Globální zákaz spalovacích motorů v roce 2035?

Pokud jste nebyli zmrazeni v kryogenní komoře, pravděpodobně vám neunikla zpráva, že Evropská unie směřuje k zákazu prodeje nových automobilů se spalovacími motory do roku 2035. V tuto chvíli je stále ve hře, že zákaz bude zrušen „na poslední chvíli“. Podmínkou však je, že se v Evropském parlamentu najde dostatek lucidních poslanců, kteří mohou zákaz ještě zrušit. Zatím je výsledek ve hvězdách.

Když jsem přemýšlel o tom, co nás v Evropě čeká po roce 2035, napadlo mě zamyslet se nad tím, jak by to vypadalo, kdyby došlo k celosvětovému zákazu prodeje veškerých vozidel se spalovacími motory. Takový malý myšlenkový experiment...

Nejedná se o vyčerpávající analýzu takového scénáře, ale můj text přesto odhaluje vznik několika vážných problémů a potenciálních krizí, které by mohly destabilizovat celou lidskou společnost. Takový radikální krok by znamenal bezprecedentní změnu v dějinách automobilového průmyslu a měl by dalekosáhlé důsledky pro celou světovou ekonomiku a společnost.

Automobilový průmysl a jeho transformace

Automobilový průmysl představuje jeden z největších průmyslových sektorů na světě a zaměstnává přímo i nepřímo desítky milionů lidí. Globální zákaz prodeje spalovacích motorů by způsobil masivní otřesy v celém odvětví. Tradiční výrobci automobilů by čelili enormnímu tlaku na rychlou transformaci své výroby, což by mnoho z nich nemuselo přežít. Zejména menší a střední výrobci by se potýkali s nedostatkem kapitálu potřebného pro tak radikální změnu výrobních procesů. Více než sto let budované dodavatelské řetězce by se prakticky přes noc staly zastaralými.

Dramatické změny by postihly i tisíce menších společností, které se specializují na výrobu komponentů pro spalovací motory. Mnoho z těchto firem by zkrachovalo, což by vedlo k dominovému efektu v celém průmyslovém ekosystému. Regiony silně závislé na automobilovém průmyslu by čelily bezprecedentní ekonomické krizi, která by mohla trvat desetiletí.

Ropný průmysl a geopolitické důsledky

Drastický pokles poptávky po ropě by měl katastrofální následky pro země závislé na jejím exportu. Státy Perského zálivu, Rusko, Spojené státy americké, Kanada, Norsko a další významní producenti ropy by čelili prudkému poklesu příjmů, což by mohlo vést k politické nestabilitě a sociálním nepokojům. Tento vývoj by mohl vyústit v regionální konflikty a obrovské migrační krize.

Kolaps ropného průmyslu by znamenal ztrátu milionů pracovních míst nejen v těžbě a zpracování ropy, ale i v návazných odvětvích jako je petrochemický průmysl, doprava a logistika. Globální ekonomika by musela čelit jedné z největších strukturálních změn v moderní historii.

Dostupnost dopravy a sociální nerovnosti

Elektrická vozidla jsou i přes klesající ceny stále výrazně dražší než konvenční automobily. Zákaz spalovacích motorů by vedl k situaci, kdy by značná část světové populace ztratila přístup k individuální mobilitě. Tento problém by byl zvláště palčivý v rozvojových zemích, kde již nyní existují významné sociální nerovnosti.

Venkovské oblasti by byly zasaženy obzvláště tvrdě. Nedostatečná infrastruktura pro nabíjení elektrických vozidel v kombinaci s většími vzdálenostmi by významně zkomplikovala život obyvatelům mimo městská centra. Vznikla by tak nová forma sociální segregace založená na přístupu k elektrické mobilitě.

Pracovní trh a sociální stabilita

Transformace automobilového průmyslu by vyžadovala zcela nové dovednosti a kvalifikace. Miliony pracovníků by se ocitly v situaci, kdy jejich dosavadní zkušenosti a dovednosti ztratí hodnotu. Rekvalifikace takového množství lidí by představovala obrovskou výzvu pro vzdělávací systémy po celém světě.

