Moskva slzám nevěří
Opakuje se historie?
Víme, jak dopadl Mnichov 1938, ale můžeme se bavit o alternativních historiích. Mnichov 2025 má zatím otevřený konec a možných budoucností je nespočet. Velmi anekdoticky se podívejme, kde si právě stojíme.
USA
J. D. Vance vystoupil Na Mnichovské bezpečnostní konferenci před sálem plným očekávání, jak se nová administrativa USA postaví k válce na Ukrajině. Vance však zvolil strategii „nikdy nedávej to, co očekávají“ a zpražil evropské bafuňáře varováním, že USA nebudou podporovat režim, který neposlouchá vlastní občany a selektivně cenzuruje. Ano, jakkoli je to na starém kontinentu šokující, USA v roce 2025 kritizují EU za porušování demokratických principů.
EU
Mnichov opanovala pochmurná nálada, zejména kvůli zklamání z postoje USA, kterým začíná být transatlantické partnerství evidentně spíše přítěží. Evropští politici unisono popřeli kritiku porušování svobody slova a vzápětí odsoudili šíření podobných názorů (sarkasmus zamýšlen). Závěrečný projev šéfa konference C. Heusgena skončil v nikoli obrazných slzách a obavou, aby Evropa a Ukrajina nedopadly jako Československo v roce 1938.
Rusko
S. Lavrov se nechal slyšet, že jednat s EU nemá smysl a odmítl jakékoli územní ústupky na Ukrajině (nutno dodat, že stejný postoj s opačným znaménkem zastává i EU). Načež nasedl do letadla do Rijádu a oznámil, že případná dohoda o konci konfliktu proběhne hlavně mezi Ruskem a USA.
Kam kráčíš, Evropo?
Historie se samozřejmě neopakuje, ale často se rýmuje. Před konferencí se Vancovi dávalo za vinu, že prodá Ukrajinu. To se rýmovalo, ale nakonec to nebyla pravda. Vance totiž prodal Evropu a to velmi levně. Doslova řekl: „Pokud politici utíkají ve strachu z vlastních voličů, Amerika pro vás nemůže nic udělat.“ Sice se to nerýmuje, ale je to pravda.
Rozpadající se partnerství končí u vztahového psychologa
Transatlantické partnerství mezi USA a Evropou bylo v mezinárodní politice dlouho určující. Stojí za to je zachránit, ale je zároveň potřeba se připravit i na opačný scénář a snažit se zachovat důstojný vztah.
Momentálně Evropa bohužel jedná s ničivou sebelítostí jak ve vztahu k USA tak ve vztahu k Rusku. Kdo chce hrát světový turnaj, musí být silný hráč. Když je vyhrožováno, je racionální k tomu přistupovat tak, jako by ta výhrůžka měla být opravdu splněna. A být připraven jednat.