Hrdina a vzor Donalda Trumpa

Je obvyklé, že vzorem státníků bývají jiní státníci. Bezpečnými volbami v Americe bývají George Washington a Abraham Lincoln. Když v roce 2016 Donald Trump překonal očekávání a stal se 45. prezidentem, tak k údivu okolí vyvěsil v Oválné pracovně portrét Andrew Jacksona. Sedmého prezidenta Spojených Států a nepřítele lichvy. Toto je tedy i jeho příběh.

Narodil se v roce 1767 v zapadlé osadě v Karolíně a vzdělání získal jen sporadicky. V pozdním mládí však asi dva roky studoval práva a stal se mladým právníkem v Tennessee. Zuřivě bránil svou čest, účastnil se rvaček a v souboji zabil prodejce otroků, který urazil jeho ženu Rachel. Byl prvním mužem zvoleným z jižanské Tennessee do Sněmovny reprezentantů a krátce působil i v Senátu. Ve válce v roce 1812 se Jackson stal národním hrdinou, když porazil Brity u New Orleansu. Outsider, ale velice úspěšný, statečný outsider. Již tehdy byly státní úřady postaveny na protekci a konkurenční senátor za New York se nechal po zvolení slyšet: Kořist patří vítězi. Postoj, kterým Jackson pohrdal. Byl přesvědčen, že privilegia mají následovat až za zásluhami. Jak se celostátní politika polarizovala kolem Jacksona a jeho opozice, vznikly ze staré Republikánské strany dvě strany - Demokratičtí republikáni (Demokraté), kteří se hlásili k Jacksonovi, a Národní republikáni (Whigové), kteří mu oponovali. Jackson se na rozdíl od předchozích prezidentů při tvorbě politiky nepodřizoval Kongresu, ale využíval svého práva veta a vůdčího postavení ve straně k převzetí moci. Největší stranická bitva se soustředila kolem Druhé banky Spojených států, která byla sice soukromou společností, ale prakticky státem podporovaným monopolem. Jackson při vetování zákona o obnovení licence na tisk peněz obvinil banku z neoprávněného privilegia. Takovým krokem Kongres uděluje léno (byť na dobu 20 let) a soukromou, výdělečnou firmu povyšuje na feudála, který drží občany mladé Republiky v hrsti. President banky Nicholas Biddle (1786–1844) vyhrožoval: „Když ho Jackson bude vetovat, já budu vetovat jeho!“ Jackson Banku v roce 1832 úplně zrušil a spolu se svým vybraným nástupcem (Van Buren) zabránil jejímu obnovení. Nařídil sekretáři státní pokladny, aby odstranil všechny vklady vlády ze soukromých záložen a uložil je do státní banky. 8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku amerického národního dluhu – to byl jediný okamžik amerických dějin, kdy oddlužení Američané byli schopni nahromadit přebytek 35 milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům. Boston Post přirovnal při té příležitosti pana Jacksona ke Kristu, který vyhnal penězoměnce z chrámu. Jackson tvrdil: „Pokud má Kongres podle Ústavy právo vydávat papírové peníze, bylo mu toto právo dáno proto, aby ho používal a ne proto, aby ho delegoval na jednotlivce nebo firmy.“ Stal se prvním terčem atentátů v amerických dějinách. První případ ze 6. května 1833 spáchal Robert B. Randolph, propuštěn z námořnictva pro finanční podvody. Zůstalo u pěstního souboje a napadený Jackson odmítl případ hnát k soudu. Druhý pokus se udál 30. ledna 1835, kdy na něj atentátník Richard Lawrence, nezaměstnaný malíř pokojů z Anglie, vyzbrojený dvěma pistolemi, v nestřežený moment tasil. Obě pistole selhaly. Prezident začal útočníka bít svou vycházkovou holí. Posléze, díky veřejnému údivu nad dvojitým selháním byly pistole otestovány. A byly naprosto v pořádku. Veřejnost přijala jako fakt, že prezident je tedy pod ochranou vyšší moci. Na jeho hrobce je vytesáno jeho krédo I killed the bank („Zabil jsem tu banku“). Tak takový byl státník, kterého obdivuje Donald Trump. Nepřál lidem dluhy, protože dlužník není svobodný člověk a jen svobodný člověk může být občanem, kterého jeho Republika potřebuje.