Válka Hamás – Izrael: Šesté kolo propouštění rukojmí
Slovo ke dni
Přiznám se, že ten okamžik mi vehnal slzy do očí. To když se v sobotu (15. 2.) propuštěný zajatec Sagui Dekel-Chen vítal po příjezdu do Izraele se svými nejbližšími. Vrcholně emotivní okamžik.
Sagui byl islamistickými gangstery unesen 7. října 2023 z kibucu Nir Oz; jeho ženě Avital, která byla v té době v sedmém měsíci těhotenství, se spolu s dcerami Bar a Gali podařilo ukrýt v zabezpečené místnosti. O dva měsíce později se Avital narodila dcera…
Když se manželé po šestnácti měsících opět setkali, Sagui se dozvěděl, že je potřetí tatínkem. Žena se ho zeptala: „Pamatuješ, jak jsi jí před narozením říkal?“ Na mysli měla přezdívku. Jak by si nepamatoval!“ „Mazal,“ vykřikl bez přemýšlení. „A právě tak se jmenuje,“ prozradila mu šťastná manželka: „Šachar Mazal.“ „Bezvadné,“ zareagoval spokojený tatínek a znovu svobodný občan.
Ovšem zbývající dva rukojmí, kteří se vrátili spolu s ním, takové štěstí neměli. Alexander Trufanov zjistil, že mu teroristé při vpádu do Izraele zavraždili otce. Jair Horn se zase vrátil bez bratra Eitana, který byl unesen spolu s ním a ve spárech zločinců zůstává.
K propuštění došlo ve městě Chán Júnis v jižní části Pásma a ani tentokrát se neobešlo bez nechutného propagandistického cirkusu. Za stolem na pódiu, u něhož došlo mezi teroristy a zástupkyní Červeného kříže k podpisu „propouštěcích dokumentů“, bylo několik provokativních plakátů. Velké foto východní části izraelského hlavního města, k němuž směřují útočníci s vlajkami Hamásu, Alžírska, Egypta, Palestinskoarabské autonomie a Iráku. Nad tím hebrejsky, arabsky a anglicky ve smyslu „Ó Jeruzaléme, jsi svědkem, jsme tvoji vojáci.“ Myšlenka je zřejmá. Obsadit Jeruzalém muslimskými silami, zlikvidovat židovský stát a usurpovat jeho metropoli. Na dalším obrázku byl nápis, se zjevným odkazem na Trumpovu vizi vysídlit Araby z Pásma Gazy, „Žádná migrace kromě té do Jeruzaléma“. Hamás stále nepochopil, že Jeruzalém je a zůstane trvalým a nedělitelným hlavním městem Státu Izrael. Mimochodem, díky tomuto nepochopení je Pásmo Gazy dnes z nemalé části v troskách. Další billboard byl umístěn pod pódiem. Opět trojjazyčný slogan, ve volném významu „Na druhou stranu hranice jsme přešli bleskurychle“, doplnily snímky míst, která teroristé onoho krvavého dne 7. října 2023 napadli – kde vraždili, mučili, znásilňovali, upalovali, kradli, zakládali požáry a unášeli rukojmí. Nechyběl plakát s portréty eliminovaných pohlavárů teroristického hnutí Hamás.
Kolem těchto nechutných kulis musela po 16měsíčním pekle rukojmí projít, než je z pařátů teroristických monster převzal Červený kříž, aby je posléze odevzdal speciální jednotce izraelské armády. Konečně svoboda!
Nerad o tom píšu, protože se mi ta nesymetričnost při výměně nevinných za zločince příčí, ale nemohu jinak. Za propuštění Saguie, Alexandera a Jaira osvobodila izraelská strana 369 arabských vězňů. Na cestu je vybavila bílými mikinami, které měly na zádech emblém Izraelské vězeňské služby, Davidovu hvězdu a arabský nápis NEODPUSTÍME A NEZAPOMENEME. Jakmile zločinci dorazili do Pásma Gazy, mikiny naházeli na hromadu a zapálili. Udělali chybu. Měli si je ponechat a pověsit na viditelném místě jako každodenní připomínku, že při jakémkoli opakování svých zločinů opět poznají zdi izraelských žalářů zevnitř. Pokud nebude izraelská reakce přímo smrtící.
Kolik rukojmí po šestém kole propouštění v Pásmu Gazy ještě zbývá? Z třiatřiceti domluvených pro první fázi čtrnáct. Bude-li původní plán dodržen, pak 22. února budou propuštění další tři zajatci a 1. března zbývajících jedenáct; podle informací teroristů je ale osm z nich po smrti. Stále nevíme, jestli je mezi nimi dvouletý Kfir, pětiletý Ariel a jejich maminka Širi Bibasová, a to je na tom to nejděsivější. Nejpozději prvního března bychom se měli dozvědět pravdu. Obavy o jejich osud jsou větší než velké.
A ještě tři souhrnná čísla. Server Ynet před půlnocí na 16. února uvedl, že v Pásmu Gazy je stále drženo 73 zajatců, z toho odhadem 36 už nežije. Naživu by tedy mělo být k uvedenému dni 37 rukojmí.