Svět podle Šafra

Včera na serveru Forum 24 vyšel pozoruhodný komentář, který ale pak ze serveru zase zmizel. Slova v něm obsažená jsou však natolik vážná, že si zaslouží reakci. Jeho autor Pavel Šafr v něm totiž zcela otevřeně vyzývá ke kriminalizaci občanů, kteří prý „nadšeně lajkují výroky, že je třeba v Česku změnit režim“ – což označuje za „kriminální chování“ a „výraz národní zrady“. Je to již poněkolikáté, kdy se Pavel Šafr zabývá mou reakcí na příspěvek pana Lobkowicze, který na síti X minulý týden prohlásil, že „je to oficiální, změnu režimu si přeje 56,2 % obyvatel ČR. Stali jsme se fašistickou zemí, upřednostňující národ před jednotlivcem, autoritářství před demokracií, dirigistické hospodářství před volným trhem, ruskou totalitu před evropskými svobodnými hodnotami.“

Tento kontext Šafr neuvádí, ale zato vytáhl těžký kalibr: volání po kriminálním postihu tohoto zločinu ze zločinů nejstrašnějších, totiž ideozločinu. Jak praktické! Nemusíte ani nic udělat, stačí, když si někdo myslí, že si možná myslíte něco, co se možná nelíbí.

Takže máme před sebou odvěký příběh: Někdo vyzývá k ochraně svobody tím, že chce kriminalizovat projev druhých. To dává stejný smysl jako hasit požár benzínem. Vypadá to, že v autorově verzi demokracie jsou si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější. A kdo s tím nesouhlasí? No přece zrádce a fašista! Pan autor nám opět pouze servíruje tučnou porci obvinění z "fašismu" a "nacismu", a nakonec do toho ještě nesrozumitelně zamotá Trumpa. A důkazy? Ty zůstaly někde v kuchyni. Stará dobrá technika: když nemáš argumenty, vytáhni nálepky. Proč ztrácet čas dokazováním, když můžeš rovnou odsoudit? V historii tento přístup fungoval skvěle – tedy alespoň pro ty, kdo drželi klíče od vězení. Vidíme tak mistrovskou ukázku argumentačního podvodu ve třech jednoduchých krocích:

1. Podsunutí: „Vy chcete fašismus a totalitu,“ tvrdí autor, aniž by citoval jediné slovo, které by takovou touhu dokazovalo. Není nic jednoduššího než druhému vložit do úst slova, která nikdy nepronesl.

2. Démonizace: Jakmile je nepřítel vytvořen, můžeme ho patřičně démonizovat. „Jsou to vlastně fašisté a nacisté!“ Tím je diskuse ukončena. Kdo by diskutoval s nacistou, že?

3. Kriminalizace: A tentokrát přišel ještě závěrečný úder: „Je to trestný čin a národní zrada!“ Z diskutujících občanů se rázem stávají kriminálníci, které je třeba potrestat a zrádci národa, které je potřeba vyloučit ze slušné společnosti.

Připomeňme si, že podobná rétorika byla oblíbenou disciplínou všech totalitních režimů 20. století. „Kdo není s námi, je proti nám“ v moderním hávu.

Včerejší článek z Fóra 24 používá přesně ty metody, které jsou v rozporu se základními demokratickými principy - presumpcí neviny, právem na vlastní názor a svobodou slova. Jistě, když se řekne „změna režimu“, mnozí asi vidí tanky v ulicích. To ale zjevně není tento případ, protože v takovém kontextu pan Lobkowicz o změně režimu opravdu nepsal. Jiní pak mají představu reformy institucí anebo střídání vládnoucí garnitury a výměnu establishmentu. Demokracie není zkamenělina, ale živý organismus. Její skutečnou podstatou není rigidní zachování statu quo, ale schopnost pokojné transformace. Právě možnost legitimně usilovat o změnu odlišuje demokratický systém od autoritářských struktur. Diskuse o změnách politického směřování, institucí či ústavního pořádku není znakem extremismu, ale projevem občanské angažovanosti. Jak připomíná Listina základních práv: "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem." Ironií je, že právě ti, kdo nejhlasitěji varují před „podvracením režimu“, často sami podvracejí demokracii - kriminalizací disentu a nálepkováním oponentů. Ve skutečném právním státě platí presumpce neviny, nikoli presumpce fašismu! A skutečným nebezpečím není debata o změně, ale její potlačování pod záminkou ochrany demokracie. Historie nás učí, že naše svoboda končí právě tam, kde začíná kriminalizace myšlenek.