Slonorožec

Představte si, že se v pralesích severního Laosu najde úplně nový druh velkého savce, který vypadá jako kříženec mezi slonem a nosorožcem. Malé stádečko je vyfoceno, natočeno na smartphone a jeden exemplář je dokonce odchycen a dovezen živý do Evropy.

A představte si, že se kolem tohoto objevu rozhostí naprosté mlčení, zpráva o novém druhu se neobjeví v žádné televizi ani v žádných novinách, Google vám fotky nevyhledá (někde na internetu ale jsou, jen musíte vědět kde), TyTrouba videa smaže a pokud se chcete na slonorožce podívat, musíte zavolat chlápkovi, co ho má na dvoře, domluvit si schůzku a on vám ho nadšeně ukáže.

Neumíte si něco takového představit? Tak vězte, že něco takového možná zrovna prožíváme v přímém přenosu.

Poměrně dlouho už kolují zprávy o tom, že mnoho lidí dnes umírá s novým symptomem, který ještě před třemi lety nebyl znám. Cévy těchto nešťastníků jsou ucpané podivným typem bílé elastické sraženiny, jejíž složení zatím není úplně jasné (protože se o tom nesmí mluvit). Sraženina může být desítky centimetrů dlouhá a často se s cévním systémem i větví. Po vytažení a omytí zůstává bílá, poměrně pevná a elastická, konsistencí připomíná vařené chapadlo chobotnice.

Jak to víme? V anglosaském světě, kde jsou pohřební zvyky oproti našim trochu odlišné, si těchto sraženin začali všímat především balzamovači, což jsou zaměstnanci pohřebních ústavů, jejichž úkolem je tělo zemřelého částečně konzervovat tak, aby mohlo být před pohřbem vystaveno v rakvi. Součástí procesu balzamování je nahrazení krve zemřelého formaldehydem, což pochopitelně nejde, pokud jsou cévy ucpané bílými sraženinami. Balzamovači tyto „špunty“ vytahují, a proto o nich víme.

Nedávný anonymní dotazník, na který odpovědělo několik stovek zaměstnanců pohřebních ústavů převážně z USA a Kanady, přinesl informaci, že asi 20 % všech zemřelých dnes tyto záhadné sraženiny vykazuje, ačkoliv před rokem 2020 je nikdo z respondentů neviděl. Existují stovky, možná tisíce těchto sraženin, které si zaměstnanci pohřebních ústavů a pozůstalí po zemřelých archivovali pro budoucí soudní spory.

Za normálních okolností by byl objev nové nemoci senzací, vědecké žurnály by se předháněly, kdo o ní dříve napíše, slovutní profesoři by ji chtěli pojmenovat po sobě, televize a noviny by stály ve frontě, aby o ní přinesly reportáž jako první. Ale okolnosti již pár let nejsou normální, takže je celá tato záhada zahalena mlčením, strachem a cenzurou. Je totiž poměrně jasné, s čím je raketový nástup tohoto nového symptomu spojen.

První zprávy tohoto druhu jsem zaznamenal už v roce 2021, ale nikdy se ke mně nedostal dostatek solidních dat, abych si troufl téma vypustit do českého veřejného prostoru. Teď celá kauza explodovala v přímém přenosu ve třech videích Johna Campbella, která doporučuju zhlédnout celá. Krátký trailer je zde. Následuje dlouhý rozhovor s Tomem Havilandem. Právě tento major Armády Spojených států ve výslužbě je autorem výše citované ankety mezi balzamovači, která propojila kusy anekdotické evidence do jednoho celku. Další rozhovor s mimořádně zajímavým britským chlapíkem Johnem O’Looneym najdete zde. Poslouchejte až do konce, dozvíte se, jak daleko jsou úřady ochotné zajít, aby lidem jako je John O’Looney zakázaly mluvit.

Na skvělém substacku The Forgotten Side of Medicine si můžete přečíst článek o těchto záhadných bílých sraženinách, včetně videa ukazujícího vytažení jednoho exempláře z jugulární žíly zesnulého. Stejný autor se v dalším článku zamýšlí nad tím, čím by tyto sraženiny mohly být způsobeny, a soustředí se na možnou roli spike proteinu při tvorbě chybně složených bílkovin zvaných amyloidy. Další informace jsou ke zhlédnutí na „The HighWire“ a o problému začala také psát britská HART group.

Můj návrh vypustit tohle téma do českého veřejného prostoru se setkal s překvapivou mírou odporu i mezi kolegy, kteří jsou jinak velmi otevření k těmto „konspiračním teoriím“, které se vždy po čase ukázaly pravdivými. Mírně znejistěn, poohlédl jsem se tedy po různých fakt-čekistech, kteří již celou věc zaznamenali a zahájili obvyklou dehonestační kampaň. Píšou, že na těch bílých sraženinách není nic neobvyklého a každý, kdo není idiot, ví, že se vyskytovaly úplně běžně i před covidem.

A mají pravdu, předsedo. Jak jsem se dozvěděl od přísně nejmenovaného lékaře, bílé tromby se opravdu vyskytovaly už před covidem, obvykle u velmi čerstvých infarktů. Dotyčný pak ale dodal, že takto dlouhé a masivní sraženiny, jaké vytahovali na videích z cév, ještě nikdy neviděl. Taky je možné, že tyto „nové“ sraženiny vznikají až posmrtně. Tuto hypotézu ale poměrně přesvědčivě vyvrací video na stránce doktora McMillana.

Samozřejmě nemohu vyloučit, že se jedná o rozsáhlé celosvětové spiknutí zaměstnanců pohřebních ústavů, kteří v usilovné a napříč kontinenty koordinované snaze zničit si pověst (a život) po večerech loví hlavonožce a potom je vařené cpou do nebožtíků. Ale věřím tomu stejně málo jako teorii, že přistání na Měsíci bylo filmované v Nevadě. Zajímavé je, že velcí bojovníci proti konspiračním teoriím po nás najednou chtějí, abychom na ně začali věřit.

Kde tedy v této chvíli stojíme? Máme videa a fotografie, na kterých se kroutí dříve nevídaná dlouhá bílá elastická vlákna prozatím nejasného složení, která zaměstnanci pohřebních ústavů údajně vytahují mladých i starých zemřelých po celém světě. Covidistický establishment usilovně mlčí a fakt-čekisté tvrdí, že bílé chobotnice žily v cévách vždycky.

Proto se tedy ptám: Milí čeští lékaři, cévní chirurgové, angiologové, radiologové, patologové, balzamovači (existujete-li), nacházíte tyto podivné bílé sraženiny i u svých pacientů? Napište mi. Email na mě je tomas.furst@seznam.cz a slibuji, že utajím vaši identitu, budete-li si to přát.