S mírnou kocovinou

Rád pozoruji surfaře, jak trpělivě čekají na vlnu, kterou už zdálky vidí, jak sbírá sílu. Pak, když rozeznají tu pravou, obratně se vyšvihnou na její hřeben a nechají se unášet, využívajíc příhodnou sílu příbojové vlny.

Surfař je člověk, který dokáže využít vlastní obratnosti, již propojí se znalostí přírodních zákonů, a věnuje se tak přirozenému a k přírodě šetrnému sportu. Kdybych se nebál žraloků, šel bych do toho taky, musí to být dobrá zábava.

Vždy, když poslouchám stesky na komunisty, TOP 09, STAN nebo hnutí ANO, pomyslím si, že se stále mluví o nějakých stranách. Trochu se propírají lidé, kteří jsou členy některé konkrétní strany nebo hnutí, ale vůbec se nemluví o surfařích. Surfař je přitom tou zdaleka nejúspěšnější formou univerzálního politického člověka. Zná dynamiku vln, které se bez konce vytvářejí a zase zanikají v důsledku příboje a odlivu, a ví, jak se má chovat, aby tu správnou vlnu včas rozeznal, nechal se od ní povozit a třeba i dovést na nějaké nové, hezké místo.

Surfaři mají navíc tu výhodu, že nemají žádný konkrétní program, a není tedy co kritizovat. Je jim jedno, jestli se mají důchody snižovat nebo zvyšovat, jestli se má vydávat více prostředků na obranu, nebo na školství. Surfař se řídí zcela jiným úhlem pohledu: jen tak kouká, leží a vyhlíží tu správnou vlnu. Až ji rozezná, tak na ni vlítne. Hlavní je se vézt třeba do Strakovky nebo do Bruselu.

Od té doby, co čtu už jen vlastní texty, nevím, jestli pro tuto kategorii politického člověka existuje nějaký speciální odborný název, ale určitě by si zasloužil velkou pozornost. Tento typ člověka totiž utváří dějiny.

Jedinečným prototypem surfaře je Talleyrand. Talleyrand pocházel ze šlechtického prostředí a stal se biskupem v období Ancien Régime, tedy ve starém režimu před Francouzskou revolucí. Zpočátku podporoval monarchii.

Revolucionář (1789–1799)

Během Francouzské revoluce se přidal k revolučnímu hnutí a podpořil sekularizaci majetku katolické církve, čímž se odcizil církvi. Podílel se také na vytvoření občanské ústavy kléru.

Sloužící Napoleonovi (1799–1814)

Během napoleonského období se stal Talleyrand jedním z nejvýznamnějších poradců Napoleona Bonaparta a ministrem zahraničí. Přesto se postupně distancoval od Napoleonových ambicí a začal pracovat v zákulisí proti němu.

Po pádu Napoleona

Po Napoleonově pádu se Talleyrand přiklonil k návratu Bourbonů na trůn a pomohl zprostředkovat podmínky Vídeňského kongresu (1815), který obnovil monarchii ve Francii.

Orleánská monarchie (1830–1834)

Po červencové revoluci roku 1830, která svrhla Karla X., Talleyrand podpořil Ludvíka Filipa Orleánského, nového „krále Francouzů“, a stal se velvyslancem ve Velké Británii.

Borec, ne? Ale pozor, tento člověk byl obratný, chytrý a pracovitý. To však místního běžného surfaře nemusí odradit. I běžný surfař to může dotáhnout daleko. A zcela určitě to už i dotáhl.

Jaká je dynamika mořského proudění dnes? Podle mě správný surfař dnes hodně váhá, zda má naskočit na vlnu TOP 09, ODS nebo lidovců. Zdálky to už na žádné pořádné vlny nevypadá, spíš takové čůrky. Dynamika vzniku vln se zdá být dnes jiná. Tak zase uvidíme. Ale díky bohu aspoň za to.