Ústavní soud má rád pandu
Ústavní soud a pandemický zákon
Dne 20. září zamítl Ústavní soud (ÚS) návrh skupiny 57 poslanců na zrušení části pandemického zákona (tzv. „pandy“). Rozhodnutí je samozřejmě nutno respektovat. Dovoluji si však s verdiktem nesouhlasit. Pokusím se vysvětlit proč, a odhadnout možnou příčinu zamítnutí.
Nechci vás unavovat právnickou hatmatilkou, proto jen dvě (upravené) věty:
ÚS „nepovažuje omezení ústavně zaručených práv a svobod za neproporcionální“, neboť jde o efektivní a cílená protiepidemická opatření.
Izolace osob a bezformální nařizování karanténních opatření je dle ÚS legitimním cílem za účelem zabránění či alespoň zpomalení šíření onemocnění Covid-19.
Co soud ignoruje
ÚS tedy ignoruje fakt, že epidemie měla za dva roky nějaký vývoj, a považuje ji nadále za jakýsi mor, proti kterému je nutno bojovat za každou cenu, i za cenu dalšího ohrožení ekonomiky (uzavíráním provozů), i za cenu dalšího pošlapávání lidských práv a svobod (například izolace nařízená SMS).
Pojďme si zde shrnout, co vše se oproti loňsku a předloňsku změnilo (a co ÚS odmítá brát ve svém „testu proporcionality“ v úvahu):
Velká část populace má imunitu po prodělání nemoci či očkování.
Virus je nyní srovnatelný s chřipkou (a při epidemii chřipky se podobné manévry nikdy nedělaly).
Podle amerického prezidenta epidemie skončila.
Bylo prokázáno, že lockdowny nefungují.
Bylo prokázáno, že plošné nošení roušek nefunguje.
Bylo prokázáno, že PCR testy jsou velmi nepřesné, a jejich nastavení je takové, že neprokazují infekčnost jednotlivce – a proto ECDC i CDC ustoupila od plošného testování obyvatel.
Spekulace o možné příčině
Viděli jste někdy díl o poručíku Colombovi s názvem „Smrt v aréně?“ Tam vystupuje toreador Montoya, jehož schopnosti jsou již dávno za zenitem, a jednou se mu stane, že v aréně strachy „zcepení“ a není schopen pohybu. Jeho hvězdná kariéra skončila.
Přesně totéž se mohlo stát některým soudcům ÚS, včetně jeho předsedy. Obrovský strach z viru jim nedovolí vnímat nové informace, zasekli se ve stadiu „přichází mor“ a zcepeněli strachy. Jako určitá indicie by mohl sloužit fakt, že sám předseda Rychetský připustil, že k němu děti nesměly na návštěvu a jen mu nosily nákupy.
Každý člověk má právo na strach z nemoci a ze smrti a není etické se mu posmívat. Ale neměl by pak rozhodovat o opatřeních, mimo jiné z důvodu vlastní podjatosti – protože vystrašený člověk bude vždy hlasovat pro přísnější opatření, i když bude odborné veřejnosti, a dokonce i laikům jasné, že jsou nesmyslná.
Otázkou je, zda v budově ÚS zůstal někdo, kdo v začátku epidemie „nezcepeněl“. Pokud ne, máme se ještě na co těšit. Současný pandemický zákon platí sice jen do konce listopadu, ale jistě se najde dost těch, kteří jej budou chtít „dočasně“ prodloužit – a jak vypadala například „dočasnost“ pobytu sovětských vojsk, všichni víme.
Přeji krásnou neděli, a nenechte se strašit podzimní vlnou. VČ