Válka Hamás – Izrael: Sedmé kolo propouštění rukojmí
K aktuální události
Uskutečnilo se v sobotu 22. února 2025 a předcházel mu další brutální akt islamonacistických únosců, nehorázné jednání provázející vrácení statků čtyř zavražděných Izraelců.
Jen připomenu, že ve čtvrtek 20. února, při obvyklém propagandistickém divadle předali teroristé v Pásmu Gazy Červenému kříži (IRC) rakve s těly Širi Bibasové, jejích dvou synů Ariela a Kfira a Odeda Lifšitze. Po převezení do Národního centra soudního lékařství v Jaffě izraelští odborníci zjistili, že místo paní Širi byla vrácena nějaká Arabka z Pásma Gazy, což je s ohledem na samotné tragické pozadí celého pozadí nový důkaz ďábelskosti netvorů bojujících pod vlajkou šahády, formule islámského vyznání víry. Skutečné ostatky paní Širi byly vráceny po zjištění pravdy až v pátek 21. února pozdě večer.
Reakce z Buenos Aires
Hrůzný úděl rodiny Bibasovy – otec rodiny Jarden, taktéž unesený při agresivním vpádu monster na jih Izraele 7. října 2023, byl vrácen na začátku letošního února, aby zjistil, že jeho manželka a obě děti jsou po smrti, přičemž onoho 7. října byli navíc zavražděni rodiče paní Širi, manželé Silbermanovi – přiměl argentinského politika Yamila Santora, zastupitele metropolitního zákonodárného sboru „Legislatura de la Ciudad de Buenos Aires“, k podání návrhu ke změně pojmenování jedné ulice v argentinském hlavním městě ve čtvrti Almagro. Místo ulice „Estado de Palestina“ (Stát Palestina) by mělo být zavedeno označení „Familia Bibas“ (ulice rodiny Bibasovy). Jedním z cílů iniciativy je „snaha uchovat rodinu Bibasů v paměti argentinských občanů prostřednictvím názvu ulice, která se protíná s »Avenida Estado de Israel« (třídou Státu Izrael), nesoucí název demokratické a pluralitní země; ta je od svého vzniku právním státem a příkladem rozvoje na Středním východě“. Jak to celé dopadne se teprve ukáže, nápad má i své oponenty, ale v každém případě je to úsilí chvályhodné.
Ponižující cirkus beze změn
Sedmé kolo propouštění proběhlo 22. února na třech místech Pásma Gazy; celkem byli vráceni ze zajetí čtyři živí muži, z toho jeden izraelský beduín muslimského vyznání. Tato poznámka je důležitá, protože osvobozený Hišam al Sayed je stejné víry jako ti, kteří ho drželi od dubna 2015 v Pásmu v zajetí, a to mohl být jeden z důvodů, proč byl předán Červenému kříži (22.2. 2025 na začátku odpoledne) bez onoho odporného propagandistického divadla, které jsme byli nuceni sledovat při každém kolo propouštění. Dalším důvodem mohla být skutečnost, že Hišam je duševně nemocný a do Pásma Gazy se zatoulal v roce 2015, čehož vládnoucí Hamás zneužil a držel ho jako zajatce, neboť hrál roli nedobrovolné vyjednávací karty. Něco podobného lze říci i o Averovi Mengistu, o němž bude zmínka níže. (Pochází z etiopské diaspory, trpí duševními problémy a do Pásma Gazy přešel o své vůli; v září 2015 přelezl hraniční plot u středomořské pláže Zikim.) K tomu si dovolím dodat, že žádný normálně uvažující Izraelec by v době, kdy v Pásmu vládnou teroristé do této enklávy nikdy dobrovolně neodešel, ledaže by to byl fanatický propalestinský aktivista.)
Postřehy z Rafahu, Nuseiratu
Zde si dovolím nabídnout několik údajů z mých poznámek při sledování Al Džazíry. V Rafahu na jihu Pásma bylo ráno kolem 11 stupňů a mírně poprchávalo. Venkovní scéna byla „vyzdobena“ jako v předchozích případech. K vidění byly vlajky Palestinskoarabské autonomie, Hamásu a Kassámových brigád, možná jsem přehlédl symboly Palestinského islámského džihádu. Odporné propagandistické nápisy a obrázky, například chvástavé „We are the Flood – We are the Extreme Strength“ (My jsme Povodeň – My jsme extrémní síla; Povodeň je kódové označení pro masakr ze 7. října 2023). Jednu řadu tvořili ozbrojenci s protitankovými granátomety, ostatní teroristé v maskáčových či černých uniformách byli vyzbrojeni automatickými puškami.
