Business as usual

Hnuly se ledy a nesmyslné zabíjení na východ od našich hranic má naději, že skončí. Dezoláti se radují a správní, svalnatí chlapi a některé svůdné ženy s vypjatým smyslem pro spravedlnost lapají po dechu a zírají co se děje. Ne, toto není vhodné téma na ironii, ale kdo by z tohoto vývoje neměl radost? Ať to upeče třeba čert s ďáblem, rozhodující je výsledek – bych si dovolil myslet při své provincialitě.

Ještě není vyhráno, ale ať to už dopadne jakkoli, naše vedoucí reprezentace udělala vše pro to, aby to dopadlo dobře. Já myslím, že už před třemi roky tak nějak tušila, že to tak dopadne. Nedovedu si představit, že by tomu mohlo být jinak. Pepa v hospodě mi už tenkrát říkal, že to ani jinak skončit nemůže – proti jádru nic nezmůžeš, ani když máš dvacet koltů a vidle. A to je jen samostatně podnikající zemědělec s nedokončenou střední školou. Očekávám, že s tím tiskový mluvčí příslušných vyšších institucí brzo vyrukuje a sdělí, že vše běží podle plánu a v souladu s dlouhodobou mírovou strategií státu.

Možná se i sémantický význam nově vytvořeného výrazu "dezolát" nějak posune. Možná se jím začnou oslovovat hárající fenky nebo jednooké potulné kočky. Věci se neustále vyvíjejí a slova s nimi. Někteří komentátoři se budou muset hluboce zamyslet, jak navázat na nit několikaleté intelektuální práce, při které si budovali svou prestiž při současném splácení hypotéky. Nemám o ně ale sebemenší obavy – poradí se s Wikipedií a AI a půjde to zase dál.

Do voleb se ještě trochu pojede na nostalgické vlně informací a dezinformací, i když v tom bude ještě větší chaos než dnes. Těžko si to představit, ale asi jde všechno. Dřív nebo později tomu ale dojde dech, protože to je fakt trochu silné kafe i na mě.

Docela mě zajímá, jak to dopadne s muniční iniciativou. Tam se dějí věci i tak. Zdá se, že některé státní struktury dostatečně neoceňují neformální aktivity skupiny vojáků a umělců se srdcem na dlani. Nějaký ouřada, který by nejspíš netrefil brokovnicí ani chráněného medvěda v případě ohrožení, si dovoluje trvat na předpisech. Probůh, kde to jsme? Přestali jsme si snad cenit mužné odvahy a statečnosti? Nemáme snad dost příkladů z televizní obrazovky, jak taková statečnost vypadá? Netflix a ČT jsou toho plné, stačí se jen podívat. Jen se divím, že i paní nadgenerálová to trochu zpochybňuje, vždyť tam má ty chlapi na povel.

"Business as usual" je dokonalé anglické označení pro situaci, kdy se bez ohledu na okolnosti pokračuje v běžné, každodenní činnosti. Vláda vládne, auta jezdí, služební cesty probíhají, řeči se vedou, moderátoři moderují, parlament zasedá, náhrady se čerpají a evropské think-tanky běží na plné obrátky, až se z nich kouří.

Jak také jinak, přece nejsme v Bangladéši.