Vytunelovaná pobělohorská měnová reforma roku 1623

Bitva na Bílé hoře v roce 1620 přinesla Habsburské monarchii vojenský úspěch, ale zároveň otevřela dveře k ekonomické krizi. Císař Ferdinand II. se potýkal s vyčerpanou pokladnicí, zatímco do jeho správy připadlo ekonomicky rozvrácené České království. Zdejší měnový systém byl chaotický – v oběhu kolovaly mince císařské, měny vydané Fridrichem Falckým a dokonce i soukromé emise šlechtických rodů.

Ferdinand proto rozhodl o reformě – nejen o sjednocení měn, ale i o zavedení monopolu na ražbu mincí a obchod s drahými kovy. Tento úkol zadal formou státní zakázky. Kdo měl štěstí a vliv, mohl získat nejen prestižní kontrakt, ale také slibovaných šest milionů zlatých.

Vítězem soutěže na provoz mincovny se stalo konsorcium pod vedením holandského finančníka Jana de Witte a židovského bankéře Jakuba Baševiho. Mezi dalšími členy byli Albrecht z Valdštejna, Karel z Lichtenštejna, kardinál František z Ditrichštejna nebo Pavel Michna z Vacínova. Tito muži měli nejen značný politický a ekonomický vliv, ale také mimořádnou dávku kreativity, kterou při reformě uplatnili.

Cílem reformy bylo stáhnout staré mince z oběhu a nahradit je novými. Nové mince však obsahovaly pouhou desetinu původního obsahu stříbra. Zbytek kovu zůstal v rukou finančníků, kteří jej prodávali do zahraničí nebo za něj nakupovali levně zabavené nemovitosti od protestantské šlechty. Aby toho nebylo málo, ceny těchto nemovitostí si určovali sami členové konsorcia, kteří současně působili ve vládě.

Celý proces trval déle, než bylo plánováno – původních 14 měsíců se protáhlo až do konce roku 1623. Výsledkem byla hluboká inflace, státní bankrot (tzv. kaláda) a nová měnová reforma, která snížila hodnotu mincí o 80 %. Zatímco české hospodářství se propadalo do krize, členové konsorcia byli odměněni. Jakub Baševi se stal prvním židovským šlechticem v českých zemích, a ostatní aktéři si rozdělili zisky a užívali císařovu přízeň.

Ferdinand II. proti nim nezakročil, možná proto, že jejich moc v politické, ekonomické a vojenské oblasti byla příliš velká. Až jeho nástupce Ferdinand III. nechal celou záležitost vyšetřovat, ale i toto vyšetřování trvalo desítky let a nakonec nepřineslo žádné výsledky.

Měnová reforma z roku 1623 zůstává jednou z největších finančních machinací v historii českých zemí. Přesto je tento příběh často opomíjen, ačkoliv jeho důsledky byly dalekosáhlé. Možná je čas připomenout si, že i historie financí může být stejně dramatická jako válečné bitvy nebo mocenské intriky.