V 8:10 (zde i níže SEČ) přijely čtyři bílé toyoty (IRC) s vlajkami organizace, během čekání na rukojmí řečnil u stolu na pódiu jeden z teroristických velitelů Kassámových brigád. Vozy s rukojmími se objevily v 8:45, o minutu později byl na pódiu pracovnicí IRC a zástupcem zločinců podepsán „předávací protokol“. Pak vystoupili z aut zajatci Tal Šoham a Avera Mengistu, věznitelé je odvedli na pódium, kde museli pózovat před shromážděným davem (jako zvířata v zoo), obdrželi jakýsi „propouštěcí glejt“, Tal Šoham byl nucen něco říci do mikrofonu a poté už byli oba předáni IRC a v 8:53 odvezeni k pozicím izraelských sil v zóně na vnitřní straně hranic Pásma.
Nejinak probíhalo předání tří zajatců v Nuseiratu ve střední části Pásma Gazy. Při čekání na příjezd vozidel IRC rozdávala „civilistka“ s čelenkou Hamásu na hidžábu uniformovaným teroristům květiny (!), další žena jim nabídla na podnosech sladké tyčinky. Na místě se pohybovali chlapci ve věku mezi šesti a deseti lety v maskáčích a s čelenkou Hamásu na hlavě. K čemu asi jsou takto oblečené děti vedeny? V půl jedenácté přijely čtyři automobily IRC, o čtyřicet minut později dorazila auta teroristů s třemi zajatci – byli to Elia Cohen, Omer Šem Tov a Omer Wenkert. Po podpisů „protokolů“ u stolu, kde ve větru padaly vlaječky Palestinskoarabské autonomie a Kassámových brigád (ozbrojené křídlo teroristického hnutí Hamás), byla rukojmí přivedena na pódium, kde byli Izraelci nuceni se usmívat a mávat davu, vše dle pokynu. Například Omer Šem Tov dle výmyslu fotografa musel políbil dva zločince na kuklu; že šlo o naaranžovanou scénku pro pozdějí propagandistické zneužití, byl jasnější než slunce, kdyby v té chvíli svítilo. Když tato „zoologická“, asi pětiminutová prezentace skončila a rukojmí sešla z pódia, následovalo povinné focení s únosci (zkuste protestovat, když vás drží v podpaždí z každé strany jeden ozbrojenec). Teprve poté, v 11:45, se zajatci vydali ve vozidlech IRC k izraelským silám v zóně u hranic. Odtud pak, jako všichni před nimi, byli dopraveni do přijímacího střediska k prvnímu setkání s blízkými a následně k vyšetření do izraelských nemocnic. Jak již řečeno, beduín Hišam al Sayed byl předán IRC o něco později v Gaza City, bez ponižujícího tyjátru, a je také v Izraeli.
Šokující pravda
Během sledování „ceremonie“ v Nuseiratu jsem zaznamenal, že před pódium přijel bílý mikrobus Hyundai, jehož osádka, jak se zdálo, do programu nikterak nezasahovala. Letmo mě upoutalo, že boční okna uprostřed a vzadu byla neprůhledná, dál jsem se tím vozidlem nezabýval. Později vyšla najevo šokující pravda. V mikrobusu seděli dva izraelští zajatci, Guy Gilboa-Dalal a Eviatan David, kteří nejsou na seznamu propuštěných v rámci první fáze. Když byla osvobozovaná rukojmí prezentována na pódiu, otevřel jeden terorista posouvací dveře mikrobusu, nechal izraelské zajatce sledovat scénu propouštění jejich spoluobčanů a v nacvičeném vystoupení je donutil lkát a žadonit do kamery o záchranu. Po natočení tohoto klipu byli odvezeni zpět do tunelů. Nechutný cynismus, ohavný projev krutého psychického mučení. Nelze se divit, že izraelskému premiérovi došla trpělivost a po poradě s dalšími politiky a armádním velením rozhodl o dočasném zastavení propouštění stovek teroristů z izraelských žalářů. Požaduje ukončení ponižujícího divadla při vydávání zajatců.
Zbývající počty
V nadcházejícím týdnu (po 24. 2. 2025) by měla být vydána těla čtyř rukojmí, čímž bude dosaženo čísla 33 pro první fázi dohody o příměří. Kolik zajatců, ať živých či mrtvých, zůstane v Pásmu Gazy pro druhou fázi? Podle serveru Times of Israel jsou čísla takováto:
1 tělo poručíka Hadara Goldina; v Pásmu je zadržováno od roku 2014
26 živých unesených 7. října 2023
36 mrtvých zabitých v souvislosti se 7. říjnem 2023
Celkem 1 + 26 + 36 = 63.
Odkazy
Zvláštní odkaz – Téměř 12hodinový záznam z předávacího dne 22. 2. 2025 na účtu YouTube novin The Times a TheSunday Times, to podstatné z ceremonie je v čase 3:42:00 až 4:58:00 hod.
https://www.youtube.com/live/XCBwbJKWzX0?si=7lRGmE4mICxG3Q4H