Progresivistická revoluce 2015-2024. Eroze (3. část)

Evropa je na křižovatce dějin. V krátké době jí hrozí, že se ocitne na periférii světa. Hrozí jí, že se stane skanzenem, případně přívěskem či kořistí islámské, ruské nebo čínské civilizace.

Sestupný vývoj souvisí s nástupem nové víry pokroku, tedy s radikální ideologií progresivismu. Ta podobně jako prvotní křesťanství namísto konzumerismu a hédonismu slibuje světlé zítřky a odříkání. Nastupuje moralizující doba. V realitě však vzniká křižácká mutace demokracie, jež za hlavní cíl považuje boj krajního dobra proti krajnímu zlu.

Ideologie a projevy eroze

Cílem progresivismu je nový člověk a planetární utopie. Ve 21. století je na řadě světový multikulturní socialismus, naplňující ideály rovnosti, humanity a bratrství. V realitě však nastává pravý opak. Co se týče Evropy, progresivismus vyvrací kořeny lidských vztahů. Popírá tisíciletou historii národů, států a civilizací, stejně jako existenci dvou biologických pohlaví. S nadsázkou lze říci, že má blíže k mimozemšťanům než lidským bytostem. Jde o ideologii s takovou toxicitou, že hrozí sebezničení evropské civilizace v dohledné době.

Radikální levice převládla v mediích, politice, na univerzitách a ve velkých firmách. Základ její utopie tvoří dva provázané principy, z kterých vychází čtyři programové cíle či radikální politiky:

1) Prvním výchozím principem je idea boje za lepší svět. Svatá víra boje krajního dobra proti krajnímu zlu působí napětí v rámci samotné demokracie i v mezinárodních vztazích. Teorie o zostřování vnitřního boje vrcholí v teorii o dezinformacích, jež vnáší rozkol a oslabuje soudržnost společnosti. Progresivismus jako radikálně levicový proud uvnitř demokracie vykazuje tendenci k sektářství i autoritářství. Omezuje názorový pluralismus, plodí neoficiální cenzuru a následnou autocenzuru. V mezinárodních vztazích absolutizuje boj a konflikt na úkor aliančních strategií a smíru. Sebeničivý nesmiřitelný koncept boje se prosadil v případě svatého boje proti koronaviru během pandemie a svatého boje za záchranu zelené planety. Boj ve jménu spásy se stává hlavní hodnotou progresivismu.

2) Druhým výchozím principem, navazujícím na první, je sociální inženýrství v té nejextenzivnější podobě. Ztělesňuje jej statní a nadstátní paternalismus, který svými nadměrnými příkazy a zákazy zasahuje do všech oblastí života společnosti a do všech níže uvedených témat: extrémní migrační politiky, radikální ochrany životního prostředí, krajního feminismu, zhoubného transgenderismu a byrokratického eurostátu. Podstatu vystihl Tomáš Lištiak: „Každá krize slouží jako katalyzátor pro další centralizaci a regulaci — ať už šlo o finanční krizi, migrační krizi či pandemii… Tento legislativní fetišismus má své kořeny v přesvědčení, že každý společenský problém lze vyřešit novou regulací nebo direktivou.“

3) Hlavním sebeničivým prvkem je extrémní migrační politika po roce 2015 plodící balkanizaci či libanonizaci evropské civilizace. Oficiálním cílem je utopie smíšené pospolitosti, osvobozené od všech rasových a náboženských rozdílů, konfliktů a předsudků. Ovšem v realitě migrace z oblastí těžko slučitelných kultur a náboženství nevede k harmonii, ale vnáší ostrý civilizační střet do jádra Evropy. Na jedné straně oslabuje její kulturní základy, tedy společné dědictví křesťanských a židovských hodnot. Na druhé straně posiluje radikální islamismus, což vede k sektářství ve společnosti.

Je faktem, že značná část muslimských přistěhovalců není schopna se integrovat. Uvnitř hostitelských zemí vytváří paralelní struktury, z nichž se stává kontraspolečnost nepřátelská vůči starousedlíkům. V takzvaných no-go zónách má místní imám větší vliv než starosta. Rizikoví migranti se účastní násilných nepokojů, provádí teroristické útoky. Podílí se na rekordní kriminalitě a sexuálním napadání. Například v Německu roste odvaha radikálů vyjít do ulic v Hamburku a dalších měst a požadovat vyhlášení chalífátu.

