Ještě k dohodě s teroristy

Pásmo Gazy

Známe to z kriminálních seriálů. V určité fázi děje tahají únosci za delší konec provazu. Jsou ve výhodě. Drží rukojmí. Vydírají. Strana oběti je nucena s nimi jednat.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

18. ledna v 22:55

Napište první komentář

V podobné situaci se nyní nachází Izrael. Je nucen vyjednávat – přes prostředníky USA, Katar, Egypt – s těmi nejhoršími zločinci naší doby a nepřáteli, jejichž cílem je izraelský stát vymazat z mapy regionu.

Unesou-li ve filmu gangsteři byznysmenovi dceru a požadují za propuštění nehorázné výkupné, nelze jinak než – obvykle za součinnosti policie – je brát jako „partnery“. Tedy jako někoho, kdo by za normálních okolností nestál ani za pohled. Dostat dceru na svobodu živou a zdravou je v tu chvíli pro rodinu nejvyšší priorita; okolnosti ji tlačí ke konání, které je proti její vůli a na které, nebýt únosu, by nikdy nepřistoupila. Smysl toho všeho je zřejmý.

Jakmile se ale tento obchod uskuteční, zločinci dostanou tašky plné neoznačených bankovek a dcera je opět v rodinné vile, čeká diváky filmu jen dílčí oddechnutí. Všichni cítí, že takto příběh skončit nemůže. V zájmu spravedlnosti musí být únosci dopadeni a potrestáni. Bylo-li by jim umožněno zařídit si ze získaných peněz pohádkový život v karibském ráji, pak platí: konec špatný, všechno špatné. A divák by odcházel od televizní obrazovky s pocitem vnitřního roztrpčení. Jako kdyby v pohádce o Jeníčkovi a Mařence skončili v peci oni dva, nikoli zlá ježibaba. S tím bychom se také těžko smiřovali.

Od pohádek a smyšlených kriminálních příběhů k realitě. Ti z nás, kdo nepatří do množiny nesoudných podporovatelů palestinských Arabů, by se rovněž těžko smířili s tím, kdyby, pakliže by byla všechna izraelská rukojmí vrácena, se Hamás vrátil do Pásma Gazy jako její staronový vládce – a svět by se tvářil, že se vlastně nic nestalo. Pokud by si ve zmíněné pohádce pochutnala ježibaba na Jeníčkovi a Mařence, byla by jen otázka času, kdy k její perníkové chaloupce zabloudí další děti a kanibalská tragédie se bude opakovat. Ve špatně napsané pohádce snad, v Pásmu Gazy něco takového připustit nelze.

Proto vyvolala dohoda Hamás-Izrael takové napětí v izraelské vládní pravici, proto ministr a šéf krajně pravicové strany Židovská síla Itamar Ben Gvir varoval, že v případě přijetí dohody on a další dva ministři z jeho partaje kabinet opustí (ale v parlamentu, kde mají šest zákonodárců, nebudou hlasovat s opozicí proti koalici), proto předseda další krajně pravicové partaje Náboženští sionisté, ministr financí Becalel Smotrič, varoval podobně: že i on a jeho dva ministři z vlády odejdou, nebude-li po skončení první fáze příměří protiteroristická kampaň v Pásmu Gazy obnovena (s cílem nejen dosáhnout osvobození všech rukojmí a vrácení ostatků, ale zlikvidovat vojenské struktury Hamásu). A nejsou to jen tito dva politici, kdo má s dohodou problém.

Argumenty Itamara Ben Gvira. Dohoda je lehkovážná, zahrnuje propuštění stovek teroristických vrahů a návrat tisíců teroristů na sever Pásma Gazy. Dále stažení z Filadelfského koridoru (na hranici Pásma s Egyptem - LS) a zastavení bojových operací; tím budou podle něj vymazány úspěchy této války. Nepovede k propuštění všech unesených a vyústí v ukončení kampaně, aniž by byl Hamás poražen, čímž získá schopnost sebeobnovy. A dodal: „Když vidíte jásot stoupence Hamasu Ajmana Odeha (arabský poslanec Knesetu, šéf komunistické strany Hadaš), tanec v Gaze, oslavy v arabských vesnicích Judeje a Samaří, chápete, kdo se v této dohodě podvolil. Pokud bude toto lehkovážné ujednání schváleno a realizováno, strana Židovská síla nebude součástí této vlády.“

