Cilka byla pěkné číslo
kniha a její autorka
Koupil jsem si knihu zdejší administrátorky a blogerky paní Cecílie Jílkové „Otec Bůh a matka Láska“, kterou jsem přečetl a dovolil si něco o tom napsat.
To, že je dcerou spisovatelů (a disidentů) Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové jsem věděl. Také, že je vnučkou spisovatele Jana Procházky. Tak jsem byl na její dílko zvědav, když ji tady čtu a v jejím zastoupení i jejího otce. Toho jsem znal díky textu Dva tisíce slov a díky jeho fejetonům v Lidových novinách.
Myslím, že jsem četl i něco od Lenky Procházkové, ale možná si ji pletu s její jmenovkyní, která byla novinářkou a snad válečnou zpravodajkou. Vím, že to byl román zasazený do válečného Afghánistánu.
Dědečka Jana Procházku si pamatuji jako autora „Ucha“, viděl jsem trezorový film „Ucho“ s výborným Radkem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou.
Zpět k autorce a její knize. Je v ní spousta rodinných fotografií, je protkána texty otce a matky. A je hlavně o jejím životě, divokém drogově závislém dospívání a mládí. Je to syrové, možná až surové, ale napínavé a čtivé. Při čtení jsem držel autorce palce, aby to dobře dopadlo, což jak se zdá, se nakonec splnilo.
Neměla to jednoduché, otec zploditel byl bigamista, její matku si nevzal a s původní manželkou se nerozvedl. Asi na ní působil jako starozákonní Bůh. Autorka má (nebo měla?) jednoho vlastního sourozence a čtyři nevlastní.
V knize jsou pasáže (i články) o disidentech a nejsympatičtěji mi vychází John Bok a také drobná zmínka o Ivanu Magoru Jirousovi. A ještě jsem v knize našel něco, co se mnou souzní a sám jsem si říkal, jestli nejsem divnej a na pátera Tomáše Halíka příliš přísnej. Tady si dovolím citovat autorku „kdo toho člověka někdy viděl, musí uznat, že jeho obličej vypadá jako z pekla“.
K tomu mohu dodat, že jeho „přesládlý“ hlas na mě působí jako ten chytrý čert Doktor Solfernus z Drdových Hrátek s čertem. Charakter postavy (Doktor Solfernus stojí poměrně vysoko v pekelné hierarchii. Není příznivcem násilí a konflikty se snaží řešit spíše lstmi a vyjednáváním) mi na Halíka sedí dokonale.
Ale můžu se mýlit a ani nevím, jak to autorka v té krátké pasáži o křtu otce prováděného knězem Halíkem, myslela.
Samozřejmě to nemohu vědět, jen vím, že psaní působí terapeuticky a věřím, že tak jako mě, pomáhá i jí.
Proto děkuji milé paní Cecílii za její knihu, která se mi opravdu dobře četla. A věřím, že po delší odmlce nastartuje své psaní i tady na Blogosvětě.
PS: autorce jsem napsal email a odpověděla mi, takže o mém počinu ví a upozornila mě, že Blogosvět necenzuruje, takže žádný souhlas nepotřebuji.