Život Briana
Aniž byste to aktivně vyhledávali, občas vám život nebo média naservírují nějaké výživné náboženské téma, jako třeba tyto dny. Každý z nás to asi má v povaze, že když se něco takového naskytne, chvíli u toho prodlí a zamyslí se, třeba když jde nakupovat do pekárny chleba nebo do čistírny.
Já nejsem výjimka – bez chleba se neobejdu a občas moje mysl těkavě bloudí různými směry, hlavně při chůzi. Prý je to tím, že se při pohybu lépe prokrvuje mozek.
Tak se hned odkopu. První věc, která mě na tématu víry mate, je slovo víra. Teista věří v Boha, a proto je věřící. Vědec ateista věří ve vědu, a proto je ateista. Podle mě oba věří, takže by měli být oba teisté, ale když to ateistovi řeknete, pošle vás do háje. Proto jsem agnostik, samozřejmě také věřící, jak jinak. A to ještě nejsme u jednotlivých denominací, kterých je dnes kolem 200. Ouha, omyl – přesvědčoval jsem se na ChatGPT a dostal jsem následující informaci:
"Některé odhady hovoří o více než 4 000 různých náboženských denominacích a církvích. To zahrnuje různé sekty, frakce, větve a směrnice v rámci velkých světových náboženství, jako jsou křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus a judaismus, ale i mnoho menších nebo novějších náboženských skupin.
Mnohé z těchto denominací se liší v teologii, liturgii a praxi, což ukazuje na velkou rozmanitost náboženských přesvědčení a tradic po celém světě."
Je jich teda na můj vkus docela dost a všichni zřejmě dobře prosperují. Na první pohled to může být trochu podezřelé, ale v podstatě je to jako s tím chlebem – lidé potřebují jíst a něčemu věřit. Bez víry to prostě nejde. To by nebyl život, ale přežívání – krátké čekání na většinou bezútěšný a neveselý konec, kdy jedinou spásu by člověk mohl očekávat od účinných anestetik a opiátů. S tím se nejsem ochoten smířit, a tak lavíruji mezi paradoxem 4 000 různých náboženských denominací a potřebou hollywoodského happy-endu.
Jelikož jsem ale agnostik, mám to těžké dvojnásobně. Vycházím z toho, co je nesporné. Přes velký pokrok věd a poznání a množství teologické literatury dohlédneme jen tam, kam nám rozum a oko dovolí, a ty, jak tvrdí evoluční biologové, nebyly utvořeny primárně k poznání, ale k přežití. Nevím, jak to vidí teisté, ale u mě je to stoprocentně pravda.
Slyšel jsem o lidech, kterým byla víra dána do vínku. Narodili se a jak začali brát rozum, hned začali věřit – a to často ve zcela konkrétní církevní pravdu. Tak ti mají štěstí, bez ironie. S tím se lépe dýchá.
Zkoušel jsem to, v našem kulturním prostředí je volba celkem jasná, pokud nepreferujete New Age hnutí. Já jsem celkem konformní povahy, takže jsem o jiném směru ani neuvažoval. Řekl bych, že se víc než průměrně orientuji v dějinách církve – od jejího vzniku, přes církevní otce, Augustina, Tomáše až po Ratzingera a snahy o ekumenu. Chápu, že ta největší církev, která u nás působí, má svá přísná dogmata a řád, který převzala už od římské armády. Vědí, že když udělají krok vedle, může je to životně ohrozit, a proto jim v tomto ohledu naprosto rozumím. Architektura, literatura a hudba – to je moje kultura.
Když ale jdu pro ten chleba, občas mě napadne, že ekologie, tolerance a spravedlnost by se daly mnohem lépe propojit s představou Átmanu, Bráhmanu a karmy starých Indů. Představa, že se v každém svém zrození vlastně učíte, zdokonalujete a postupujete dál až k nirváně. To je přece ten hollywoodský happy end. A když jste třeba hajzl, tak šup, ještě jedno kolečko. Na všechno je v tom myšleno. V našich školách by neuškodilo trochu z Upanišad místo genderu.
Tak proto, když mám možnost si vybrat místo katechismu, raději si doma pustím Život Briana. Tím vás ale nechci nijak ovlivňovat.