Výzva: pomozme panu Petru Fialovi

Ale osvobozen být může. Jak? Tím, že utrpí volební debakl. Což samozřejmě voliči opozice neřeší, ti mu svou volbou pomáhají jaksi bezděčně. Pokud tedy nevolí s jistotou propadlého hlasu. Ale pomoci mu mohou i voliči koalice. Např. tím, že více posílí zbylé subjekty Pětikoalice mimo Spolu.

Nakonec i voliči Spolu mohou předsedu ODS osvobodit z funkce předsedy vlády i strany. Stačí kroužkovat kandidáty malých stran a ne ODS (nakonec jim se SPOLU vyplatí a ODS za to zaplatí). Nebo v Jihomoravském kraji kroužkovat tak, aby se pan předseda do Sněmovny nedostal.

Voliči by mohli dokázat „zabít i tři mouchy jednou ranou“, a to v případě, že by koalice Spolu nepřelezla laťku 11 % a nedostala se do Sněmovny vůbec. To by bylo propadlých hlasů, které by se přerozdělily. Ale to je spíše nepravděpodobné. Byl by zahlcen stížnostmi Ústavní soud, kdyby byl výsledek 10,99 %?

Ale máme tu i jiná úskalí. Nezájem občanů o volby, který je (asi záměrně?) posilován korespondenčním hlasováním najmě ze zahraničí, medializací možných scénářů zrušených voleb či kandidátů. Stejně jako v Rumunsku i u nás máme tajné služby a všehoschopné soudy. A samozřejmě neschopné „elity“, které se u moci chtějí udržet za každou cenu. Jak zákeřná dokáže být mocichtivost.

A jaké způsoby se používají k udržení moci? Stále stejné: mediální manipulace, zastrašování, citové vydírání, propaganda, cenzura. Ale ten nejzákeřnější způsob je samozřejmě velmi sofistikovaný. Spolu s Fialou bude (s největší pravděpodobností) hozeno přes palubu, nastoupí opět Babiš a trochu se změní forma, nikoliv obsah. Forma bude pro lidi mírně příjemnější, obrousí se hrany, některé zásahy do ekonomiky budou promyšlenější a rozumnější. A samozřejmě roli bude hrát i to, jaký podíl parlamentního zastoupení budou mít subjekty, které to celé budou brzdit.

Bude to ještě zajímavé a nežijeme ve vzduchoprázdnu. Každý den se něco mění a to, co platilo ještě včera, dnes už neplatí. Doba je zkrátka dynamická, svět se mění a my sním. Nedržme se toho, to je ten pasivní přístup s čestnou výjimkou pasivní rezistence.

Obraťme to aktivně. My sami se měníme a díky tomu pomáháme proměňovat svět. Je to naše naděje. Držme se jí a taky humoru, který je solí života a kdo je jím dobře prosolen, žije radostněji.

Ti, kteří se berou moc vážně a teď se jim hroutí hrady z písku, neunesou to, že jim někdo rozkopává bábovičky, ti jsou nešťastní. Protože nedokáží tu změnu přijmout, žijí v roli oběti, ve svém zaslepeném přesvědčení, je pro ně důležité ego a to, co si kdo o nich myslí. Nechápou, co se děje, a navíc to většinou ani nevnímají, nepociťují.

Cítí strach a nenávist. A možná i to, že ubývají zdroje. Že i čas dluhového perpetuum mobile pomalu končí. Proto to šturmování do války. Jak prosté, Watsone.

A tady je nadějí, že obyčejní lidé odmítnou nechat se zabíjet (a také zabíjet druhé) kvůli nějakým panákům, bankám a zbrojařům. Vidíme to na dezerci i „ochotě“ vstoupit do armády, kdy (snad) více převládá naopak ochota z ní odejít. Nezbydou armádě nakonec jen generálové a plukovníci z kanceláří?

Moje volba je jednoduchá. Nejen má duše chce mír. Spojí se naše duše ve volbách? Dovolme jim to. Zdá se, že tentokrát mají na výběr a propadlé hlasy až tolik nehrozí. Ale do voleb je ještě daleko. Nějaké „černé labutě“ se jistě chystají přiletět. Ale možná už vývoj nezvrátí.

Nakonec po volbách uvidíme, jak silný bude „mírový sbor“ v nově zvolené Poslanecké sněmovně.