Fiala dvakrát jinak

Noční cestou z letiště mě v Praze osvítil jiný Petr Fiala, vyretušovaný do pozitivna s pozitivním heslem „prosperita nebo chaos?“ Podivuji se nad tím, když nám nejmíň oblíbený premiér světa nabízí prosperitu. A co takhle zkušenost s jeho vládnutím? Není to jeden velký chaos a prosperita v nedohlednu?

Už jsem si zvykl na jeho lhaní, proto mu nevěřím. Protože sliboval nižší daně, které nakonec zvýšil, sliboval méně byrokracie, kolik za jeho vlády přibylo úředníků, zbytečných a nesmyslných předpisů? Když sliboval rozpočtovou zodpovědnost, zadlužení země se zvýšilo nejvíc. Sliboval, dělal opak a vymlouval se.

Trochu mi to připomnělo vtip o největších nepřátelích budování socialismu: „jaro, léto, podzim, zima a imperialismus“. O nepřátelích Petra Fialy nemá smysl se zmiňovat, o osobách víme, ta jména neustále přibývají, ale zdá se, že je to i český občan žijící mimo pražskou a brněnskou tzv. kavárenskou bublinu, český průmysl včetně nastavené energetiky, kterou sice lze měnit, ale mělo by to být uvážené se znalostmi souvislostí a nastavené potřebám domácností a domácího hospodářství. České zemědělství, česká zájmová diplomacie, zdravotní, vzdělávací a právní systém by také mohly vyprávět, jak jsou zásahy této vlády „promyšlené“ a co způsobují.

Takže já si z toho odnáším zásadní poznatek. Slibuje-li premiér prosperitu místo chaosu, výsledkem bude jako obvykle opak. Tedy chaos místo prosperity. Možná si ten chaos zasloužíme, abychom se probudili a sami sebe změnili. Je jen škoda, že premiér, jak se zdá, a spolu s ním většina evropských vládnoucích elit vyškolených Schwabem a Sorosem, si dosud neuvědomují, že jejich čas už skončil a že tím nejlepším, co by pro občany svých zemí mohli udělat, je odejít na smetiště dějin. Nebo si to naopak uvědomují a chtějí zůstat za každou cenu u moci. Co je tou cenou? Miliony lidských životů, bída, utrpení? Proč jim na to stále skáčeme? Nebo už ne?

Může mi jich být maximálně líto, proto portréty Petra Fialy, ať hanlivé, či sebe propagující, naprosto ignoruji. Zda budu ignorovat volby, ještě uvidím. Pokud půjdu volit, vím, co chci. Ale o tom případně jindy. Na to je ještě čas, pokud nějaké smysluplné volby budou vůbec vládnoucím establišmentem, soudcokracií a čučkokracií dovoleny.

Jó, abych skončil pozitivně, jak je mým zvykem, tak přece jen jednoho Petra Fialu mám rád. Je zpěvák a frontman kapely Mňága a Žďorp. A já se stejně jako on v refrénu písně Made in Valmez „zkouším prokopat ven“.

Je to můj život a ten nějaký fialový lúzr (nebo snad nejlepší lídr pod sluncem?) mi ho až tak neovlivňuje, je však faktem, že kdyby mi ho neovlivňoval vůbec, cítil bych se mnohem líp.