Evropa, nebo minimálně její západní část, dnes připomíná pomyslný sud prachu před výbuchem. Samuel Huntington před takovým stavem varoval, když napsal, že společnosti „rozdělené civilizační příslušností se buďto rozpadají – to je případ Sovětského svazu, Jugoslávie a Bosny – nebo v nich roste napětí – tak tomu je na Ukrajině, v Nigérii, Indii…“

4) Stejně sebeničivým prvkem je radikální zelená politika, která souvisí s planetárním strachem z globálního oteplování. Tato politika, uplatňovaná Evropskou unií pod názvem Green Deal, poškozuje evropský průmysl a energetiku, čímž zvyšuje zaostávání vůči Číně a Spojeným státům. Proces deindustrializace podvazuje i vojenské kapacity Evropy a způsobuje propad životní úrovně, a tím i loajality vůči demokracii. Navíc poškozuje samotnou planetu emisemi v důsledku převádění výroby do zemí s vyšší úrovní znečištění. Z toho vyplývá, že je třeba se vrátit k udržitelné ekologii.

5) Další sebepoškozující prvek souhrnně představují krajní feminismus, genderová fluidita a transgenderismus, které zpochybňují existenci dvou biologických pohlaví a žádají uznání desítek nových. Razí fikci, že pohlaví je konstrukce, a tudíž můžeme libovolně měnit pohlaví, muž se stává ženou a naopak. Navíc žádají absolutní rovnost mužů a žen, jakési „zestejnění rolí“, což destabilizuje vazby na úrovni rodiny a mezilidských vztahů. Nadto vytváří tlak na dospívající, aby změnili pohlaví v duchu transgenderismu, za použití škodlivých blokátorů puberty. Jde o utváření mnohopohlavní utopie, ve které by se stíraly biologické rozdíly.

Muž a žena, a jejich společná rodina jako základ společnosti, se jeví jako přežitek. Krajní feministky dokonce hrdě hlásají, že je vlastně jedno, kdo vychovává děti, že otec u toho ani nemusí být. Kdo něco namítá, je obviněn z „heteronormativity, šovinismu a antifeminismu“ a z toho, že podporuje „maloměšťácké a buržoazní“ předsudky, jak uvedla socioložka Irena Reifová na adresu údajně konzervativního pojetí pořadu České televize StarDance.

Je fantastické, do jakých extrémů zachází myšlenka absolutní rovnosti a humanity. A to vše se děje na pozadí krize porodnosti a masové migrace z jiných kultur, jež plodí demografické změny ohrožující udržitelnost evropské civilizace.

6) Destruktivní potenciál vykazuje utopie budování nadstátní byrokratické federace v Evropě podle vzoru Spojených států amerických. Tato krásná vize slibuje završení dějinného pokroku, jakýsi konec dějin Evropy, zhmotněný do podoby nové bezkonfliktní superstátní jednoty. Přitom nebere v potaz, že evropské dějiny jsou zcela odlišné od USA. Vždyť jen Evropskou unii tvoří 27 členských zemí, jež mají svou staletou až tisíciletou národní a státní svébytnost, tedy svou historii, kulturu, jazyk, hymnu, instituce... Navíc oproti USA značnou část přistěhovalců tvoří muslimové ze sousední civilizace, kteří vyznávají radikální islamismus a nejsou ochotni si osvojit způsob života, svobody a demokracii většinové evropské civilizace.

Světový islám jistě není jen radikální, ale jeho potenciál uvnitř evropské společnosti takový je. Proto je racionální posilovat Evropu na základě stávající národní a státní svébytnosti a řízené migrace z kulturně a nábožensky blízkého prostředí. Naopak je iracionální chtít Evropu uměle odnárodněnou, jež nebude schopna uhájit své hodnoty a demokracii v podmínkách bezhlavé migrace.

Před ustupováním islamismu varuje francouzský spisovatel Michelle Houellebecq ve svém románu Podvolení. Varuje Evropany, aby v zajetí své křesťanské humanity nedláždili cestu arabizované Evropě – Eurabii. Ostatně v roce 2023 se jméno Muhammad stalo nejpopulárnějším jménem pro chlapce v Anglii a Walesu…

Harmonie v rozkladu

Shrneme-li celé pojednání, radikální progresivismus, podobně jako jiné šlechetné ideologie, vyvrací společnost z kořenů, boří tradiční lidská pouta, vede k hluboké krizi identity a rozněcuje kulturní války. Vykazuje přemrštěnost ve všech směrech, čili vytlačuje uměřenost.