Masová nezaměstnanost v tradičních průmyslových odvětvích by mohla vést k sociálním nepokojům a politické radikalizaci. Zejména v regionech silně závislých na automobilovém průmyslu by mohlo dojít k významným sociálním otřesům.

Elektrické sítě a energetická infrastruktura

Současné elektrické sítě nejsou dimenzovány na masivní nárůst spotřeby elektřiny, který by přechod na elektromobilitu znamenal. Modernizace a posílení elektrických sítí by vyžadovalo investice v řádu bilionů dolarů. Mnoho zemí by takové investice nemohlo realizovat v požadovaném časovém horizontu.

Výstavba dobíjecí infrastruktury představuje další monumentální výzvu. Zatímco bohaté země by mohly tento problém řešit masivními investicemi, rozvojový svět by čelil prakticky neřešitelné situaci. Riziko přetížení sítí a častých výpadků proudu by se dramaticky zvýšilo, což by mohlo paralyzovat ekonomiku mnoha regionů.

Problematika surovin a výroby baterií

Současná produkce lithium-iontových baterií zdaleka nestačí pokrýt potřeby kompletní elektrifikace světového vozového parku. Dramaticky by vzrostla poptávka po lithiu, kobaltu, niklu a dalších kritických surovinách. Těžba těchto materiálů již nyní představuje významnou ekologickou zátěž a její mnohonásobné zvýšení by mělo devastující dopady na životní prostředí v dotčených oblastech.

Zejména v rozvojových zemích, kde jsou environmentální standardy často nedostatečné, by mohlo dojít k nevratným škodám na ekosystémech. Těžba těchto surovin často vyžaduje značné množství vody, což by v některých regionech mohlo vést k problémům s dostupností vodních zdrojů pro místní obyvatelstvo.

Environmentální paradoxy

Přechod na elektromobilitu není zdaleka tak jednoznačně ekologický, jak by se mohlo na první pohled zdát. Výroba elektrických vozidel, zejména jejich baterií, je energeticky velmi náročná a produkuje významné množství emisí. V současnosti se většina baterií vyrábí v zemích, kde významnou část energetického mixu tvoří uhelné elektrárny. Paradoxně by tak náhlý přechod na elektromobilitu mohl v krátkodobém horizontu vést ke zvýšení celkových emisí skleníkových plynů.

Problematická je i otázka recyklace baterií. Současné technologie recyklace nejsou připraveny na zpracování milionů vysloužilých automobilových baterií ročně. Bez vyřešení tohoto problému hrozí vznik nové ekologické zátěže v podobě toxického odpadu z vyřazených baterií.

Nové mocenské uspořádání

Přesun od závislosti na ropě k závislosti na kritických surovinách pro výrobu baterií by znamenal významnou změnu v globálních mocenských vztazích. Země s velkými zásobami lithia, kobaltu a vzácných zemin by získaly podobnou strategickou pozici, jakou dnes mají ropné velmoci. Čína, která již nyní kontroluje značnou část zpracování těchto surovin, by mohla získat ještě dominantnější postavení v globální ekonomice.

Konkurenční boj o přístup ke kritickým surovinám by mohl vést k novým mezinárodním konfliktům. Zejména v Africe, kde se nachází významná ložiska kobaltu a dalších důležitých prvků, by mohlo dojít k eskalaci napětí mezi různými mocenskými bloky usilujícími o kontrolu nad těmito zdroji.

Ekonomická a sociální propast rozvojových zemí

Pro rozvojové země by náhlý zákaz spalovacích motorů představoval prakticky neřešitelný problém. Většina těchto zemí nemá dostatečnou elektrickou infrastrukturu ani finanční prostředky na její vybudování. Výsledkem by bylo další prohloubení propasti mezi bohatými a chudými zeměmi. Miliony lidí by ztratily přístup k cenově dostupné mobilitě, což by mělo devastující dopady na jejich ekonomické příležitosti a kvalitu života.

