Fikce imunity aneb jedině vakcína

Vzpomínky na bizáry doby covidové - díl 5.

V mých zápiscích z doby covidové se najde leccos. Třeba takové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o tom, že ti, kdo mají protilátky, rozhdoně nemají mít stejná práva jako očkovaní. Byli to jednoduše vyvrhelové a nebezpeční podlidé, u nichž bylo nutno provést izolaci od zbytku slušné společnosti. Pojďme si připomenout, jak se před pár lety prováděla selekce a jak se přistupovalo k těm, kteří nepodstoupili opakovanou vakcinaci.

Vendula Zahumenská

Odbornice na územní plánování

9. března v 13:21

206 zobrazení

3 komentáře

NSS tehdy v roce 2021 složitě vysvětloval, proč je diskriminace neočkovaných v pořádku, oháněl se samozřejmě těmi správnými "vědeckými poznatky":

Ve vztahu k prvnímu okruhu shora vymezených otázek, tedy zda osoby s prokázanými protilátkami jsou ve srovnatelném postavení s osobami, které získaly imunitu očkováním nebo laboratorně prokázaným onemocněním covid-19, NSS především akceptoval náhled odpůrce, podle něhož imunitu proti onemocnění covid-19 nelze ztotožňovat s laboratorně naměřenými protilátkami proti uvedené nemoci, neboť imunita je komplexní reakcí organismu. Na tom, kdy již naměřené protilátky představují dostatečnou imunitu, není vědecká shoda a zároveň je měření protilátek problematické i z dalších důvodů.

Pak soudci vymyseli následující:

Ano, čtete správně: fikce bezinfekčnosti namísto měření protilátek (o tom, jestli avkcína u všech očkovaných zajišťovala to, že nemohli virus roznášet nebo že neskončili ve špitále, raději pomlčím). Na základě něčeho takového se zakazovalo lidem dělat skoro cokoliv, až na využívání tzv. nezbytných služeb, mezi které se řadilo v podstatě jen chození do práce a do obchodu s potravinami. Neočkovaným bylo nadto ještě dovoleno jezdit veřejnou dopravou a do lesa, abych necigánila. Tím to víceméně haslo.

Konkrétně NSS nastavil přípustný rozsah omezení neočkovaných takto:

Pokud jde o posouzení přiměřenosti zásahu do práv a právem chráněných zájmů neočkovaných osob bez prodělané nemoci, je také důležitý charakter činností a služeb, ze kterých jsou mimořádným opatřením vyloučeny. Navrhovatelka primárně brojí proti vyloučení z možnosti využívat stravovací a ubytovací služby. Jak však bylo uvedeno v předchozí části rozsudku, odpůrce nemá možnost jejich regulace, nebude-li se vztahovat k osobám podezřelým z nákazy. Navrhovatelky se tak mohou dotýkat jen jiné aktivity, které se odkazují na čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Jde například o kadeřnictví, kosmetické služby, sportoviště, wellness, využívání lyžařských vleků, skupinové prohlídky galerií nebo zoo nebo o návštěvu kulturních akcí. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že využívání zmíněných služeb může pro určité skupiny osob patřit k běžnému způsobu života a trávení volného času. Nejedná se nicméně o nezbytné služby, bez kterých by nebylo možné na základní životní úrovni fungovat (oproti např. jízdě ve veřejné hromadné dopravě nebo nákupu potravin). Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu, nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob.

Poslední větu bychom měli tesat do kamene a ukazovat ji všem, kdo budou bájit o tom, jak nás soudní moc ochrání před zvůlí vlády: "Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu, nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob." Hustokruropřísný, co? Tak jsme skutečně za dob pandemických žili a takto skutečně rozhodovaly soudy. Soudy v demokratickém a právním státě, který rád mává při různých příležitostech Listinou záklandích práv a svobod.

Podle rozsudků NSS čj. 8 Ao 22/2021 - 183 ze dne 20. 10. 2021 a čj. 8 Ao 2/2022-53 ze dne 2.2.2022.