, kde se opakují stejná schémata jen s jinou barvou spodního prádla hlavní hrdinky (to vím z doslechu). Týká se to i „seriózní“ literatury. Prý poslední opravdu přínosné romány napsali James Joyce a Virginia Woolfová – nemohu posoudit, nic jsem od nich nečetl. Ale co vím jistě: jakmile se rozbila tradiční románová schémata a autoři přešli na proud vědomí, ztratil jsem nit.

A tak si kladu otázku: co vlastně psát, když jsme většinu důležité literatury ještě ani nestihli přečíst? Stačí průměrně vybavená knihovna, aby člověk pochopil svou vlastní ignoranci. Abych si omluvil svou snahu přidat k tomu všemu další text, musel bych být tak trochu narcis nebo megaloman. Na druhou stranu – nebyly napsány jen skvělé knihy, ale také tuny braku, takže co může napáchat ještě jeden autor? Ani papír už nepotřebuje.

Proč psát v době, kdy nikdo skoro uč pořádně nečte? Proč sdělovat něco, o čem si sám nejsem jistý? V takové situaci mohu buď šířit skepsi, nebo předstírat, že všechno vím, a založit sektu. Nic mezi tím. Skeptik je racionální, ale není zajímavý. Zakladatel sekty je podvodník, ale lidé ho poslouchají. Tak to ještě uvážím.

Zatím si vlastní psaní zdůvodňuji podobně jako fanoušci Baníku Ostrava – pomáhá mi odreagovat se od negativity a agresivity. Tohle vysvětlení mi dává smysl. Pomáhá mi to porozumět i vulgaritě a vystupování některých účastníků diskusí pod texty na síti. Prý Instagram tím obzvláště vyniká. Nevím, nemusím mít všechno, postačí mi diskuse na Seznamu. Někdy tam nalézám i vtip a dobrý postřeh vyjádřený zkratkou vyžadovanou tímto formátem komunikace, často však u některých účastníků diskusí nacházím jen opakovanou, primitivní, jednoduchou agresi – takový verbální veřejný záchod, přísně a v souladu s lidskými právy respektující rovnoprávnost mezi pohlavími. Největší hrubosti prý jsou ještě korigovány algoritmy.

Buďme však vděční za to, že máme možnost svobodně se vyjadřovat, komentáře pod texty a veřejné záchodky. Společensky tolerované mírné excesy fanoušků Baníku Ostrava, autorů a glosátorů plní důležitou společenskou funkci, kterou je regulace agrese. Analogie s hygienickou funkcí veřejných záchodků, které zajišťují čistotu veřejného prostoru, je myslím docela na místě.

Tak přece jsem našel důvod, proč psát.