Zastává Ben Gvir správný postoj? Nejsilnější vládní strana Likud mu oponuje: „Na rozdíl od komentářů Ben Gvira stávající dohoda umožní Izraeli vrátit se do bojů s americkými zárukami, získat zbraně a prostředky potřebné k vedení války, maximalizovat počet živých rukojmí, která budou propuštěna, udržet plnou kontrolu nad Filadelfským koridorem a ochranným nárazníkem, který Pásmo Gazy obklopuje, a dosáhnout dramatických bezpečnostních úspěchů, které zajistí Izraeli bezpečí po generace.“

Kdo má pravdu? To v tuto chvíli (18. 1. před půlnocí) nevíme. Stejně jako nevíme, kolik z třiatřiceti prvních rukojmí, jejichž jména byla v pátek 17. ledna zveřejněna, je naživu. Tady je seznam (podle serveru Ynetnews):

Očekává se, že jako první budou propuštěny ženy unesené z kibuců nebo hudebního festivalu Nova: Romi Gonenová, Emily Damariová, Arbel Yehudová, Doron Steinbrecherová a Širi Bibasová a její malé děti Ariel a Kfir (v sobotu 18. ledna měl druhé narozeniny). Následně bude osvobozeno pět armádních pozorovatelek zajatých na základně Nahal Oz: Liri Albagiová, Karina Arievová, Agam Bergerová, Daniella Gilboaová a Naama Levyová. To jsme na počtu dvanácti.

Na seznamu je dále deset mužů ve věkovém rozmezí 50 až 85 let, jmenovitě Ohad Ben Ami, Gadi Moses, Keith Siegal, Ofer Calderon, Elijahu Šarabi, Itzik Elgart, Šlomo Mansour, Ohad Jahalomi, Oded Lifšitz a Tsahi Idan. Zbývajících jedenáct mužů sestává z devíti zraněných nebo nemocných; jsou to Jarden Bibas, Sagui Dekel Hen, Jair Horn, Omer Wenkert, Alexander Trufanov, Elija Cohen, Or Levy, Tal Šoham a Omer Šem Tov. Počet pro první fázi doplňují dva Izraelci, kteří jsou drženi v Pásmu Gazy zhruba deset let, a to od doby, kdy přešli do teroristické enklávy o své vůli, konkrétně Avera Mengistu a Hisham al-Sayed.

Dohoda je rozdělena do tří fází, každá má trvat 42 dnů (šest týdnů). Zatím má smysl bavit se o první fázi, která začne v neděli 19. ledna. Abychom si uvědomili absurdní asymetrii výměny nevinných za zločince, nahlédněme do jejího harmonogramu.

První den výměny … teroristé propustí tři rukojmí a izraelská strana 95 vězňů. Na konci prvního týdne budou osvobozeni čtyři Izraelci a na konci druhého až pátého týdne vždy tři. V samotném závěru první fáze by se mělo dostat na svobodu čtrnáct Izraelců (dvanáct unesených v říjnu 2023 a výše zmínění A. Mengistu a H. Al Sayed). A teď zvyšme pozornost. Za těchto 33 rukojmí má být propuštěno 1,904 tis. palestinských Arabů; 1,167 tis. zadržených během války v Pásmu Gazy a 737 teroristů a bezpečnostních vězňů, kteří se nacházejí v izraelských žalářích z dřívější doby. Mezi nimi jsou těžcí zločinci – vrazi a pohlaváři, kteří plánovali sebevražedné či jiné atentáty, přičemž mnozí z nich si odpykávají tresty několikanásobného doživotí (nejvyšší možná sankce, neboť trest smrti není v Izraeli de facto uplatňován). Komentovat tento do nebe volající nepoměr jistě není nutné, závěr si udělá každý sám.

