Habsburkové a ztráta Slezska: Největší územní ztráta českých zemí
Doba temna
Za "slavné" vlády Habsburků jsme v zemích českých přišli o třetinu našeho území.
Slezsko bylo po staletí nedílnou součástí Zemí Koruny české, ale připadlo v roce 1742 Prusku v důsledku první slezské války (1740–1742) a následné vratislavské mírové smlouvy. Ztráta Slezska představovala asi 27 % území českých zemí, čímž se výrazně změnila mapa habsburské monarchie. Šlo o jednu z nejvýznamnějších ztrát českých zemí od jejich začlenění do habsburské říše. Hlavním důvodem byla dynastická krize, která nastala po smrti císaře Karla VI. (1685-1740), otce Marie Terezie. Pruský král Fridrich II. Veliký využil oslabení Habsburků a zahájil první slezskou válku s cílem získat toto hospodářsky silné území. Navzdory statečnému odporu Marie Terezie a jejích vojsk nebyla monarchie schopna Slezsko ubránit. Následující druhá slezská válka (1744–1745) a třetí slezská válka (1756–1763, součást sedmileté války) potvrdily pruskou nadvládu nad touto oblastí.
Před rokem 1742 bylo Slezsko jednou z klíčových částí Koruny české. Po jeho ztrátě zůstalo Habsburkům pouze malé území zvané Rakouské Slezsko, tedy dnešní Opavsko a Těšínsko. Naopak většina historického Slezska, včetně měst Vratislav, Opolí, Hlohov či Lehnice, připadla Prusku. Důsledky této ztráty Slezska byly:
Hospodářská rána – Slezsko bylo vysoce průmyslovou a obchodní oblastí, jeho ztráta oslabila ekonomiku habsburské monarchie.
Oslabení českého státu – České země přišly o značnou část svého území a vlivu v rámci monarchie.
Vzestup Pruska – Fridrich II. upevnil svou moc a Prusko se stalo dominantní silou ve střední Evropě.
Marie Terezie a reformy – Po slezských válkách zahájila císařovna široké reformy armády, státní správy i školství, aby monarchii posílila.
Ztráta Slezska v roce 1742 byla největší územní ztrátou českých zemí v době habsburské vlády. Přestože Marie Terezie později stabilizovala svou říši a provedla významné reformy, ztracené Slezsko se již nikdy nepodařilo získat zpět. Dnes je toto historické území rozděleno mezi Polsko, Českou republiku a Německo, přičemž většina patří Polsku. Tato kapitola dějin českých zemí je připomínkou toho, jak mezinárodní konflikty a dynastické spory mohou dramaticky změnit mapu Evropy.
