Vrábel a Ústavní soud

Ústavní soud zrušil předchozí tresty udělené aktivistovi Ladislavu Vrábelovi za šíření poplašné zprávy o možném použití atomových zbraní proti Rusku a konstatoval, že svoboda projevu nemůže být omezována. Celý průběh případu je popsán například v článku na iDNES, jehož odkaz najdete na konci textu.

Předesílám, že se k této věci vyjadřuji jako naprostý laik bez právního vzdělání, a mohu tedy být zcela mimo. Na druhou stranu vnímám, že se mě celá záležitost jako občana také týká, a tudíž si myslím, že po seznámení s tímto sdělením mám právo na svůj názor i své pocity.

Na první pohled se zdá, že se stalo něco rozumného a správného a vše je tedy v naprostém pořádku. Ale jen na první pohled. Pak si člověk uvědomí, co tomuto verdiktu předcházelo.

Dle shrnutí případu v uvedeném článku byl Vrábelovi dříve, než se celou záležitostí začal zabývat Ústavní soud, udělen trest čtyř měsíců vězení s podmínečným odkladem na 1,5 roku. Rozhodl tak Obvodní soud pro Prahu 1. Po odvolání Městský soud v Praze verdikt zmírnil na peněžitý trest 10 000 korun.

Přestože rozhodnutí Ústavního soudu pokládám za jediné možné a pochopitelné, zneklidňují mě verdikty dvou předchozích instancí. Jak celému procesu rozumím, než se případ Vrábela dostal před soud, policie nejprve shromáždila veškeré materiály a státní zástupce podal žalobu. Ve všech těchto fázích se celý proces opíral o upřímné přesvědčení ústředních orgánů, že Vrábel jednal protizákonně. Měl prohlásit něco v tom smyslu, že Češi použijí atomové zbraně proti Rusku a ono nám to vrátí. Na první, druhý i třetí pohled totální nesmysl. České úřady s vysoce kvalifikovanými úředníky, štědře placenými z veřejných rozpočtů, však celou záležitost vzaly s mimořádnou vážností a konaly „dle litery zákona“.

Dále pak, po vykonání svých zákonem předepsaných povinností, policie prostřednictvím státního zástupce předala případ soudům. Nejprve tedy Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že Vrábelův výrok představuje společensky nebezpečný čin, a vyměřil mu podmínku. Načež se Vrábel odvolal a Městský soud v Praze trest zmírnil na pokutu 10 000 korun, což si překládám tak, že tím snížil míru posouzení společenské nebezpečnosti. Protože ani s tím se Vrábel nesmířil, případ skončil u Ústavního soudu, který mu dal za pravdu.

Nemohu si pomoci, ale až panicky mne děsí představa, že než celý případ doputoval k Ústavnímu soudu, spis prošel rukama mnoha vysoce kvalifikovaných a pečlivě vybíraných pracovníků, kteří v naší společnosti patří mezi ty nejváženější osobnosti – a podle toho s nimi také společnost zachází. Ti se shodli na tom, že pokud někdo prohlásí podobnou blbost – že Češi použijí proti Rusku atomové zbraně a oni nám to vrátí – je to věc více nebo méně společensky nebezpečná a v každém případě si zaslouží trest.

Neznám pana Vrábela, jeho činnost nesleduji a jeho názory mě nijak nezajímají. Co mě však zajímá, je fungování spravedlnosti v této zemi. Skutečnost, že soudy dokázaly odsoudit člověka za výrok o českých atomových zbraních a ruské odplatě, mi připadá daleko nebezpečnější než jeho paranoidní a absurdní prohlášení.

Poučení: Ve státě, kde funguje taková „spravedlnost“, není radno si zahrávat – a už vůbec ne něco říkat. Klidně vás za to mohou státní zástupci zažalovat a soudci odsoudit, a než vás zachrání Ústavní soud, můžete mít vousy až ke kolenům. Když to píšu, trochu se mi chvějí ruce a svírá hrdlo.

Na druhou stranu, pokusme se být i trochu pozitivní: jen společnost v blahobytu si může dovolit takovéto luxusní plýtvání penězi na podobné soudní procesy, které šikanují lidi za směšné hlouposti.

Odkaz:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ustavni-soud-vrabel-stiznost-poplasna-zprava-pokuta.A250318_095113_domaci_mls