Souhlas Izraele

Přiznám se, že nevím, jaké jsou schvalovací postupy při uzavírání takového dohody u teroristů, ale v případě demokratického a právního státu, jakým Izrael je, jsou zapotřebí tři kroky. 1. Schválení bezpečnostním kabinetem. 2. Schválení celou vládou. 3. Příznivý verdikt Nejvyššího soudu Izraele, pakliže by kdokoli podal žalobu proti propuštění někoho z oněch odsouzených nebo zadržovaných arabských vězňů. Bod 3 zapadal částečně do doby po uzávěrce tohoto článku, pokud vůbec byly žaloby podány. Bezpečnostní kabinet a po něm i celá vláda zasedaly v pátek 17. ledna – a v obou byla dohoda většinově schválena. V bezpečnostním kabinetu byli proti ministři Itamar Ben Gvir a Becalel Smotrič, většina byla pro. Následující jednání vlády trvalo přes sedm hodin a dopadlo pro dohodu příznivě. Z dvaatřiceti přítomných ministrů a premiéra (chyběl Šlomo Karhi z Likudu), bylo 24 pro. Proti se postavili všichni ministři stran Židovská síla a Náboženští sionisté (samozřejmě včetně Itamara Ben Gvira a Becalela Smotriče; celkem šest) a dva ministři za Likud (David Amsalem a Amichai Šikli). Poměr 24 ku 8 je dostatečně vypovídající. S tím souvisí otázka, jestli Itamar Ben Gvir splní hrozbu a on a další dva ministři jeho strany Židovská síla opustí Netanjahuovu vládu. Odpověď zní ano. Demisi mají podat v neděli 19. ledna. Jde o tyto tři politiky:

Itamar Ben Gvir … ministr národní bezpečnosti

Jicchak Wasserlauf … ministr pro rozvoj Negevu a Galileje

Amihai Eliahu … ministr národního dědictví

Další otázka: Stáhne se izraelská armáda z Filadelfského koridoru, úzkého pásu na hranici mezi Pásmem Gazy a Egyptem? Odpověď zní: Nikoli. Premiér Netanjahu v sobotním (18. 1.) večerním televizním vystoupení řekl, že naopak budou izraelské síly navýšeny, nikoli redukovány. Poznamenal, že kontrola nad koridorem je klíčem k dosažení válečných cílů. „Nedovolíme, aby byly do Gazy pašovány zbraně nebo aby byla ven (z Pásma-LS) propašována rukojmí." Již dříve, 16. ledna, sdělil médiím jeden nejmenovaný vysoce postavený diplomat, že izraelská armáda zůstane v koridoru po celou dobu trvání první fáze, to je 42 dnů. Podle něj zůstane počet vojáků stejný (tím se liší od toho, co řekl 18. 1. Netanjahu), ale dojde k jiné dislokaci, pokud jde o předsunutá stanoviště, pozice stráží a pozorovacích bodů a celkové kontroly koridoru. „Teprve 16. dne první fáze příměří začnou jednání o ukončení války,“ vysvětlil tento diplomat, „a pokud Hamás nebude souhlasit s izraelskými požadavky, zůstane Izrael ve Filadelfském koridoru také čtyřicátý druhý i padesátý den.“ Jinými slovy, Izrael zůstává v koridoru dokud nebude oznámena změna tohoto stavu.

To ale neznamená, že by v souladu s dohodou k žádným přesunům izraelské armády nedošlo. Kolem vnitrozemského hranice Pásma bude vytvořena souvislá nárazníková zóna v šířce 700 m až 1,1 km, navíc bude stále fungovat bezpečnostní koridor Netzarim oddělují severní část Pásma od jižní. Podoba těchto zón je zřejmá z mapy, kteru na síti X zveřejnil 18. 1. plukovník Avichai Adraee, armádní mluvčí pro arabská média – odkaz zde: https://pbs.twimg.com/media/GhlpQg2W8AAPO2v?format=jpg&name=large

Závěr. Úspěšnost příměří bude záviset na tom, jak bude v praxi dodržováno. Svoji roli bude také hrát interpretace jednotlivých ustanovení tou či onou stranou. Že přílišný optimismus není na místě, dokazují dva incidenty ze soboty 18. ledna. Další raketový útok jemenských teroristů proti Izraeli a teroristický útok nožem na jihu Tel Avivu. To nám znovu připomíná, s jakým nepřítelem má Izrael co do činění.