Trump a jeho pravda

Dohoda vymanila Irán z mezinárodní izolace, uvolnila skutečně tvrdé sankce, jež režim dusily. V konečném efektu tak režim posílila a upevnila. A co za to? Jen malý odklad. Mezinárodní dohled byl více než děravý, což dokládala řada zpráv, mj. i od západních tajných služeb. Naprosto nezahrnovala to podstatné, tedy nosiče jaderných zbraní. Iránský režim se stal daleko sebevědomějším a hlavně agresivnějším. Což je zřejmé z reakce na tehdejší dohodu i její následné zrušení Donaldem Trumpem. A to nejen ze strany Izraele, ale i arabských států v okolí. Pro ně představuje Irán daleko větší ohrožení než pro vojensky - a nejen vojensky - silný Izrael. Kýžená možnost dosažení jaderné zbraně se pro režim ajatolláhů díky dohodě jen o pár let posunula. A možná ani ne na tolik, s ohledem na její obcházení. Barack Hussein Obama se ani nepokusil dohodu schválit v Kongresu, obešel jej exekutivním příkazem, tedy jakýmsi presidentským dekretem.

Obama byl vůbec mimořádně neúspěšným presidentem, a to jak doma, tak zejména v zahraničí. Jako synovi keňského muslima mu na Izraeli pranic nezáleželo. Odcizil si tak jediného skutečně trvalého spojence Ameriky v oblasti. (O tom, že se jedná o jediný skutečně demokratický a současně k západní civilizaci přináležející stát ani nemluvě.) A i přesto, že se snažil podbízet se Arabům (viz jeho káhirský výkřik „Nezapomeňte, že mé druhé jméno je Hussein!“), ani tam nakonec neuspěl. Staré ztratil, nové nezískal. Na závěr svého nepovedeného presidentství se pokoušel o vlídnější přístup k Izraeli, škoda byla ale již nadělána. Dalším z příkladů jeho neúspěchů může být Sýrie. Vyhlásil hrdě červenou čáru, použití chemických zbraní. A když k tomu opravdu došlo, zapomněl jaksi zareagovat. Díky nastalé situaci se v Sýrii etablovali Rusové, kteří vedle Iránců a teroristického hnutí Hizbolláh podpořili režim presidenta Asada. Resumé - ústup Ameriky z této obrovsky důležité oblasti, takřka vyzmizíkování jejího dosud dominujícího vlivu.

President Trump se na Blízký a Střední východ vrátil. Spolu s ním se vrátila role Spojených států. A mimořádně úspěšně. Nejprve přesunul americkou ambasádu do Jeruzaléma, tak jak vyžadoval zákon. Levicoví sýčkové strašili děsivými důsledky tohoto kroku. A hle, nic se nestalo. Arabské státy to mlčky spolkly. Jak vidno, nebylo to pro ně až tak zásadní. Řada států Perského zálivu se počala s Izraelem smiřovat a spolupracovat. Ono nic tak nespojuje jako společný nepřítel. Platí to i pro nejvýznamnější stát oblasti, Saúdskou Arábii. Sice na neoficiální bázi, ale přesto. Donald Trump udělal pro mír na Blízkém a Středním východě jako málokdo, srovnat s ním můžeme (krom historické role presidenta Trumana) jen Richarda Nixona. A jeho státního tajemníka. Vůči Iránu se pak Trump zachoval zásadově a tvrdě. Zhůvěřilou dohodu neváhal zrušit, aniž se ohlížel na další signatáře. Upřímně řečeno, byl to ten jediný správný postup. A začal utahovat šrouby. Hrací pole režimu ajatolláhů se počalo zužovat.

A výsledky přístupu Obamova ex-vicepresidenta? Rozhodující ropní magnáti mu ani neberou telefon a jdou vysloveně proti americkým zájmům. Většího zesměšnění se snad ani nemohl dočkat. (Dovedeme si něco takového představit vůči Trumpovi?) Jeho snaha dosáhnout (opět špatné) dohody s Iránem odpuzuje Izrael i americké spojence v Perském zálivu, aniž by něčím pozitivním přispěla. Lze jen doufat, že se to snad nepodaří. A úplný vrchol - dnešní iránští demonstranti se slzou v oku vzpomínají na Trumpa. A mají pravdu. Řešením iránského problému bude buď domácí revoluce nebo vojenský úder zvenčí. Kdybychom pak chtěli býti obzvláště jedovatí, připomněli bychom i bezprecedentní ruskou agresi na Ukrajině. Za Trumpa by se něco takového skutečně nestalo. I díky jeho nevypočitatelnosti, což je vůči orientálním despotům, s nimiž je západní svět konfrontován, ať již jde o Číňany, Rusy či Severokorejce, tím jedině správným přístupem. Nakonec, základ pro dnešní rusko-ukrajinskou válku položil opět Obama svým fakticky tolerujícím postojem k ruským „republikám“ na Donu a zejména anexi Krymu. Směšné sankce měly toliko ukonejšit západní svědomí. A co učinil starý unavený Joe hned zpočátku? Přesně vymezil, jak budou Američané reagovat a kam až půjdou. Jinak řečeno poskytl Putinovi takový vlastně manuál.

Autorovi článku je však nutno vyseknouti poklonu, neboť ač orientován v duchu ideologie, ovládající levicová média, Respekt nevyjímaje, nepostrádá sebereflexi a určitou schopnost kritického nadhledu. Což osvědčil již povícekráte. U novináře věru vzácná věc.

Blog vznikl na základě komentáře k uvedenému článku, publikováno 18. 10. 2022 na webu https://josefjezek.blog.respekt.cz/.