O malé a velké straně a dalších stranách

V Praze můžeme jít i na Malou Stranu s velkými počátečními písmeny, ale tam bychom, krom míst k tomu určených, neměli chodit se svou nutkavou potřebou.

Kromě malé a velké strany je také strana levá a pravá. Ale tak jednoduché to není, u nás jezdí auta vpravo a chodci vyjma větších skupin mají po silnici chodit vlevo. V Anglii se zase jezdí vlevo, i proto mají auta určená pro tamní provoz volant na druhé straně.

V knize, v dopisu, zkrátka v nějaké textu je strana první a strana poslední. Člověk má přirozenou tendenci být na té správné straně. Straně dobra. Když se ale podívám, kdo že nám tu vnucuje správnou stranu a co za ní je (přece po ovoci poznáte je), tak na takové straně ani nechci být.

Kromě toho jsem na své straně. Ta je sama o sobě docela rozporuplná, nebo naopak všeobjímající. To bych asi přehnal, ale řekl bych, že poměrně lidská, protože právě lidskost preferuji. Obyčejnou, řekl bych takovou přirozenou, zemitou. Až tzv. „vidláckou“.

Že bych zrovna já, intelektuál, byl stižen tou nemocí, která údajně napadá výhradně frustrované chudáky, především na venkově, tj. "vidlákismem"?

Vždyť rád čtu knihy, chodím do divadel, přemýšlím, filozofuju, píšu, tedy samé činnosti intelektu. Na druhou stranu si nádherně odpočinu u těch vidlí, když s nimi přehazuju kompost.

Zaslepené ideologie a jak se dnes moderně říká narativy, opravdu nemusím. Zvláště, když jsou prosazovány silou propagandy a chráněny cenzurou. Na to jsem příliš svobodomyslný, příliš velký zastánce přirozenosti, zdravého rozumu a citu pro věc.

A myslíte si, že jsem toto všechno našel u Václava Moravce či Pavlíka Morozova, pardon Šafra. Safra, z toho by na jiném nejmenovaném blogu, bylo minimálně stažení z hlavní stránky. Nebo už ne? Je mi to jedno. Na této platformě mohu být na své straně a svou pravdu nebudu skrývat.

Takže strana, na které jsem našel více souznění, je pro mě ta strana Vidlákova. Byť se tedy u mě symptomy vidlákismu projevují, nijak tím netrpím a ani se necítím být nemocným. Protože vidlemi kydat je zdraví prospěšné.

Nakonec právě na této straně jsem také našel dostatek humoru. I toho nekorektního a jízlivého. A to já rád. Strana kožených vážných ksichtů dávno není pro mě. Té se snad nedá věřit ani Apríl, tedy to, že si z něčeho umí dělat prdel.

Strana vážných a důležitých je svým rozsahem vlastně strana malá, je velká jen podílem na moci a ve svých médiích. A hlavně si myslí, že je velká. Tak ji to nechme, protože velká strana, jak víme, je o hovně.

Ta zdánlivě malá strana roste, roste s humorem, zdravým rozumem a srdcem. A hlavně té druhé straně do toho močí. Nakonec je to přece oficiálně malá strana, tak na to má přirozené právo.

Tož tak. Přeji příjemného Apríla a buďte na té „správné“ straně. Tedy na té své. A jestli chcete na něco močit či kálet, je vaše věc.