Wellbeing? Abychom to zase nepřehnali…

Veřejná konzultace k novým rámcovým vzdělávacím programům (RVP) pro základní a střední školy skončila k 31. květnu a kolektiv autorů v čele s ministerstvem školství to pěkně schytal. Nechci přidávat další komplexní analýzu, ale poukázat na některé návrhy, které mohou prohloubit aktuální potíže, kterým čelí jak základní školy, tak jejich žáci.

Kritizovaná neurčitost a složitost formulací v RVP umožňují rozdílné intepretace, jak by učební programy měly vypadat, a otevírají prostor pro učitele i školy se od státem nastavené úrovně vzdělání odchýlit. To nutně povede k dalšímu rozevírání nůžek mezi kvalitou výuky na jednotlivých školách, které dále prohloubí snaha rodičů dát děti do těch s lepším renomé a nejlépe je už po páté třídě přesunout za lepším vzděláním do osmiletých gymnázií.

Mít lepší a horší základní školy je špatně, protože na to doplatí děti méně nadané (přijdou o „tahouny třídy“), nebo děti rodičů, kterým úroveň vzdělání dětí tolik na srdci neleží. A přijít to může rychle, protože například i zvažované rozhodnutí, že škola bude mít druhý cizí jazyk již jen jako volitelný, bude pro řadu rodičů jednoznačným signálem, aby pro své dítě hledali školu jinou.

Dalším příkladem jsou podle mě tři témata, která jsou pomocí RVP do výuky zaváděna jako průřezová, tedy péče o wellbeing, společnost pro všechny a udržitelné prostředí. Myslím, že byly do RVP tlačeny na sílu stejným způsobem, jakým část nevládního sektoru prosadila inkluzi ve formě, která způsobuje většině základních škol nemalé potíže.

Koncept wellbeingu prosazuje například SOFA (Society for All), nástupnická organizace Společnosti pro inkluzivní vzdělávání, která se zasloužila o protlačení inkluze v její devastující formě. Odhlédneme-li od možnosti, že hlavním cílem není wellbeing dětí, ale potřeba získat peníze na „neziskový“ provoz a platy, tak stejně jako v případě inkluze hrozí šíření wellbeingu ve školách v hypertrofované podobě přinášející více škody než užitku.

Že to možné je, dokládají aktuální odborné studie zabývající se enormním růstem psychických potíží dětí, které jako jednu z příčin tohoto stavu uvádějí hyperprotektivní působení rodičů, kteří se snaží nevystavovat své děti námaze, kritickým situacím a neúspěchu.

Jako symbol upadajícího tlaku na výkon a odpovědnost u mladé generace vidím ve rčení: „Hlavně jsme si to přijeli užít“, šířícím se především ve sportovním prostředí. A tak jsem vděčná, že trenéři našeho národního hokejového týmu hráčům v kabině oznámili, že si mistrovství světa užít nepřijeli, a že to novináři napsali. Byla to dřina, vítězství opojné a sláva věčná. Tak si říkám, zda by nebylo lepší místo chystané injektáže wellbeingu vyvěsit po školních chodbách cedulky s nápisem „Nepřišly jste si to užít“ a dál povinně učit oba cizí jazyky.