Nejsem na peníze, je to chyba?
peníze, systém
Svým způsobem ano. Ve společnosti zaměřené na konzum a peníze, se člověk, který na penězích nelpí, cítí nepatřičně, osaměle. V podstatě mám problém potkat někoho, kdo to vnímá podobně.
Paradoxně mám peněz dostatek a vždy ke mně nějakou cestou přišly, když jsem je potřeboval. Bereme se ženou průměrné, možná spíš podprůměrné platy. Občas přijde nějaká odměna, nějaké peníze navíc. Kupodivu na straně příjmů nyní máme poslední dobou víc, než jsme mívali dříve.
Na straně výdajů je to také lepší. Což znamená, že nějakou dobu je máme nižší než dříve, když jsme se starali o děti, platili jejich studium a když jsme za mlada měli nižší platy, vyšší výdaje a spláceli půjčky.
Sice pracuji v systému, ale nemusím digitalizaci, korporáty, státní byrokracii, raději bych se soustředil na tvorbu a práci v přírodě, na své zahradě a chatě. K tomu všemu by mi stačil důchod. Už ho pomalu vyhlížím, a možná proto se musím do práce v systému více nutit a přemýšlím, jak se motivovat. Navíc už jsem mentálně dost mimo systém. Proto je mou hlavní motivací zajistit svůj, pokud možno hladký, odchod, tj. aby to v nějaké formě pokračovalo dál, kolegyně měly práci a zajištěný příjem.
Pravda, s důchodem se naše příjmy výrazně sníží, ale ten získaný čas, který se krátí, je k nezaplacení. Možná ty peníze stále fungují, protože jim většina stále věří, i když to dnes jsou hlavně nějaké digity v počítači. Tlak na konec hotovosti už není ani nenápadný, už si jednorázově nevybereme tolik peněz z bankomatu, ruší nám pobočky pošt, bank, a třeba i bankomaty, najmě v menších městech.
Možná se bez digitální identity za chvíli ani neobejdeme. Asi budu patřit mezi poslední Mohykány, kteří ji budou odmítat. Proto budu volit toho, kdo nastolí i tyto otázky a bude hájit právo být off-line a právo na hotovost. O takovém politickém subjektu vím (možná jich je i víc).
Pochybuji, vidím souvislosti, uvažuji spíše v kategorii kolapsu současného systému, chaosu, který přinese konec starého a zrod nového. Přemýšlím v kategoriích transformace a evoluce. Součástí toho bude asi i virtuální realita, jen doufám, že jako doplněk skutečné reality, a ne jako prostředek proměny tvořivých a oduševnělých lidských bytostí v ovladatelné, naprogramované a bezduché bio-roboty. Tedy technologie chci v roli pomocníka, ne otrokáře.
Osobně si tvořím realitu přirozenou, opírající se především o přírodu a její zákonitosti. Nelpím. Žiju. Vnímám. Jsem. A je to chyba?
Je! Jsem totiž chyba v matrixu.