Tolerantní a inkluzivní země české: Od franského kupce Sáma po frankofonního kupce Babiše
Identita
České země byly od nepaměti křižovatkou kultur, obchodních stezek i mocenských vlivů. Ať už to byl franský kupec Sámo v 7. století, nebo podnikatel slovenského původu Andrej Babiš v 21. století, historie ukazuje, že naše země byly a stále jsou otevřené přistěhovalcům, kteří zde mohou dosáhnout významného postavení. Jak se česká inkluzivita a tolerance projevovala v průběhu staletí?
Přestože historie českého státu je oficiálně spjata s Přemyslovci, prvním vládcem, který sjednotil slovanské kmeny na našem území, byl Sámo – franský kupec pocházející pravděpodobně z oblasti dnešní Francie nebo Německa. Do střední Evropy jej přivedl obchod s otroky, zbraněmi a luxusním zbožím. V době, kdy slovanské kmeny čelily agresi Avarů, se ukázal jako schopný vůdce, sjednotil slovanské síly a vedl je k vítězství. Ač byl cizinec, místní ho přijali nejen jako spojence, ale i jako svého krále. Jeho vláda, trvající přibližně od roku 623 do roku 658, je považována za první známou formu státního útvaru v českých zemích. Je to jasný důkaz, že už tehdy si místní lidé dokázali vážit schopných jedinců bez ohledu na jejich původ.
Tradice cizinců v čele českých zemí pokračovala i v dalších staletích. Přemyslovská dynastie sice měla domácí kořeny, ale následně se česká koruna dostala do rukou zahraničních vládnoucích rodů – Lucemburků, Jagellonců, Habsburků. Karel IV., považovaný za „Otce vlasti“, byl vychován ve Francii a mluvil plynně několika jazyky. Jeho schopnost spojovat české tradice s evropským vlivem přinesla českým zemím zlatý věk.
Stejně jako v minulosti, i ve 20. a 21. století se ukázalo, že Česká republika je otevřená úspěšným lidem bez ohledu na jejich původ. Silný příklad představuje slovenský podnikatel Andrej Babiš, který se vypracoval na jednoho z nejvlivnějších mužů české politiky. Přišel jako byznysmen, který vybudoval obří agrochemický holding Agrofert, a později vstoupil do politiky, kde se stal ministrem financí a následně premiérem České republiky. Podobně jako kdysi Sámo, i Babiš byl zpočátku považován za „cizince“, ale postupně si získal širokou podporu a ovládl politickou scénu. Přestože jeho frankofonní minulost a vazby na zahraniční trhy zůstávají kontroverzní, faktem zůstává, že se dokázal prosadit a stát se klíčovým hráčem v české politice.
Ať už šlo o Sámovu družinu, Lucemburky nebo dnešní podnikatele a politiky, české země byly vždy místem, kde se cizinci mohli usadit, pokud přinesli hodnotu a prokázali své schopnosti. Tolerance a inkluzivita zde nejsou moderním vynálezem – jsou pevně zakořeněny v naší historii. Dnešní Česká republika je součástí globálního světa, kde úspěch není definován místem narození, ale schopností obstát v konkurenci. Sámo by možná dnes místo meče držel obchodní plán, Karel IV. by byl polyglotním diplomatem a Babiš… ten už si svou cestu našel. Historie nás učí, že české země nejsou jen územím mezi horami, ale především místem, kde mohou uspět ti, kdo mají odvahu, vizi a vůli ke změně. A to je něco, co bychom si měli připomínat nejen při pohledu do minulosti, ale i do budoucnosti.
