Slovo svině smí použít úředník i novinář, ale čtenář ne
Krátká připomínka k mediální cenzuře
Dočetla jsem se, že Otakar Foltýn, náš vrchní cenzor, oznámil před poslanci mediálního výboru, že se „svině přihlásily samy“ a pochválil sám sebe za svědomitou práci. Ve třicátých letech devatenáctého století v Praze řádil jeho kolega jménem Zimmermann, který třeba zarazil i vydání Máchových Cikánů. Asi tak jsou historicky cenní a přínosní lidé tohoto typu. Panu Foltýnovi ostatně zbývá už jen na hranicích pálit knihy, což se jeho předchůdcům výborně osvědčilo.
Zmíněný Zimmermann byl prý alespoň vzdělaný, akorát ve svém jednání papežštější než papež, jak dosvědčuje jeden z mnoha dobových povzdechů: „Když se jednalo r. 1835 o vydání sebraných básní Rautenkrancových přetrhl a zavrhl všechny výše vyčtené písně vlastenecké a jmenovitě píseň Na vlastenectví jako nebezpečné a buřičské, ačkoliv byly všechny před tím již několikráte s přivolením c. k. cenzury vytištěny, veřejně přednášeny a zpívány a po všech krajích mezi lid a vojáky rozdávány a za ně k skladateli jich nejen od vlády zemské, anobrž i od samého J. M. císaře Františka I. pochvalné přípisy seslány!“ Čili v tomto případě cenzor překonal i samotnou vůli panovníka. Ano, i to se někdy přihodí.
Když jsem v diskusi pod inkriminovaným článkem podotkla, že žádný úředník by si neměl dovolit z principu nazývat kohokoliv sviní, z davu komentujicících se vyloupla jakási uvědomělá občanka. Ta mě okamžitě upozornila ve smyslu – odporná proruská individua si nic jiného nezaslouží. V té chvíli mi proletělo hlavou, že jsem opravdu stará bába, kterou i za toho socialismu učili od školky mluvit slušně. Zároveň jsem si říkala, jak strašně krátkozraké je tohle černobílé nahlížení na svět a nekritické zbožňování jedince, jenž by mohl chodit v předvečer 5. prosince s Mikulášem a nemusel by se ani příliš maskovat.
Odpověděla jsem té ctihodné dámě, co bude dělat, až ji třeba úřednice při vyřizování občanky s úsměvem nazve sviní, protože ten odporný výraz se může klidně v komunikaci znormalizovat. Jenomže ejhle, milý Seznam zareagoval, abych si svůj komentář nechala od cesty, protože obsahuje zakázané slovo. Tudíž zatímco žurnalista ho mohl v citaci použít do titulku, pan Foltýn se jím oháněl před poslanci, já prostý plebejec ho napsat nesmím.
Zjevně opětovně platí - jsme si všichni rovní, ale někteří i v té demokracii rovnější. Ne nadarmo Kryl už na počátku devadesátých let varoval před „demokraturou“. Zdá se, že už jsme se stihli v ní úspěšně zabydlet.
________________________________________________________
Citace pochází ze zdroje : Časopis Musea království Českého, rok vydání 1867, ročník 41