Kanada jako 51. stát USA? Už je to trapné

Slovo ke dni

Ve čtvrtek 20. února uplynul měsíc od inaugurace Donalda Trumpa a v nadsázce řečeno, svět je vzhůru nohama. Říká se, že kdo je připraven, není překvapen. Ale připravit se úplně na všechno nelze.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

12:00

Napište první komentář

My, kdo podporujeme americké republikány a zažili jsme éru Ronalda Reagana, nevycházíme stále častěji z údivu. Abych ale mluvil za sebe. Nepatřím mezi Trumpovy zaryté odpůrce. Nicméně nevisím mu na rtech a netleskám každému jeho vyjádření. Spoustu věcí dělá a jistě ještě udělá dobře. Něco si ale mohl odpustit. A něco dobře prostě nedělá.

Cla a tarify jsou jistě tématem k diskusi, k vážnému zamyšlení je pak jeho názor, že Evropané by se měli sami víc starat o svoji bezpečnost. Nad jeho angažmá kolem ruské agrese na Ukrajině lze zatím nanejvýš povytáhnout obočí a čekat, co z toho bude. Máme se snad začít bát zásaní změny kurzu americké politiky vůči Kremlu? Popravdě, těžko říci. Třebaže nejnovější neochota Bílého domu nazvat ruskou agresi agresí je víc než na pováženou. Tady už varovná kontrolka bliká hodně intenzivně.

Trump jistě rád šokuje a také jeho kaše po uvaření chladne. Příkladem budiž vize budoucnosti v Pásmu Gazy. Obyvatele vystěhovat a vybudovat tam div ne ráj na zemi. Dnes ale říká, že je to jenom doporučení. Čímž připouští, že ledacos může být jinak. Tento druh nevyzpytatelnosti, zejména v mezinárodní politice a závažnější o to, že se jedná o US prezidenta, není právě ideální, ale nelze jinak. Jiného šéfa Bílého domu si Američané nezvolili, pro příští čtyři roky bude tedy Donald Trump i naší každodenní realitou. V dobrém i v tom horším.

Protože tento článek je primárně o jednom aspektu americko-kanadských vztahů, připomenu myšlenku bývalého kanadského premiéra Stephena Harpera (ve funkci byl v období 2006-2015), který patří k úctyhodným („normálním“) politikům svobodného světa. V komentáři pro noviny National Post napsal, že je často tázán, co si myslet o záměrech amerického prezidenta vůči Kanadě. „Nevím a mám podezření, že neexistuje způsob, jak se to reálně dozvědět,“ uvedl otevřeně a těmito slovy charakterizoval podstatu Trumpova uvažování. V nadsázce se tomu říká neřízená střela (dodávám já). Harper pokračoval, že se zdálo se, že Trump je připraven zrušit obchodní dohodu, kterou podepsal ve svém prvním funkčním období. „Pak, pod jistou záminkou, tento záměr na třicet dní zrušil. Nevíme, jaký je plán pro navazující období nebo jestli nějaký takový plán vůbec existuje.“ Tím je vyjádřeno mnohé. A všichni čekají, co se bude dít, pokud jde o cla, jimiž Trump Kanadě hrozí a na měsíc je pozastavil, po 1. březnu.

Nejde ale jen o cla, ta se týkají nebo budou týkat i jiných zemí, státy sdružené v EU nevyjímaje. Jde o opakované vyhrůžky, že Spojené státy Kanadu pohltí (anektují, chcete-li), neboť to bude pro dobro kanadského lidu (který ale zatím nevyspěl natolik, aby to pochopil). Nechci srovnávat datle a fíky, ale nemyslí si něco podobného Putin ve vztahu k Ukrajině? A neuvažoval podobně Hitler, alespoň navenek, před zřízením Protektorátu?

Příležitostí pro nevhodné až urážlivé navážení se do kanadské suverenity ze strany šéfa Bílého domu a jeho týmu bylo i finále v pátek v noci (21. 2./SEČ) skončeného hokejového turnaje 4 Nations Face-Off. V Bostonu se střetli hráči Kanady a USA, hokejisté s javorovým listem na dresech zvítězili v prodloužení 3:2. Fanoušci kanadského hokeje (včetně autora těchto řádků) byli jistě potěšeni, ale tentokrát šlo o trochu víc než jen o sport.

Prezident Trump ráno před zápasem (začal 20. 2. v 8:00 večer východoamerického času) napsal na svoji síť Truth Social, že zavolá americkým hokejistům, aby je povzbudil k vítězství proti Kanadě, která se „jednoho dne, možná brzy, s mnohem nižšími daněmi a mnohem silnější bezpečností, stane naším váženým a velmi důležitým 51. státem“. Dodal, že se večer má ve Washingtonu setkání s guvernéry, proto nemůže být v Bostonu osobně přítomen, nicméně ujistil, že všichni budou zápas sledovat „a pokud by se k nám chtěl přidat guvernér Trudeau, byl by velmi vítán“. Toto je ovšem hrubá urážka souseda – spojence, neboť Justin Trudeau není žádný guvernér, ale federální premiér nezávislého státu a tento stát se rozhodně nehodlá své nezávislosti vzdát jenom proto, že si to Trump usmyslel. Je to stejně stupidní a nehorázné, jako kdyby premiér Trudeau pozval „developera“ Trumpa do Montrealu na sledování předchozího zápasu ve skupině mezi USA a Kanadou (3:1) s tím, že po hokeji proberou přičlenění sedmi států amerického Severovýchodu ke Kanadě. Pro úplnost dodám, že Trumpův bacil teritoriální expanze zjevně nakazil i tiskovou mluvčí Bílého domu Karoline Leavitovou, která se 20. února nechala slyšet, že „prezident Trump se těší na dnešní večerní zápas - těšíme se, že Spojené státy porazí Kanadu, které se v brzké době stane naším 51. státem“. Říkat to američtí nacionalisté po několika rundách whisky, dalo by se nad tím mávnout rukou. Ale takto?

Už je to trapné. Koneckonců, řečeno s nadhledem, Kanada není Kartágo a Donald Trump není Cato starší.