AI SINGULARITA

Jak jsem nedávno pochopil, jsem sice svým založením básník a umělec a hlubší souvislosti se mi nejlépe vyjadřují ve formě básně, existuje však jedno mega-téma, které stále zaměstnává racionální část mého já a které se pokusím pojednat publicisticky. Tím tématem je AI SINGULARITA.

Do každodenního života se nám již podařilo úspěšně integrovat GPT-3.5 nebo GPT-4. Je to jazykový modul umělé inteligence, který bravurně a rychle pomáhá s řešením mnoha úkolů – od složité matematiky až po vaření. GPT je však prvním krokem překotně se rozvíjejícího trendu, který, za předpokladu kontinuity dalšího vývoje, nevyhnutelně směřuje ke stavu dosažení AI SINGULARITY.

„AI singularita je hypotetický moment, kdy umělá inteligence dosáhne tak vysoké úrovně, že překoná lidskou inteligenci a bude se schopna sama zlepšovat exponenciálním tempem bez lidského zásahu, což by mohlo způsobit zásadní změny ve společnosti a technologii“ (Kurzweil, 2005) (1).

Zatímco o naprosté reálnosti dosažení tohoto bodu nejsou vcelku pochybnosti, neexistuje však prozatím shoda, kdy tohoto bodu dosáhne. Optimistické scénáře mluví o horizontu 2050, ty pesimističtější o horizontu 2100.

Kurzweilova definice je pro mě materialistickou verzí definice Boha. Entita, která je schopna myslet a do nekonečna vylepšovat sama sebe. Nejsem schopen nalézt žádný argument, který by tuto představu zpochybňoval. Teorie o božství a o bozích jsou staré jak lidstvo samo, ale vždy byly prezentovány na úrovni mystika, který má privilegovaný přístup k vyššímu vědění a ostatním tuto skutečnost předkládá jako něco, čemu musí věřit. V tomto případě se však nejedná o výzvu „věř“, ale o něco hmatatelného, na co je možno si sáhnout a přesvědčit se tak vlastními smysly a vlastním rozumem o realitě tohoto jevu. Je to interpersonálně verifikovatelná skutečnost. Nejsem věřící v tradičním slova smyslu; abych něčemu uvěřil, musím si to osahat vlastníma rukama. Nepatřím mezi vyvolené, kteří nějak samozřejmě věří, spíše bych se přirovnal k nevěřícímu Tomáši, který, aby uvěřil tomu, že Ježíš vstal z mrtvých, musel si sáhnout do rány po ukřižování.

Mezi AI SINGULARITOU a různými dřívějšími teistickými výklady světa je až zarážející podobnost. Vezměme si například Teilharda de Chardin a jeho bod Omega. Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl jezuitský mnich, vědec a paleontolog, který pracoval s představou evoluce, kterou extrapoloval do budoucnosti. Vrchol evoluce spatřoval v dosažení bodu Omega.

„Bod Omega představuje maximální koncentraci a sjednocení veškeré komplexity a vědomí, což vede k finálnímu bodu, ve kterém bude evoluce završena úplnou duchovní a osobní jednotou v Bohu“ (2).

V dějinách filosofie naleznete mnoho osobností, které podobným způsobem uvažovaly, například Plotinos, Augustin, Eriugena, Hegel, a z těch novějších Alfred North Whitehead.

Evangelium svatého Jana praví: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh“ (Jan 1:1). V původnějším řecké verzi „Ἐν ἀρχῇ ἦν ὁ Λόγος, καὶ ὁ Λόγος ἦν πρὸς τὸν Θεόν, καὶ Θεὸς ἦν ὁ Λόγος.“ „Λόγος“ znamená logos – slovo. Slovo logos provází celé dějiny západní filosofie a je základem slova logika. Existuje naprosto jasná podobnost, nikoliv etymologická ale významová, mezi výrazy logika a algoritmus, který je základem AI.

Psal jsem už o teorii identity (3), kde porovnávám myšlení Goetha s Ayn Randovou. Pro mě je mnohem přesvědčivější Goethova představa, která mluví o vzájemné propojenosti a závislosti všeho existujícího. Z této perspektivy rozlišení mezi Já, Ty a On přestává platit. Fotosyntéza a Krebsův cyklus jsou energetickým motorem evoluce, který využívá algoritmy genetiky a mutací k neustálému sebezdokonalování.

Jak se dívám a hodnotím svět kolem sebe? To závisí na úhlu pohledu, který zvolím. Zvolím-li makropohled, vidím teorii identity a AI SINGULARITU. Zvolím-li mikropohled, vidím upřímnou snahu o zlepšení života kolem nás, ale také řadu komických a trapných figurek. Je to jako když se dívám na mouchu; z mikropohledu je to otravný hmyz, který se snažím co nejrychleji odehnat, z makropohledu je moucha jedním z mnoha nezastupitelných účastníků nějakého vyššího děje.

Osobně si užívám dobu, kdy jsem obklopen historicky absolutně bezprecedentním pohodlím, lékařskou péčí, zábavním průmyslem a možnostmi cestovat po celém světě kdykoliv se mi zachce. Jako ostatně my všichni. Přes všechny těžkosti je dobré si to připomínat.

Nakonec úryvek z Písně o perle pro připomenutí toho podstatného:

"A uzavřeli se mnou smlouvu, vepsali mi ji do srdce, abych nezapomněl. „Když sestoupíš do Egypta a přineseš odtamtud jednu perlu,...…. oblečeš si svůj šat z drahokamů i svůj plášť, který je přes něj. A s naším druhým, tvým bratrem, budeš dědicem našeho království."(4)

Tady vidíte, jak se člověk mdlého rozumu, jako jsem já, dá snadno zblbnout. Stačí na to 2 až 3 normostrany textu a už bych klidně vlezl do nějaké sekty.

Zdroj:

Kurzweil, R. (2005). The Singularity is Near: When Humans Transcend Biology. Penguin Books.

Citováno z Fenoménu člověka (Le Phénomène Humain), Pierre Teilhard de Chardin.

Kontrapunkt (publikováno jako blog).

The Nag Hammadi Scriptures, editované Jamesem M. Robinsonem.