Využít a zneužít oběti totality

Den památky obětí komunistického režimu využívají i současní vládci ke svým projevům u památníku těmto obětem v Praze na Újezdě. Ponechme stranou soudnost některých politiků na akci se vůbec ukázat. Vojenská hudba hraje "písničku mizernou", ale mně v hlavě zní úplně jiná, a už padesát let stejně skvělá:

"Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze? Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!"

Ano, jediný proslov, kterému se dá s čistým svědomím zatleskat, a to s ohledem na obsah řeči i povolanost osoby, která řeč pronáší, je pan kardinál Dominik Duka. Bůh s vámi, ale i s námi, pane kardinále, budeme to potřebovat. Médií se na této akci schází skoro stejně, jako řečníků. Které z nich uveřejní Dukův nezkrácený projev?

Moje máma seděla s obviněním za "velezradu a špionáž" ve stejné době ve stejné věznici na Pankráci. Prásknul ji tehdy nějaký rozvědčík, že se sešla s přítelem, který hned po únoru '48 emigroval, ale po pár měsících přijel tajně zpátky, aby matku přesvědčil, aby odjela s ním. Matka neodjela, chtěla dostudovat. Nedostudovala. Skončila ve vazební cele. Máma měla štěstí, přežila. Kdyby se dožila dneška, tak by asi dala panu prezidentovi k jeho projevu zahrát Krylovu Píseň neznámého vojína. Celou. Až do konce. Do toho konce, který dámy necitují.

Sluší se s úctou poklonit paní dr. Miladě Horákové a poděkovat panu kardinálovi Dominiku Dukovi. Buďme slušní a neopakujme už nikdy politické procesy.