Kopulace a piráti
Vývojová psychologie nás učí, že lidské vnímání světa se v průběhu života proměňuje. U dobře integrované osobnosti lze na sklonku života očekávat cosi jako životní moudrost – kulminační bod, kdy se člověk ohlédne za svým životem a pocítí naplnění a smíření. Každá vývojová etapa tak postupně přispívá k celku, který své plnosti dosahuje až časem.
Tento pohled lze aplikovat i na hodnocení konkrétních epizod v našich životech. I když se dnes se svými minulými činy již neztotožňujeme, vnímáme je jako nezbytné součásti většího obrazu. Stejně tak můžeme nahlížet na jednání druhých – nikoliv jako na izolované výstřelky, které je definují, ale jako na kamínky mozaiky, jež se skládá v čase.
Před nějakou dobou jsem napsal na blog text, jenž se lehce otíral o Piráty. Nesl název Vzkaz důchodce mladým a vznikl ještě předtím, než byli Piráti poníženě vykázáni ze své koaliční idyly hodnotově spřízněnými spojenci. Připomněl jsem v něm proslulý transparent paní Gregorové s nápisem: „Chceš pr*cat?“ Dnes už můžeme na tuto rošťáckou anekdotu nahlížet s odstupem jako na prvek, který – ať už chtěně či nechtěně – přispěl k politické kariéře této mladé dámy a katapultoval ji až na pomyslný Olymp, do Evropského parlamentu.
Z pohledu vývojové psychologie je zajímavé sledovat, jak se i během poměrně krátkého časového úseku mění styl a sebeprezentace. Původní jásavost, projevující se nápadným oblékáním, pestrobarevnými účesy a rebelskou vyzývavostí, se postupně vytrácí a ustupuje střízlivější, místy až usedlé konvenčnosti.
Zdá se, že evropská parlamentní rutina postupně zanechává stopy na dřívější mladistvé rozvernosti. Privilegované postavení, finanční jistoty a prestiž plynoucí z funkce vedou k nenápadné erozi pirátského étosu. Tento proces není žádným překvapením – ideologie, jakkoliv radikální, se často formují podle materiálních podmínek, v nichž jejich nositelé působí. A tak tu máme situaci, kdy je třeba pro udržení „šlechtického“ statusu v EU stále dokola opakovat pirátskou rétoriku, která už ovšem nikoho neoklame.
Bylo by zajímavé sledovat, zda podobná metamorfóza čeká i ostatní příslušníky této politické formace. Zapomeňte na revoluci, Green Deal a údajné plány na privatizaci bytového fondu – a prostě si užijte poslední zbytky mládí. Zvláště vy, kteří jste tak štědře sponzorováni naší velkorysou společností. Tedy kromě pana Hřiba, který ve své osobité kategorii působí jako výjimka potvrzující pravidlo.
Situace se obrátila, a tak si na závěr dovolím paní poslankyni Gregorové poslat od mírně rebelujícího důchodce z malého českého městečka v blízkosti hranic s vnitřně rozpolceným Německem do blahobytného Bruselu přátelsky míněné zvolání, jehož nesmrtelnost zajistila právě ona sama:
„Chceš pr*cat?“
Odkaz:https://www.extra.cz/pr-at-je-neutralni-slovo-hlasi-mlada-piratka-marketa-gregorova-36bd3