Dopis šéfredaktorovi Reflexu

Píšete, že v Izraeli se na začátku října odehrála nepředstavitelná zvěrstva, podobná zvěrstva se ale odehrávají i v Pásmu Gazy. Izrael má sice právo se bránit, musí prý ale ubrat na své zuřivosti. Říkáte, že většinu populace na bojišti tvoří děti (!), s tím, že se teroristé ukrývají ve školách, mešitách, nemocnicích, Izrael nic neudělá. Srovnávání násilí, jež spáchali palestinští teroristé na jihu Izraele, neuvěřitelná bestialita, kterou projevovali a ještě se s ní chlubili, s násilím, jež je nutným průvodcem války a války v ulicích zvláště, jemuž se žádná armáda ani při nejlepší vůli vyhnouti nemůže, to je neuvěřitelná relativizace zla, záměrně deformovaný pohled na skutečnost a její výklad. Odpovědnost za utrpení civilistů, jež je bohužel nutným průvodcem válečných konfliktů, padá zcela a bezvýhradně na teroristy z Hamásu. Kteří právě toto utrpení naprosto záměrně a s děsivým cynismem aktivně umocňují, právě proto, že kalkulují s oním morálním relativismem. Ale i s pod kůží zažraným antisemitismem, jenž sice není ve slušné společnosti vhodné projevovat, který ale lze maskovat tzv. antisionismem. Toto je typickým projevem levicového marasmu, který zamořil dnešní západní mainstream, ať již se jedná o média, politickou sféru či akademický svět. Zejména v Západní Evropě souvisí s její určitou islamizací, kdy rostoucí muslimské menšiny, dlužno dodat nekompatibilní s majoritní společností, tvoří významnou část elektorátu levicových stran. Mimochodem, fundovaně o tom psal nedávno právě Reflex (článek Petra Sokola Kdo v Evropě podporuje Hamás z č. 44).

Hamás, stejně jako Hizballáh a další islamistické skupiny, zneužívají pro své aktivity školy, mešity, nemocnice, jak správně píšete. Má to ale znamenat, že je nutno se s tímto smířit, přesněji řečeno to mlčky akceptovat a připustit, že tyto objekty budou dále sloužit teroristům coby garantované úkryty, bezpečné a fakticky nedotknutelné zázemí, z něhož mohou vyvíjet svou vražednou činnost? Ano, Hamás usiluje o co nejvyšší počet vlastních civilních obětí. Ví, že mu to u části západní veřejnosti, zejména té intelektuální, pomůže. Tento naprosto zvrácený přístup působí spolehlivě i na to, co se cudně nazývá arabská ulice, ač příhodný název by byl arabská lůza. Je věru zajímavé a hrozně smutné zároveň, jak se zde potkává pohled arabské lůzy a nemalé části západní intelektuální elity. (Byť termínu elita by zde spíše slušely uvozovky…) Ale i jak naopak kontrastuje s pohledem velké části arabských zemí v čele s Egyptem i Saúdskou Arábii, které se velice střehnou vpustit tyto živly k sobě domů. Tuto válku je prostě třeba dotáhnout do konce, byť to bude ještě trvati dlouho a bude to hodně bolet. Ty vražděné děti i jejich rodiče, staré lidi, kteří třeba jako zázrakem přežili holocaust, aby se stali oběťmi jiného, byť plně porovnatelného zla, ty to 7. října bolelo taky. Strašně. A je nutno zajistit, aby se něco podobného již nikdy nemohlo opakovat. A je svaté právo Izraele, podniknout všechny kroky, aby se o toto postaral a aby své občany ochránil. Je vskutku jen málo momentů, kdy pociťuji hrdost na svou zem, na svou vládu. Opravdu málo. Bezvýhradná podpora Česka Izraeli tímto vzácným momentem je.

Nechci si představovat, jak by dopadla druhá světová válka, kdyby na Západě (míněno v zemích Spojenců, ale i nakonec v zemích okupovaných) vládl podobný relativismus a postoje, jako dnes. Kdyby se po náletech na Německo rozhořela diskuse, kolikže nevinných dětí přišlo k úhoně, o tom, že byla poškozena vodárna a dokonce nemocnice ani nemluvě. Po náletu na Hamburg v třiačtyřicátém by se tak zřejmě mohutně demonstrovalo. (Zda by přitom manifestující chcimírové na Trafalgarském náměstí mávali i vlajkami s hákovým křížem, o tom snad raději ani nespekuluji.) Tak trochu podobné je to i ve vztahu k válce na Ukrajině. Relativizace zla vede k jeho akceptaci. A nakonec i k pohlcení tímto zlem. Vraťme se ale na Blízký východ. Je neoddiskutovatelné, že právě izraelská armáda se systematicky snaží postupovat co nejhumánněji (fakticky ke své vlastní škodě), upozorňuje předem civilisty a usiluje se vyhnout obětem v jejich řadách. Neznám příklad jiné armády, takto až „nepřirozeně“ konající. A je to právě Hamás, který se snaží maximalizovat oběti z řad civilního obyvatelstva. A jsou to právě jisté složky západní společnosti, které mu v tomuto úsilí vehementně pomáhají a via facti jej podporují.