Působí vážná vnitřní zranění evropské civilizaci. Předně rozvrací Evropu s jejím dědictvím křesťanských a židovských hodnot v míře, v jaké dováží miliony migrantů z těžko slučitelných kultur a náboženství. Dále rozvrací základy národní a státní identity desítek zemí, tvořících po staletí základ Evropy, a to ve jménu budování umělého evropského superstátu. Konečně narušuje přirozené rodinné a mezilidské vztahy v důsledku přílišného zdůrazňování významu sexuálních menšin a nástupu divokého feminismu a transgenderismu.

Závěr: Vyžehlená společnost

Cílem progresivistické revoluce je „vyžehlená“ harmonická pospolitost, zbavená nánosů všech biologických a historických nerovností. Cílem je planetární harmonie bez hranic, bez odlišností, rozporů a konfliktů. Ideálem je zestejnění člověka. Nově stvořená bytost. Nové společenství bezrasové, beznárodní, mnohopohlavní… Rovnost, humanita a bratrství ve své absurditě. Krajní dobro propadá rozkladu. (příště 4. část)

Zdroje:

Bělohradský, Václav. 5. 12. 2024. „Osvobodit pravdy od bludů, díky nimž zvítězily.“ Týdeník Echo24, č. 49, s. 36-38. Zdroj: https://www.echo24.cz/a/HxmBK/tydenik-echo-esej-vaclav-belohradsky-osvobodit-pravdy-od-bludu-diky-ni

Echo24. 12. 9. 2024. „Imám ve Francii vyzval k zahájení intifády na pařížských předměstích“. Zdroj: https://www.echo24.cz/a/HPBXS/svet-zpravy-imam-ve-francii-vyzval-k-zahajeni-intifady-na-parizskych-predmestich

Houellebecq, Michel. 2022. Podvolení. Praha: Odeon.

Huntington, Samuel. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu.“ Rybka Publishers: 2001, s. 16-17.

Lištiak, Tomáš. 8. 11. 2024. „Zelená transformace – nová tvář centrálního plánování.“ Zdroj: https://www.blogosvet.cz/article/evropa-potrebuje-miltona-friedmana-1Q75x

Maca, Tomáš. 27. 11. 2024. „Česká televize by se od kultu StarDance měla konečně odpoutat, říká socioložka.“ Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-stardance-nam-pripomina-casy-kdy-byl-svet-jeste-v-poradku-rika-sociolozka-265332

Echo24. 7. 12. 2024. „Mají akademie, školy, vliv na rodinné klany a mešity.“ Zakladatelka liberální mešity nevidí budoucnost Evropy hezky.“ Zdroj: https://www.echo24.cz/a/H6mqg/zpravy-muslimove-islam-radikalismus-berlin-hamburk-chalifat-extremismus-nemecko-rakousko-bezpecnost

Matějčková, Tereza. 14. 9. 2024. „Kéž ta fikce konečně praskne. S Kathleen Stockovou o tansgenderu a nových podobách nesvobody.“ Týdeník Echo, č. 37. Zdroj: https://www.echo24.cz/a/Hkf8P/kniha-tereza-matejckova-kez-ta-fikce-kolem-zmeny-pohlavi-koneccne-praskne

„Muhammad: Arabské jméno poprvé vévodí žebříčku nejpopulárnějších jmen v Anglii.“ 5. 12. 2024. Zdroj: https://www.echo24.cz/a/Hz6wP/zpravy-svet-v-anglii-poprve-vede-muhammad

Švamberk, Alex. 12. 5. 2024. „V Hamburku znovu žádalo přes dva tisíce islamistů vznik chalífátu.“ Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-v-hamburku-znovu-zadalo-pres-dva-tisice-islamistu-vznik-chalifatu-40471378

Zadražilová, Jitka. 10. 4. 2024. „Drogy, loupeže, útoky nožem. V Německu explodoval počet násilných činů u mladých cizinců.“ Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-drogy-loupeze-utoky-nozem-v-nemecku-explodoval-pocet-nasilnych-cinu-u-mladych-cizincu-40467185