V reakci na nedostupnost legálních dopravních prostředků by pravděpodobně došlo k masivnímu rozvoji černého trhu s vozidly se spalovacími motory. To by mohlo vést k používání zastaralých a vysoce znečišťujících vozidel, což by paradoxně zhoršilo environmentální situaci v těchto zemích.

Dopad na zemědělství a potravinovou bezpečnost

Zemědělský sektor by čelil jedněm z nejzávažnějších důsledků globálního zákazu spalovacích motorů. Současné elektrické technologie zdaleka nedosahují potřebných parametrů pro efektivní provoz zemědělské techniky. Moderní zemědělství je zcela závislé na výkonných strojích, které musí být schopny pracovat nepřetržitě během klíčových období, jako je setí či sklizeň. Bateriový pohon v současné době nemůže zajistit dostatečný výkon a výdrž pro těžké zemědělské stroje, zejména v náročných podmínkách.

Tento fundamentální problém by vedl k dramatickému snížení efektivity zemědělské produkce, což by mělo přímý dopad na dostupnost a ceny potravin. V rozvojových zemích, kde je zemědělská produkce již nyní na hraně udržitelnosti, by tato situace mohla vyústit v rozsáhlé potravinové krize a hladomory.

Paralýza stavebního průmyslu

Stavební průmysl by byl zasažen podobně devastujícím způsobem. Těžká stavební technika, jako jsou bagry, jeřáby, buldozery a nákladní vozidla, je naprosto klíčová pro realizaci jakýchkoliv větších stavebních projektů. Současné elektrické alternativy pro tuto techniku buď neexistují, nebo mají zásadní omezení v praktickém použití.

Výstavba infrastruktury, budov a dalších důležitých projektů by se dramaticky zpomalila a prodražila. Paradoxně by to znamenalo i významné zpoždění v budování infrastruktury potřebné pro samotnou elektrifikaci dopravy. Tento začarovaný kruh by mohl vést k praktickému zastavení rozvoje městské infrastruktury a modernizace v mnoha částech světa.

Chemický průmysl a dostupnost běžných produktů

Drastický pokles poptávky po ropě by měl dalekosáhlé důsledky daleko za hranice dopravního sektoru. Ropa není jen zdrojem paliv, ale představuje také klíčovou surovinu pro výrobu plastů, základních chemikálií, rozpouštědel, hnojiv, léčiv, kosmetiky, textilií a mnoha dalších produktů. Snížení objemu zpracovávané ropy by vedlo k výraznému zdražení těchto vedlejších produktů, což by mělo dominový efekt na návazná odvětví a přímý dopad na každodenní život většiny obyvatel planety.

Současná společnost je silně závislá na dostupnosti plastových materiálů, které pronikly do všech oblastí našeho života. Omezení produkce a zvýšení cen plastů by zasáhlo prakticky všechna odvětví — od potravinářství přes zdravotnictví až po stavebnictví. Zdražení obalových materiálů by vedlo k růstu cen základních potravin. Zdravotnický materiál jako stříkačky, infuzní sety či ochranné pomůcky by se stal méně dostupným. Stavební materiály včetně izolací, potrubí či okenních rámů by významně zdražily. Elektronika, která využívá množství plastových komponentů, by se stala ještě nákladnější.

Přechod na biologicky rozložitelné plasty a alternativní materiály by nemohl v krátkém časovém horizontu nahradit současnou produkci. Výroba bioplastů je náročnější na zemědělskou půdu a často přímo konkuruje produkci potravin. Navíc mnoho specializovaných aplikací vyžaduje specifické vlastnosti, které současné alternativní materiály nedokáží nabídnout. Tento problém by byl zvláště palčivý v medicíně a high-tech průmyslu, kde jsou požadavky na materiály mimořádně vysoké.

