Anti-dezolátská NIMBY demokracie vs. svobodná YIMBY demokracie
Demokracie
V posledních letech se v české i evropské politice stále častěji objevují dvě protichůdné tendence, které by se daly popsat jako "anti-dezolátská NIMBY demokracie" a "svobodná YIMBY demokracie". Dva přístupy k veřejné správě, občanské participaci a společenskému uspořádání reflektující hlubší kulturní střet mezi kontrolou a otevřeností, mezi vylučováním a inkluzí. Jaké jsou jejich hlavní rozdíly a proč na tom záleží?
Anti-dezolátská NIMBY demokracie: Elitářství pod záminkou ochrany společnosti
"Anti-dezolátská NIMBY demokracie" vychází z principu, že určití lidé, myšlenky nebo skupiny jsou „nežádoucí“ a je třeba je z veřejného prostoru systematicky vytěsňovat. Termín „dezolát“ se stal pejorativním označením pro ty, kteří se staví kriticky k mainstreamovému narativu – ať už jde o témata jako očkování, EU, Green Deal nebo migraci. Tento přístup je postaven na přesvědčení, že existují „správné“ a „nesprávné“ názory, a proto je nutné kontrolovat, kdo smí participovat na veřejné debatě. NIMBY („Not In My Backyard“) princip zde funguje jako společenský filtr:
Odmítání dialogu s jinak smýšlejícími – místo argumentace přichází cenzura a nálepkování (např. právo na korigované informace).
Politická a mediální exkluze „nežádoucích“ skupin – snaha zabránit jejich vlivu na veřejný prostor (např. neúčast SPD ve vedení sněmovny či sanitární kordon v Evropském parlamentu).
Regulace „dezinformací“ a selektivní svoboda slova – ochrana před „škodlivými“ názory často slouží jako záminka k umlčování opozice (např. Začíná to komunikačními kartami a končí koncentračními? Dvojí metr Pirátů v politické komunikaci).
Centralizace moci v rukou elit – rozhodování o tom, kdo je „dezolát“ a kdo ne, leží na úzké skupině politických, akademických a mediálních elit (např. když byl Jakub Horák označen za "dezoláta" a poté Foltýnem omluvně "vyviněn").
Důsledkem je, že "anti-dezolátská NIMBY demokracie" vytváří uzavřenou společnost, která sama sebe považuje za svobodnou a demokratickou, ale ve skutečnosti eliminuje pluralitu názorů a marginalizuje ty, kteří se nevejdou do jejího „povoleného“ rámce různorodě vybrané a sebe-nadřazující se tzv. "slušné společnosti".
Svobodná YIMBY demokracie: Otevřenost, pluralita a důvěra v občany
Oproti tomu "svobodná YIMBY demokracie" staví na principech otevřenosti, participace a důvěry v občanskou společnost. Přístup YIMBY („Yes In My Backyard“ aneb dle Voltairova citátu: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.") odmítá přehnanou regulaci a exkluzi, místo toho podporuje rozvoj, inovace a svobodnou výměnu myšlenek. Základní principy svobodné YIMBY demokracie jsou:
Plná svoboda projevu – bez cenzury a „kurátorování pravdy“ mocenskými institucemi (např. cíle české SOSP či americko-izraelského Gatestone institute).
Důvěra v občany místo paternalismu – lidé nejsou nesvéprávní a dokážou si sami vytvořit názor (např. "de-cenzurizace" sociální sítě Twitter pro více svobody slova na Západě "free speech absolutistou" Elonem Muskem či postoj ex-velitele kybernetických a informačních sil Armády ČR brigádního generála Miroslava Feixe).
Otevřenost politické a mediální debaty – žádné vylučování „nepohodlných“ hlasů (jako např. STOP stav: Blog pozastavuji, protože cenzura to sice není... ale vlastně je či pro někoho nepochopitelný soulad a notování si socialistů Miloše Zemana a Jana Kellera s konzervativcem Václavem Klausem, tzv. konzervativní pravice s konzervativní levicí, popř. až Kateřiny Konečné s podnikateli).
Podpora růstu, inovací a občanské participace – místo regulací a zákazů podpora iniciativ zdola (např. platforma Blogosvět).
Ve "svobodné YIMBY demokracii" se nebrání vzniku nových myšlenek a hnutí, i když jsou pro mainstream kontroverzní. Místo cenzury se spoléhá na přirozenou konkurenci názorů a na to, že v otevřené diskusi se pravda prosadí sama.
Která cesta je lepší?
Zatímco se "anti-dezolátská NIMBY demokracie" tváří jako obránce „pravdy a pořádku“, ve skutečnosti se blíží autoritářskému modelu, kde úzká elita rozhoduje o tom, co je správné a co ne. "Svobodná YIMBY demokracie" naopak věří v tržní principy myšlenek, kde vítězí ty nejsilnější argumenty a názory bez nutnosti státní regulace. Otázka pro současnou společnost je jasná: chceme žít v demokracii, kde je pluralita názorů vítána (YIMBY), nebo v takové, kde jsou „nevhodné“ hlasy systematicky potlačovány (NIMBY)?
Historie ukazuje, že svobodné společnosti, které umožňují širokou otevřenou diskusi, jsou dlouhodobě stabilnější a prosperující. Naopak společnosti, které se uchýlí k cenzuře a vylučování, končí v stagnaci a frustraci. Takže – YIMBY nebo NIMBY? Svobodná debata, nebo selektivní demokracie? Odpověď záleží na každém z nás.
Čtete na podobné téma:
"Pro-ruská" opozice? A je i Petr Fiala "rasistickým homofobem", když má árijskou manželku?
Strategická komunikace aneb „state speech“ v obrazech DALL-E blogů iDNES