Dopis Ježíškovi.
Cesta je cíl.
Vánoce se blíží. Jako první nám to připomenou obchody. Sněhové vločky v nedohlednu, ale o vánoční přípravu a atmosféru se starají supermarkety už od začátku podzimu. Přeci nejlepší způsob, jak blízkým projevit naši lásku, je pořídit jim dárek a nešetřit přitom penězi.
Když jsem byla malá, psala jsem dopis Ježíškovi. V obchodech toho moc na výběr nebylo, ale Ježíšek dokázal zázraky. Přestože moje rodina na Ježíška doopravdy nevěřila, byly vždy Vánoce důležitým svátkem v roce. Dodržovali jsme určitá pravidla, pohltilo nás to na několik týdnů. Mělo to něco do sebe. Ty dlouhé zimní večery rychleji utekly, ať už jsme pekli cukroví, dělali mimořádný úklid, revize ve skříních, leštili nábytek, nebo vyráběli, vymýšleli a balili dárky. Nebo se společně dívali v televizi na pohádky. Všichni pospolu, dívali jsme se jedním směrem na stejný program v jedné místnosti. Tři oříšky pro Popelku tvořily spolu s dalšími krásnými českými pohádkami kouzlo Vánoc. Na návštěvu příbuzných jsme jeli vlakem, i když doma bylo auto. V zimě jsme ho moc nepoužívali, cesta byla hladká nebo solená, obojí nebylo dobré.
V rodinné tradici pokračuji i se svými dětmi. Sice jsme část velkého úklidu v prosinci vyměnili za pobyty na horách, návštěvu divadla, ale mnohé TRADICE jsme dodrželi a stále dodržujeme. Teď už jsou velcí, dopis nepíšou, ale ty jejich dopisy z předchozích let mám schované. Na památku jako mnoho jejich výtvorů. Dodnes máme Vánoce jako významný rodinný svátek, i když do kostela nechodíme. Dárky si sice dáváme, ale nejde hlavně o ně. Jde o tu atmosféru, společnou přípravu, společný prožitek. Tradice stmeluje rodinu a RODINA je základ BUDOUCNOSTi.
Změnily se i další části té tradice, nebo některé postupně přehodnocujeme. Součástí té tradice je například slavnostní večeře s mnoha chody. Takto slavnostně neprostíráme ani při oslavě narozenin. Děti se aspoň zdokonalují v základech stolování. V mém dětství bylo zvykem kapra koupit živého, pak nechat pár dnů ve vaně a teprve pak ho přeměnit postupně na smažené řízky a rybí polévku. Nyní kapra kupuji částečně porcovaného. Ve sprchovém koutě by se mu špatně plavalo, vanu nemáme, šetříme vodou. Ale to není ten důvod. Nechci kapra trápit víc, než je nutné.
Na svátečním stole nechybí ani domácí med, vlastní jablka a ořechy. Letos jablek na naší zahradě moc nebylo. Děti se radovaly, že nemají práci s obíráním a skladováním. Pečeme si vlastní vánoční cukroví. Nejde o počet druhů a nějaké soutěžení. Jde o radost ze společného tvoření a také možnost ovlivnit složení těsta, omezit přidaný cukr, pšeničnou mouku apod. Nekupuji ani po zbytek roku mnoho hotových výrobků, spíše jen základní suroviny, jednodruhové potraviny, tak proč bychom kupovali hotové cukroví, že? Součástí vánočního pečení je i sladký kapr. Tedy ořechovo-čokoládové sněhové těsto upečené v keramické formě po babičce. Ta forma má více než 50 let, možná pamatuje i válku a doufám, že ji bude jednou používat i moje dcera. Jenom jsem si letos dávala pozor při nákupu kakaa, aby na obalu nebyla žabička.
Další změna nastala u vánočního stromku. Kupovali jsme živý, v mém dětství i v posledních letech. Byla to součást tradice, že tatínek šel se všemi dětmi pěšky pro stromeček, který pak na balkóně ve vodě čekal na ozdobení. A když už jsme ho pořídili, tak byl u nás doma do konce ledna. Pokud jsme mu nezapomněli dolévat vodu, voněl ještě dlouho po Vánocích. Byla by škoda ho vyhodit po týdnu, když rostl několik let. A vlastně není škoda pěstovat strom několik roků, aby pak posloužil jen jako deštník pro nakoupené dárky? Letos už další koupit nepůjdeme. Máme na balkóně jehličnan v květináči a jen ho na pár dnů ozdobíme.
Ale málem bych zapomněla na ten dopis. To bylo důvod, proč jsem vám chtěla psát, než jsem se ponořila do kouzla Vánoc. Když moje děti připravovaly dopisy Ježíškovy, musely tvořit a vymýšlet. Na papír kreslily obrázky, poskládali písmenka, která se sotva naučili, nebo napsali dojemný dopis ozdobený kresbami a hezkými vzkazy. Trénovaly sloh, gramatiku. Občas třeba něco vystřihly z katalogu a nalepily. Pastelky, fixy, nůžky, papír, lepidlo, všechno se dalo využít a zábavu s tím měly i na několik hodin.
A teď ? Kam ten svět spěje? Do schránky nám dorazil katalog. Plný hraček a jiného zboží. Každý stránka je pokrytá spoustou samolepek. Stačí si vybrat, co chci pod stromkem, odlepit samolepku a nalepit na dopis Ježíškovi. A až někdo ten dopis najde, stačí přiložit mobil, načíst QR kód, který je u každého obrázku, a je to! Vánoce vyřešené! Víc není potřeba, dárky budou.
Ať žije konzum! Přeji VŠEM VESELÉ VÁNOCE. A šťastný nový rok. Každému takové, jaké je chce mít.