Ohrožení bezpečnosti a obranyschopnosti

V oblasti bezpečnosti a obrany by zákaz spalovacích motorů představoval kritické ohrožení akceschopnosti ozbrojených složek. Vojenská technika je navržena pro extrémní podmínky a dlouhodobé nasazení, často v oblastech bez jakékoliv infrastruktury.

Elektrický pohon není schopen splnit tyto náročné požadavky, což by významně oslabilo obranné schopnosti států. Tato situace by mohla narušit současnou geopolitickou rovnováhu a potenciálně vést k novým konfliktům. Podobně by byly zasaženy i záchranné složky, jejichž schopnost rychlé reakce a dlouhodobého nasazení v krizových situacích by byla významně omezena.

Sociální a psychologické dopady

Společnost by musela čelit bezprecedentní změně životního stylu a mobility. Psychologický dopad ztráty svobody pohybu by byl enormní, zejména v kulturách silně spjatých s automobilismem. Lidé by čelili každodennímu stresu spojenému s omezenou mobilitou, což by mělo negativní vliv na mentální zdraví populace. Vznikla by nová forma sociální nerovnosti založená na přístupu k elektrické mobilitě, která by dále prohlubovala společenské rozdíly.

Vážnou ránu by utrpěl i cestovní ruch, což by vedlo k hospodářskému kolapsu mnoha regionů závislých na cestovním ruchu.

Technologická zranitelnost

S masivním přechodem na elektrická vozidla by vznikla nová forma závislosti na digitálních technologiích a elektrické infrastruktuře. Celý dopravní systém by se stal zranitelnějším vůči kybernetickým útokům, technologickým selháním a přírodním katastrofám.

Centralizovaná povaha dobíjecí infrastruktury by vytvořila nové kritické body, jejichž narušení by mohlo paralyzovat mobilitu celých regionů. Závislost na složitých elektronických systémech by také zvýšila riziko sledování a narušení soukromí uživatelů.

Kulturní ztráty

Automobilová kultura, která se vyvíjela více než století, by také utrpěla nenahraditelné ztráty. Tradiční automobilové sporty a řemeslné dovednosti spojené s klasickými automobily by byly odsouzeny k zániku. Tato změna by znamenala ztrátu významné části kulturního dědictví a know-how, které se předávalo z generace na generaci.

Vzdělávací systém v oblasti automobilového průmyslu by musel projít radikální transformací, přičemž desetiletí nashromážděných zkušeností by ztratila svou hodnotu.

Závěr

Globální zákaz prodeje spalovacích motorů v roku 2035 by představoval bezprecedentní zásah do světové ekonomiky s potenciálně katastrofálními důsledky. Moje krátké zamyšlení ukazuje, že taková radikální změna v tak krátkém časovém horizontu by mohla vést ke zhroucení současného společenského řádu a vyvolat řetězovou reakci krizí ve všech odvětvích.

Rizika spojená s náhlým zákazem prodeje spalovacích motorů významně převyšují potenciální environmentální přínosy. Hrozila by humanitární katastrofa globálních rozměrů, která by paradoxně mohla vést k ještě většímu poškození životního prostředí v důsledku nekontrolovaného využívání zastaralých technologií v rozvojových zemích a vzniku rozsáhlého černého trhu.

Současný stav technologického vývoje, infrastruktury a společenské připravenosti jednoznačně není na úrovni, která by umožňovala tak radikální transformaci. Historie nás učí, že podobně radikální změny bez dostatečné přípravy a postupné implementace vedou k sociálním otřesům, ekonomickým krizím a politické nestabilitě. V tomto případě by dopady byly ještě závažnější vzhledem ke globálnímu charakteru zákazu a komplexní provázanosti moderní společnosti se spalovacími motory.

Je pravděpodobně dobře, že zákaz prodeje automobilů se spalovacími motory bude testován pouze na omezeném území. Otázkou pro mě však je, proč zrovna my v EU musíme být pokusnými králíky tohoto „velkého skoku“...