To nevymyslíte: Politická perzekuce D. J. Trumpa bankou zachránila jeho peníze

Dnešní svět je plný paradoxů, na jaké bychom si před 20 lety nevsadili ani zlámanou grešli. Kdyby nám je tehdy někdo vyprávěl, smáli bychom se. Někdy to začíná být až filosoficky legrační, pokud se nás to zatím netýká osobně. Dění tak trochu podle písničky Pepy Nose ještě z doby komunistické: „Kdo jde pořád na východ, octne se na západě, kdo je pořád na západ, octne se na východě“. Nebo tak nějak, už si to přesně nepamatuji. Prostě nastoupíte jeden směr a pak zjistíte, že jste přišli z opačného, protože země je kulatá. Slova ztrácejí svůj význam a nabírají opačný (viz můj slovníček dezinformujících pojmů). Proti dezinformacím nezřídka bojují ti, kteří sami dezinformují, ale aby to nebylo jednoduché, i proti nim bojují zase jiní, kteří jsou taky třeba dezinformováni. Něco je víc legrační, něco je víc smutné a něco zase děsivé. Něčemu už ani nejde věřit a přesto je to pravda, nebo naopak. Tohle ale stojí za zamyšlení i úsměv.

Donald Trump a zrušení účtu v bance Signature

Představte si, že jste woke progresivistická banka a že u vás má účet Donald Trump, prezident USA. Vy mu z politických důvodů účet zavřete (není už čerstvě prezident), což je poněkud za hranou toho, co by člověk ve svobodném světě očekával. Pokud si to dobře pamatuji, Václav Havel měl za komunistů účet v domácí a dokonce státní bance (jiné nebyly) a nikdo mu ho nerušil ani tehdy, když ho pronásledovali nebo zavírali.

Takže toto byste nečekali ve svobodném světě, kde je zaručeno a povoleno mít různé názory a dokonce je prosazovat v politice a kandidovat s nimi a vyhrávat volby. Svoboda, tolerance, diverzita (skutečná, tj. i názorová), demokracie, možnost vyjádření obou stran – to má být. Někdo může mít pravdu a někdo ne, ale není možné někoho prostě vypnout a nedat mu možnost se vyjádřit. To se stalo Trumpovi už jako prezidentovi – byl odstřižen z televizního vysílání přímo uprostřed tiskové konference. Tehdy jsem si pomyslel: Je to vůbec možné? Kdo toto dělá, má zřejmě argumentační nouzi. Sebepodivnější argumenty jde vyvrátit, pokud se vám zdá, že jsou podivné. Ale pokud je někdo odstřihne, vymaže, křičí tím do světa „já mám nouzi o argumenty, druhá strana je má silnější“.

Truhla zlaťáků nebo bydlení pod mostem

Po odchodu z prezidentské funkce některé banky zrušily Donaldu Trumpovi účet, mezi nimi Signature Bank. Z toho mrazí, protože banky jsou od toho, aby přijímaly vklady a poskytovaly úvěry, ne od toho, aby dělaly politiku. To platí bez ohledu na postoj čtenáře či autora k Trumpovi.

Když to domyslíme do konce – pokud by takto jednaly všechny banky, postižený člověk by neměl možnost mít účet a musel si nosit po kapsách či v truhlách bankovky nebo zlaťáky, a pokud by hotovost byla zrušena a nahrazena jakousi digitální hotovostí centrální banky, možná by musel jíst trávu a pampeliškové kořeny (hodně minerálů a vitamínů) a spát pod mostem (cesta k otužování?). Člověka politicky nepohodlného lze v nesvobodném systému zničit, zejména v takovém, kde má skupina lidí totální kontrolu nad penězi i aktivitami. Zatím to tak daleko nedošlo.

Jak se vše zlé může v dobré obrátit

Zlo zavírání účtů za politiku v tyto dny bankovních potíží (nejen) v USA dospělo ke svému opaku. Kdo jde pořád ke zlu, octne se v dobru, chtělo by se parafrázovat. Banka Signature, která občana Trumpa poškodila, mu vlastně nesmírně pomohla. Ochránila ho sama před sebou. Pokud se rádi zamýšlíte nad paradoxy dnešní doby, toto je příklad takového paradoxu.

Kdyby banka exprezidenta Trumpa neperzekuovala a účet mu nezrušila, měl by dnes na účtech v Signature Bank nejspíš víc než 250 000 dolarů, které kryje pojištění vkladů. Takže by o vše, co je nad tento limit, přišel. Banka ho chtěla poškodit a místo toho ho zachránila před ztrátami. Když si na její účet trochu zavtipkujeme („vtipné konspirační teorie“), její vedení ho třeba před ztrátou zachránit chtělo, protože vědělo, jak špatně banka hospodaří. A vlastně bylo tajně na jeho straně. Což je samozřejmě velmi nepravděpodobné.

Když banka místo financí dělá politiku

Trump byl v očích banky ten „zlý“, kterého nelze mít ani za klienta, aniž by cokoliv ve svém vztahu s bankou porušil. Ve skutečnosti byla tím zlým sama banka, jen se to nevědělo. Pokud nedokážete jako bankéř krýt své dlouhé úvěry stejně dlouhými zdroji (a kolik bank to dnes poctivě dělá a do jaké míry?), dopouštíte se riskantního podnikání, riskujete s cizími penězi, s penězi vkladatelů.

Někomu půjčíte třeba na pět let za – dejme tomu – 8 % p.a. a tuto půjčku nemáte krytou zdroji na stejně dlouhé období. Využíváte na ně opakovaně krátké a levné zdroje (dejme tomu za 3 % p.a.), pak dobře vyděláváte, dokud se úroky nějak nevychýlí. Ale taky si zaděláváte na potenciální problém.

Krátké zdroje musíte vracet za krátkou dobu a půjčovat si znovu a znovu, abyste ty dlouhé úvěry pokryli. Jenže úroky se mění a může se vám stát, že cena krátkých zdrojů překročí úrok, který dostáváte od úvěrovaného klienta. Pokud se to stane, proděláváte. A čím déle a čím více svého úvěrového portfolia máte takhle zatíženo rizikem, tím jste blíž krachu.

To je jen v kostce a zhruba, jak některé banky riskují, konkrétní situaci Signature Bank neznám a její bilanční rozvahu jsem si nevyhledal. Vím jenom, že banku Signature Bank regulátor kvůli systémovému riziku před pár dny zavřel. To stačí k tomu, abychom věděli, že příliš riskovala a neměla zdravé podnikání. Možná se její šéfové a akcionáři měli věnovat spíš financím než politice?

Aneb, jak se říká v Americe v jiných než progresivistických kruzích: „Get woke, go broke“ – staň se progresivistou a zkrachuješ. Progresivismus jde proti zásadám zdravé ekonomiky, vidíme to dnes a denně i v Evropské unii. Není možné dobře hospodařit a současně prosazovat drahé ideologické cíle na úkor stability, jednou na to takový „hospodář“ dojede.

KAREL MACHALA