Republic Come: Deliverance

V Republic Come: Deliverance nezačínáte jako šlechtic nebo významný politik, ale jako obyčejný občan v anonymitě velkého města. Vaším prvním úkolem není ovládnout meč, ale pochopit fungování občanské společnosti. První questy vás přivedou k místním volbám, komunitním projektům či dobrovolnické práci. Budete se učit, jak fungují rozpočty, jak organizovat veřejné akce nebo jaké máte občanské možnosti pro změnu svého okolí. Stejně jako v KCD se hráč postupně učí a zlepšuje. Místo boje se zbraněmi ovládnete rétoriku, právní vědomí a ekonomické strategie. Ačkoliv nebudete svádět souboje na meče, čekají vás náročné debaty, rozhodování o veřejných financích a snaha získat politický vliv. Místo tradičního stromu dovedností pro boj a řemesla by zde byly tyto hlavní schopnosti:

Rétorika – schopnost vést přesvědčivé projevy a vyjednávat.

Ekonomie – dovednost spravovat veřejné rozpočty a hospodářské strategie.

Právní povědomí – porozumění zákonům a využívání právních kliček.

Technologická gramotnost – práce s moderními digitálními nástroji pro efektivní politickou kampaň.

Každá volba by měla dopad na vývoj příběhu i vztahy s NPC postavami. Například pokud budete jako libertarián usilovat o deregulaci trhu, získáte podporu podnikatelů, ale zároveň si znepřátelíte odboráře. Stejně jako v Kingdom Come, vaše reputace ve světě bude formovat vaše možnosti a rozhodnutí. Každá identita by nabízela odlišné výzvy. Republikáni by mohli bojovat za snížení daní a podporu národní identity, zatímco zmiňovaní libertariáni by se soustředili na individuální svobody, decentralizaci a snižování vlivu státu. Příběhové linky by reflektovaly současné politické a občanské výzvy i dobrovolnictví, jako členství ve sboru dobrovolných hasičů, v SOKOLu či jiných sportovních a kulturních sborech. Každý krok může přivést nové spojence, ale také vás stát podporu ostatních.

Hra by nabízela jak singleplayerový příběh, tak multiplayerové interakce. Hráči by se mohli spojovat do frakcí a společně se snažit ovlivnit město nebo stát. Mohli by se účastnit veřejných debat, vytvářet koalice nebo soupeřit o zdroje. Společné úkoly, jako je hlasování o městském rozpočtu nebo organizace protestů, by vyžadovaly spolupráci. Frakce by soutěžily o vliv a kontrolu nad městem. Hráči, kteří by ignorovali politické dění, by sice mohli plnit své vlastní „sólo questy,“ ale přišli by o možnost ovlivnit širší dění. V gamifikovaném systému by hráči mohli postupovat přes různé úrovně dovedností a sociálních rolí, které by odrážely jejich zapojení do ekonomiky, společnosti a vlivu.

V oblasti bydlení by začínali jako podnájemníci, poté by se mohli stát spolumajiteli (popř. družstevníky či akcionáři), následně majiteli vlastního bydlení a nakonec by mohli dosáhnout úrovně pronajímatel, kdy by sami poskytovali bydlení ostatním.

V oblasti sociálního vlivu by obdobně úrovně zahrnovaly platící fanoušky, neplatící followery, dále nezištné influencery či kariérní influencery, kteří dokázali svůj vliv monetizovat. Tyto úrovně by odrážely rostoucí míru zodpovědnosti, kompetence a vlivu jednotlivce v herním i reálném světě.

Politická hierarchie by v tomto systému reflektovala zapojení jednotlivce od základní účasti až po výkon moci. Začínalo by se jako člen hnutí, který podporuje ideje strany, pokračovalo by se na úroveň kandidáta, jenž se snaží získat důvěru voličů. Dále by následovala pozice zastupitele, odpovědného za rozhodování na zvolené úrovni, a vrcholem by byl politik moci výkonné, který už ovlivňuje celostátní dění a zákony.

Stranická filozofie by odrážela i přístup k vlastnictví: TOP09 a STAN by reprezentovala „nevlastníky,“ kteří více sledují externí vlivy a trendy (viz "Nebudete nic vlastnit a budete šťastní"). Stačilo! a Piráti by prosazovali „spoluvlastnictví všeho,“ tedy kolektivní řízení a společné zdroje. ANO a Přísaha by zdůrazňovalo „vlastnictví svého,“ orientované na individuální kontrolu a prospěch. Svobodní a Motoristé by byli „pronajímatelé svého,“ hájící právo na svobodu jednotlivce a minimalizaci státního vlivu. Tyto role a ideologie by vytvářely dynamiku, kde se politika stává nástrojem jak pro kolektivní, tak individuální cíle.

Vytvoření politického RPG by mohlo zásadně změnit přístup mladých lidí k občanství a veřejnému životu. Místo pasivního sledování politiky by se každý hráč mohl aktivně zapojit, učit se důsledky rozhodnutí a zjišťovat, jak funguje moderní správa státu. Stejně jako Kingdom Come: Deliverance přineslo realistický pohled na středověk, Republic Come: Deliverance by mohlo gamifikovat moderní občanství. Možná by taková hra pomohla lidem pochopit, že politika není jen pro elity – ale pro každého, kdo je ochoten hrát. A každá volba má své následky.