Politika v době umělé inteligence #25: Hnutí odporu proti digitálnímu věku „neoluddismem“

Neoluddismus vychází ze stejného základu jako hnutí Ludditů, které vzniklo na počátku 19. století v Anglii jako odpor dělníků proti mechanizaci textilního průmyslu. Tehdejší dělníci ničili stroje, protože je považovali za hrozbu pro svá pracovní místa a sociální jistoty. Moderní neoluddisté však nejsou jen dělníci ohrožení automatizací – často jsou mezi nimi vědci, aktivisté, filozofové, umělci i obyčejní občané, kteří se obávají ztráty kontroly nad vlastním životem kvůli technologickým megakorporacím a vládám. Neoluddismus v digitálním věku není jen slepým odmítáním technologií, ale reakcí na konkrétní problémy:

• AI a nezaměstnanost (AI a automatizace mění pracovní trh. Profesní oblasti, které byly dříve považovány za bezpečné – od účetnictví po právní poradenství – jsou nyní vystaveny riziku nahrazení umělou inteligencí. Neoluddisté tvrdí, že automatizace bez sociální regulace povede k masové nezaměstnanosti a rostoucí nerovnosti).

• Digitální dohled a ztráta soukromí (Vlády i technologické korporace využívají AI k masovému sledování, což vede k rozšiřování digitálního dohledu, cenzury a zásahů do soukromí občanů. Například Čína zavedla systém sociálních kreditů, kde je chování lidí hodnoceno AI, což mnozí považují za dystopický nástroj kontroly).

• Algoritmická spravedlnost a diskriminace (AI systémy mohou neúmyslně posilovat předsudky a diskriminovat určité skupiny obyvatel. Algoritmické rozhodování v oblasti zaměstnanosti, zdravotnictví nebo trestního soudnictví může vést k systematické diskriminaci menšin).

• Technologický monopolismus (Gigantické korporace jako Google, Amazon, Microsoft nebo Meta koncentrují obrovskou moc nad globální ekonomikou i politikou. Neoluddisté kritizují, že tito technologičtí giganti soustřeďují bohatství a moc do rukou několika elit, zatímco běžní lidé ztrácejí kontrolu nad svými daty i budoucností).

• Ekologické dopady digitálního věku (Vývoj AI, těžba kryptoměn a obří datová centra mají enormní spotřebu energie, což přispívá ke klimatické krizi. Neoluddisté tvrdí, že technologický pokrok nesmí převažovat nad ochranou životního prostředí).

Neoluddisté nejsou jednotné hnutí, ale jejich aktivity mají několik forem - od digitálního minimalismu a odpojení (např. „low-tech“ životní styl odmítáním chytrých telefonů a sociálních sítí), přes právní a politický aktivismus (prosazování regulace, které by chránily občany před neomezenou mocí AI - např. GDPR v EU) po technologický bojkot (podpora alternativ open-source software). Kritici neoluddismu naopak tvrdí, že odmítání technologií není řešením, ale spíše útěkem před realitou. Argumentují, že AI může být využita k pozitivním změnám – od lékařských diagnóz po boj s klimatickou krizí. Řešením by tedy nemělo být úplné odmítání pokroku, ale hledání rovnováhy mezi inovací a ochranou lidských práv. Neoluddismus však nelze ignorovat. Přinejmenším nám připomíná, že technologie nejsou neutrální – vždy záleží na tom, kdo je ovládá a s jakým cílem. V době, kdy se AI stává mocným politickým i ekonomickým nástrojem, je zásadní, aby občanská společnost a vlády měly kontrolu nad jejím vývojem a využíváním.

Neoluddismus představuje sílící hnutí, které klade otázky, na něž musí politika i společnost odpovědět. Jak zabránit monopolizaci AI? Jak chránit pracovní místa v éře automatizace? Jak zajistit, aby technologie sloužily lidem a ne naopak? V digitálním věku se tyto otázky stávají klíčovými a neoluddismus je hlasem, který upozorňuje na rizika technologické revoluce. Ať už s ním souhlasíme, nebo ne, je jasné, že odpor vůči AI a automatizaci bude i nadále součástí politického diskurzu v 21. století.