Erotické stránky

Na svém blogu jsem zveřejnil dva články – jeden obsahuje v názvu slovo „sex“ a druhý slovo „krev“. Při přibližně stejné úrovni textu mě zajímalo, který z nich bude čtenářsky úspěšnější. Rozhodnutí čtenáře, zda článek vůbec otevřít, vychází primárně z názvu článku. Prozatím to vypadá, že text s titulem obsahujícím slovo „sex“ je jednoznačně více navštěvovaný.

I když je to jen předběžný výsledek, je to pro mě dobrá zpráva – lidé dávají přednost sexu před krví. Sláva! To je pozitivní zpráva pro budoucnost, pro demografii, a tudíž i pro důchodový systém. A samozřejmě také pro různé erotické stránky.

Jedním z modelů, který se mi líbí a vysvětluje toto chování, je model tří mozků. Podle tohoto modelu má každý člověk tři mozky: ještěří mozek, savčí mozek a lidský mozek. Autorem tohoto zjednodušujícího, ale ilustrativního modelu je neurovědec Paul MacLean. Podle této teorie má lidský mozek tři evoluční vrstvy: ještěří mozek (základní instinkty), savčí mozek (řídí emoce) a lidský mozek (neokortex), které dohromady vysvětlují naše chování.

Tento model je odvozen z redukcionistického a evolučního pohledu na vývoj člověka, a v hodnotových otázkách by se asi neshodl s Husem nebo Masarykem. Pro interpretaci mého experimentu je však zcela dostačující. Mozek, anatomicky a fyziologicky vzato, není nic víc než jeden lidský orgán. Skládá se z různých částí, jejich stavebními prvky jsou neurony propojené nervovými vlákny, která spolu komunikují přes synapse. Kvalita mého myšlení závisí na kvalitě a četnosti těchto spojů, a emoce jsou ovlivněny dopaminem, serotoninem, oxytocinem a dalšími neurotransmitery. Podstatné je, že mozek je orgán stejně jako ledviny nebo játra.

V reálném životě však takto neuvažujeme. Neříkáme například: „Už s tebou nemohu dál žít, tvoje amygdala je v chemické nerovnováze.“ Říkáme něco jako: „Už tě nemiluji, tvůj postoj k siamským kočkám je pro mě hodnotově neakceptovatelný, a proto odcházím k Lence.“ Nebo: „Od té doby, co máš pryč žlučník, jsi pro mě přestal být morální autoritou.“ Zní to absurdně, ale hodně to vysvětluje. Život a hodnoty neposuzujeme pouze neokortexem, ale také skrze emoce a instinkty, které často převládají.

Období, které teď občansky prožívám, na mě doléhá dost doléhá - trpím jak zvíře. Nikdy jsem podobnou situaci nezažil, snad s výjimkou období před rokem 1989, ale tehdy jsme do těch elit viděli „jak do hubené kozy“ a bylo světlo na konci tunelu. Teď mi to připadá dost bezvýchodné. Řeším to blogováním, což trochu pomáhá – ušetřím za psychoterapii. Díky za to, že ten blog někdo provozuje.

Abych se odlišil od perfekcionismu umělé inteligence, snažím se do svých textů propašovat gramatické a stylistické chyby, občas i nelogičnosti, odstavce rád píši libovolně. Cítím se tak svobodnější a často se mi to zatím daří. Mimochodem, pořád se mluví o narativu, ale nic o metanarativu. Všimli jste si toho také?

Uvažuji o dalším experimentu. Rád bych zjistil, proč je Kant tak populární mezi anglicky mluvící populací s nižší mírou gramotnosti.